Zprávy z bojiště: Rusko si vynucuje další ukrajinský ústup

V noci ze 13. na 14. května spustilo Rusko nejmasivnější dronový úder posledních týdnů. Web Defence Express vyčíslil, že během prvních 24 hodin vypustila ruská armáda 1 428 dronů různých typů: 753 dálkových strojů mezi 13. květnem odpoledne a podvečerem, dalších 675 dronů a 56 raket pak do rána následujícího dne. Prezident Volodymyr Zelenskyj v součtu za dva dny mluvil o 1 567 dronech a 56 raketách.

Tempo i objem útoku zapadají do trendu, který jsme popisovali už dříve – Rusko stupňuje masu, kombinuje úderné Šáhidy s návnadami a balistickými střelami a útočí v dlouhých vlnách, aby vyčerpalo ukrajinskou protivzdušnou obranu.

Defence Express na základě vlastních propočtů odhaduje, že průměrný denní počet vypuštěných dronů u Ruska v posledních měsících rostl: ze 143 strojů v lednu na 240 v dubnu.

V první polovině května pak tempo zpomalilo. To naznačuje – pozor, jde o interpretaci, ne potvrzený fakt –, že si Moskva před velkým úderem mohla cíleně budovat zásobu. Pokud má server pravdu, jde o stejnou logiku, kterou Rusko používá u řízených bomb: hromadit a pak udeřit najednou.

Analýza agentury Reuters opřená o data londýnské organizace Centre for Information Resilience ukázala, že mezi říjnem 2025 a dubnem 2026 tvořily malé rozvodny 58 procent ověřených ruských zásahů na ukrajinskou energetickou síť. Ve stejných měsících o rok dříve to bylo jen 31 procent.

Posun je důsledkem prosté aritmetiky. Když má útočník dost dronů, nemusí se trápit s tím, jak se dostat přes obranu jednoho velkého uzlu. Stačí v jeden den zasáhnout dvacet malých rozvoden v různých oblastech a efekt na civilní zásobování je rozsáhlejší než zásah jedné velké stanice – a obrana se dá hůř soustředit.

Cílem, jako obvykle, nebyla pouze energetika. Podle Ukrajinské pravdy zasáhla salva mimo jiné kyjevské kanceláře firmy Skyeton, ukrajinského výrobce bezpilotních letounů.

Ukrajinská odveta běží paralelně a opět rozšiřuje záběr. V minulém díle jsme ukrajinské tažení proti ruské ropné infrastruktuře popisovali, stejně jako jeho makroekonomické dopady. Květen tento směr nejen potvrzuje, ale doplňuje o nové kategorie cílů.

V noci na 5. května zasáhly ukrajinské drony rafinerii v Kiriši a ropné čerpací zařízení v Leningradské oblasti. Tentýž útok podle Ukrajinské pravdy zasáhl i závod VNIIR Progress v Čeboksarech, který vyrábí elektroniku pro ruskou armádu. O tři dny později přišel úder na rafinerii v Jaroslavli a na podnik Radarového vědecko-technického centra v Rostově na Donu – tedy zase vojenskou elektroniku.

Stejná vlna podle ukrajinských zdrojů přispěla k narušení provozu několika ruských letišť. 13. května se Jaroslavl ocitl pod palbou znovu, společně s plynárenským kombinátem v Astrachani.

Záběr se tedy z čistě ropné kampaně rozšiřuje – Kyjev cílí na rafinaci, zpracování plynu, vojenskou elektroniku a dopravu. Umožňuje mu to stoupající domácí výroba dronů, která dosahuje zřejmě podobné úrovně jako ta ruská.

Drony vládnou nejen dálkovému bombardování, ale i přímo na frontě. Jednou z největších hrozeb jsou dnes stroje řízené po optickém kabelu. Místo rádiového signálu používají kilometry tenkého vlákna a běžné systémy elektronického boje je nedokážou rušit. Kinetický zásah – tedy sestřelení – je proti nim často jediná účinná možnost. A do těchto vteřin, kdy operátor musí dron najít, sledovat a zasáhnout, vstupuje postupně automatizace.

