Eurovize je opět plná politiky. Na vlajky vypsali Rakušani zvláštní normu

/Od zvláštní zpravodajky v Rakousku/

Po vpádu ruských vojsk opustilo Ukrajinu skoro šest milionů lidí, další téměř čtyři miliony byly vnitřně vysídleny. Odluku a strach o blízké pociťuje také zpěvačka Viktoria Leléka, která bude v sobotu večer jako zástupkyně Ukrajiny usilovat o vítězství ve finále hudební soutěže Eurovize.

„Moje srdce je s Ukrajinou. Minulá noc byla velmi těžká,“ říká Seznam Zprávám umělkyně, která ve Vídni postoupila ze čtvrtečního druhého semifinále. Noc před ním čelil Kyjev, kde studovala, masivnímu ruskému ostřelování. „Je to náročné, ale cítím, že na tomto pódiu stojím za všechny své lidi. Sním o tom, že přivezu Ukrajincům vítězství. Zasloužíme si ho, obzvlášť v takto temných časech,“ věří hudebnice soutěžící s písní Ridnym.

Leléka pochází z malého města na Donbasu a ještě před vypuknutím plnohodnotné ruské invaze odešla do Německa. Přesto válku prožívá podobně jako třeba 370 tisíc ukrajinských válečných uprchlíků, kteří našli útočiště v Česku.

„Válka naprosto změní to, jak vnímáte život. Každý den hned ráno kontroluji zprávy a ujišťuji se, jestli jsou všichni mí blízcí v bezpečí. Neustálý pocit nejistoty a bolest se pak samozřejmě nevyhnutelně stává součástí vašeho uměleckého já. Zároveň mě ale hluboce inspiruje, jak houževnatí a jednotní Ukrajinci zůstávají, a to i v těch nejtemnějších chvílích,“ dodává Viktoria Leléka.

Její příjmení ukrajinsky znamená čáp, a tak si ho tvůrčí tým zvolil za symbol. Bez ohledu na to, jak daleko odletí, vždy se vrátí domů do stejného hnízda.

Leléčin případ ukazuje, že zatímco na Západě bývá někdy Eurovize kritizována jako „cirkus“, pro postsovětské země naopak může mít nedozírný diplomatický význam. Připomenout se to nabízí právě před sobotním finále, jehož vítěze z 25 finalistů vyberou společným hlasováním diváci s porotci.

Upozornit na sebe v soutěži, kterou vloni sledovalo 166 milionů diváků a letos se koná ve Vídni, chce také Moldavsko. Jako svého zástupce vybralo osmadvacetiletého zpěváka a rapera Satoshiho, jenž před dvěma lety hostoval v tracku Chitarele české hiphopové hvězdy s moldavskými kořeny Calina. V sobotním finále Eurovize ještě jednou zazpívá píseň Viva Moldova, ve které okázale oslavuje svoji domovinu. Refrén míchá rumunštinu, španělštinu, italštinu a angličtinu, moldavské reálie jako město Soroca dává vedle těch západoevropských jako Mallorcy. A ukazuje, že i skrze popkulturní show může nastupující generace vzkázat, k čemu se politicky i hodnotově hlásí.

„Chcete-li se integrovat do Evropské unie, musíte se z politického hlediska nejprve integrovat do jejího kulturního prostoru,“ vysvětluje Andrej Zapșa, zástupce generálního ředitele moldavské veřejnoprávní televize TRM. Náklady na účast spolykaly přibližně 2,5 procenta jejího rozpočtu. „Teď je to o tom jet na Eurovizi ve velkém, protože chceme ve velkém vstoupit i do Evropské unie,“ vysvětluje tuto investici Zapșa.

Že Kišiněv význam Eurovize nepodceňuje, dokazuje i angažmá politiků. Rappera Satoshiho před odletem do Vídně osobně podpořila prezidentka Maia Sandu, která nejvyšší ústavní funkci vykonává ve druhém období. Zdůraznila, že za zpěvákem pevně stojí celá země i silná evropská diaspora.

Společenský motiv se otiskl i do výpravné performance dalšího sobotního soutěžícího, řeckého zpěváka Akylase. Ten pro změnu kritizuje konzumerismus a reflektuje osobní zkušenost s ekonomickou krizí, která v roce 2009 zvlášť silně dopadla na jeho zemi a odstartovala její několikaletou platební neschopnost. 

Chytlavé slovo „ferto“, které Akylas ve stejnojmenné písni neustále opakuje za charakteristického pohybu rukou, v překladu znamená: přines to. „Vyprávím o chamtivosti, nadspotřebě a neustálé touze moderní společnosti mít víc. Zároveň vzdávám hluboký hold své matce, která pro mě musela leccos obětovat při překonávání finančních potíží během mého dětství,“ vysvětlil deníku The Independent.