Ukrajinský tisk popsal 10. května první sériové nasazení kompaktní protidronové věže. Software má cíl sám objevit, sledovat a určit dráhu letounu. Operátor pak jen potvrdí stisknutím tlačítka povel k palbě.

Podle ministra obrany Mychajla Fedorova systém slouží už u více než deseti vojenských jednotek a poprvé jej v boji použila brigáda K-2. Ministerstvo obrany k tomu zveřejnilo první video z reálného boje.

Nemáme o technice prakticky žádné další informace. Ale jeví se poměrně pravděpodobné, že jeho jádrem je software I-SEE od stejnojmenné ukrajinské firmy, který popsal web Defence Blog. Funguje na principu počítačového vidění – analyzuje obraz z běžných kamer a identifikuje v něm drony i tehdy, kdy by lidský operátor viděl jen šum pozadí.

Zajímavá je jeho nenáročnost: běží přímo na místě, v jednom počítači. Detekuje cíle už od velikosti čtyř pixelů, na vzdálenost 250 metrů až 2,5 kilometru – podle toho, jakou optiku má kamera.

Když najde podezřelý objekt, pošle fotografii i s GPS souřadnicemi přes Telegram nebo Discord do telefonu nejbližšího operátora. Současně dokáže sledovat až sto cílů a podle firmy se už spojuje s některými protidronovými střelnými systémy.

Spojnice mezi oběma technologiemi je zřejmá. Ukrajina nestaví jednu „zázračnou zbraň“, nýbrž ekosystém: od automatického objevování dronů až po jeho „poloautomatický“ sestřel.

Ovšem podobná velká prohlášení o technologických novinkách málokdy obsahují to, co o jejich skutečném významu nejvíc rozhoduje – totiž množství a kvalita lidí, kteří je obsluhují.

První problém je kvantita. To, že „AI věž“ používá „více než deset jednotek“, neříká skoro nic. Jednotka může mít jeden kus nebo dvacet. Žádný veřejný údaj o počtu sestřelů neexistuje, jediným důkazem účinnosti je propagační video ministerstva obrany. To není pochybnost o tom, že systém funguje – ale o tom, jestli ho je dost na to, aby měnil dění na frontě.

Dobrý příklad nabízí vývoj na ruské straně. Velitel ukrajinských bezpilotních sil Robert „Maďar“ Brovdi v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu popsal příběh, jak se ruský dron Molnija proměnil z okrajové zbraně v plošnou hrozbu. Loni to byl primitivní stroj za tři až čtyři tisíce dolarů, který nesl pět kilogramů výbušniny a nebylo na něm nic výjimečného.

Pak ruský stát dokázal stlačit cenu na zhruba 1500 dolarů, přitom nálož se zvětšila na deset kilogramů a Moskva dronů objednala 1,1 milionu kusů. Výsledek? Podle Brovdiho každá průměrná ukrajinská brigáda dnes čelí až 60 takovým dronům denně.

Sám o sobě je ten dron pořád levný a nepříliš sofistikovaný. Ale když ho má protivník v takovém množství, stane se z něj velký problém.

Druhým limitem je výcvik a integrace. Plukovník Pavlo Jelizarov, který od začátku roku 2026 odpovídá ve velení vzdušných sil za krátkodosahovou protivzdušnou obranu, v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu popsal výsledky interního auditu jednotek používajících takzvané malé stíhací drony k ničení velkých ruských útočných dronů v ukrajinském týlu.

Výsledek byl tristní: z více než 300 posádek pod jeho velením jich 170 za celý rok nesrazilo ani jeden Šáhid. Důvod? Bez radarů, kvalitních dronů a vyškolených pilotů samotná technika nefunguje. Letectvo později vysvětlilo, že část posádek je nová, ještě se cvičí a nemá vybavení.

Pojďme k pozemní frontě. Během příměří mezi 9. a 11. květnem došlo k určitému zpomalení bojů, ale jinak byla intenzita velmi podobná jako v předcházejících týdnech.

Na severní rusko-ukrajinské hranici Rusové pokračují v něčem, co vypadá spíš jako snahy o vytvoření nárazníkové zóny. Velké změny se neodehrály ani u Kupjansku či Lymanu.