Sobotního finále 70. ročníku Eurovize se účastní 25 soutěžících a politiku najdeme u spousty z nich. Chorvatské dívčí kapele Lelek začali někteří čeští fanoušci přezdívat „balkánská Vesna“ s odkazem na českou skupinu, která se v soutěži roku 2023 umístila desátá. Chorvatky však čelí kritice od tureckých fanoušků za údajně necitlivý odkaz k Osmanské říši.

Text písně Andromeda pojednává o perzekuci křesťanů během osmanské nadvlády, ženy na pódiu zpívají o strachu, podrobení se a odporu. Tradiční tetování na obličeji, které doplňuje jejich kostým, v té době využívali katoličtí Chorvaté v sousední Bosně a Hercegovině jako ochranu před nucenými konverzemi.

Chorvatští fanoušci se kvůli tetování svých vystupujících museli zastávat ještě podruhé, a to poté, co se kapele na síti X vysmál skrze svůj oficiální účet izraelský vysílatel soutěže KAN. K fotografii ženské pětice připojil popisek: „Když to v Ejlatu (izraelské přímořské letovisko, pozn. red.) přeženeš s tetováním hennou.“

V reakci na to skupina Lelek uvedla na instagramu, že komentář izraelské televize zesměšňuje jejich kulturu a oběti utlačování katolických žen. KAN se následně účastnicím omluvil.

Nejefektivnější způsob, jak v ulicích i přímo ve vídeňské Stadthalle demonstrovat národní identitu, pro fanoušky i delegace představují vlajky. Zdánlivě neškodné symboly zároveň organizátorům už mnohokrát způsobily starosti. Před deseti lety vyvolalo mírný rozruch, když členka arménské delegace před kamerou zamávala vlajkou Náhorního Karabachu, což je sporné území nárokované Arménií i Ázerbájdžánem.

Italský zpěvák Marco Mengoni v roce 2023 při sobotním slavnostním nástupu kromě vlajky své země hrdě nesl i tu duhovou na podporu hnutí LGBTQ+. Poslední roky pak spory vyvolalo hlavně zahalování se do palestinské vlajky.

Letos v tomto ohledu pořadatelé stanovili nebývalé striktní pravidla. Všechny vlajky vnášené do vídeňské Stadthalle musí být vyrobeny z nehořlavého materiálu a splňovat rakouskou technickou normu ÖNORM. To znamená, že u bezpečnostních rámů může služba vyžadovat certifikát o ohnivzdornosti, někteří diváci se podle svých slov setkali s kontrolou našité etikety s piktogramy. Pro zjednodušení organizátoři už několik týdnů před soutěží spustili speciální e-shop, kde si lze koupit předem schválenou vlajku a vyzvednout si ji přímo na místě.

Při pohledu na žebříčky sázkových kanceláří se v sobotu ráno zdálo čím dál pravděpodobnější, že by letošní jubilejní ročník mohla vyhrát Austrálie. Šance sydneyské umělkyně Delty Goodrem ještě vzrostly v pátek večer po bezchybném výkonu během show pořádané pro národní poroty.

Pro mnohé může být překvapením, že se země vzdálená Vídni více než deset tisíc kilometrů evropské soutěže vůbec účastní, je tomu tak už jedenáct let. V mediálním centru Stadthalle novináři v pátek spekulovali nad scénáři, které by nastaly, kdyby australská diva skutečně uspěla. Že by příští rok klání hostilo Sydney, podle šéfredaktora webu ESCArena.cz Josefa Štaifa nepřipadá v úvahu.

„V takovém případě by se příští ročník i tak jistě konal v Evropě, a to ve spolupráci s některou ze zdejších televizí. Dá se předpokládat, že by se mohlo podobně jako v případě vítězství Ukrajiny v roce 2022 jednat o spolupořadatelství s tou zemí, která by skončila na druhé příčce,“ uvažuje. Postup by nejdřív důkladně projednala pořádající Evropská vysílací unie a šéf soutěže Martin Green. „Vycházím z informací z doby, kdy se Austrálie do Eurovize připojila, už tehdy ředitelství veřejnost ujišťovalo, že by akce v každém případě zůstala v Evropě,“ dodává český šéfredaktor.

Vzhledem k finančním nárokům na pořádání Eurovize by se o náklady s australskou televizní mohla podělit některá ze zemí, které nejvíc přispívají do rozpočtu a mají tak postup do finále automatický, což jsou momentálně Francie, Německo, Spojené království a Itálie. Australané by se podle některých insiderů mohli spolehnout zejména na Brity a Němce.

Verdikt se stejně jako jméno vítěze 70. Eurovize dozví diváci zhruba jednu hodinu po půlnoci ze soboty na neděli. Češi mohou přenos sledovat na stanici ČT1. Velké finále se po třech letech odehraje s českou účastí, a to díky postupu Daniela Žižky s pěvecky technicky náročnou písní Crossroads.