Centrem dění zůstává Doněcká oblast. Situace v její severní části (kolem Siversku, především) byla naštěstí pro Ukrajinu poměrně stabilní. Hlavním ohniskem je stále trojúhelník Dobropillja–Pokrovsk–Kosťantynivka.

Ukrajinský analytik Konstantin Mašovec už 4. května upozorňoval, že Rusové stahují k Dobropillji nové jednotky, včetně výsadkových vojsk. Současně se část ruské dronové jednotky Rubikon snaží zvýšit tlak v ukrajinském týlu, tedy především zastavit zásobování jednotek na frontě, či narušit jejich výměnu za čerstvé.

Tlak má své výsledky. Ukrajinský projekt DeepState v aktualizacích 8. a 9. května postupně zaznamenal ruské zisky u Horikove, Filie, Novooleksandrivky a Predtečyne. Žádný z těchto postupů nelze samostatně považovat za průlom.

Ve dvou bodech doněckého úseku se ovšem situace v posledních týdnech měla zhoršit znatelně i bez ztráty území. Kosťantynivka je město, o kterém jsme v minulém díle psali, že se pokus o průlom v jeho jižní části zastavil.

To stále platí – ovšem analytik Playfra v polovině května popsal nový vzorec. Ruské infiltrační skupiny pronikají do města hned ze tří stran: ze západu podél potoka přes Illinivku, z jihu přes Berestok a z východu přes les a čtvrť Hora. A pronikají dál než kdy předtím. Zatím má jít spíše o jednorázové akce, situace se mění jasně k horšímu a je napjatá.

Francouzský analytik Clément Molin zmapoval zničená ukrajinská vozidla na obou silnicích vedoucích do města: terénní vozy, obrněnce i bezpilotní zásobovací vozítka. Vzhledem k množství ruských dronů se právě „roboty“ staly v posledních dnech hlavním zásobovacím prostředkem pro posádku města. Na záběrech ruských zdrojů je vidět více než 50 zničených kusů této techniky. Zásobování Kosťantynivky funguje, ale za vysokou cenu.

O kus dál na západ, mezi Pokrovskem a Myrnohradem, zaznívají z ukrajinské strany ještě varovnější tóny. Ukrajinský komentátor Myrošnykov popsal situaci jako „katastrofickou“, především v Myrnohradu. Tvrdí, že ukrajinské uskupení je mezi oběma městy vystaveno mnohonásobné přesile ruských dronů. Rotace či zásobování jsou prakticky nemožné. Navíc tu ukrajinské jednotky mají držet k obraně nevhodné pozice.

Myrošnykov tak vyzývá k tomu, aby se síly stáhly na lépe připravené pozice dál na západ – dokud je čas. Je to názor jednoho pozorovatele, nikoli oficiální stanovisko, a podobné apely se v ukrajinském informačním prostoru objevují opakovaně. Zapadá ale do širšího obrazu: úsek se „dusí“ stejně jako v minulých měsících Myrnohrad nebo dnes Kosťantynivka.

Záporožská oblast naopak nabízí Ukrajině relativně lepší zprávy. Ruský tlak ve východní části oblasti nikam nevede; ukrajinským dronařům se daří protivníka ničit dostatečně rychle, aby nedošlo k narušení obranné linie.

Na západě se ruské síly už více než půl roku marně snaží obsadit město Stěpnohirsk, které by mohly využít jako východisko pro útok až k samotnému Záporoží.

Obecně je i nadále pro obránce situace na frontě lepší než v posledních několika letech. Již zmiňovaný a obvykle opatrný Konstantin Mašovec ve své analýze ze 6. května dospěl k závěru, že Rusko zřejmě nemá k dispozici tolik mužů jako v předchozích letech. A je tedy podle něj pravděpodobné, že soustředí hlavní letní úsilí jen na jeden směr – buď Slovjansk-Kramatorsk, nebo větší Záporoží – a ostatní fronty bude jen „udržovat“.

Není první, kdo takový závěr udělal, a pro Ukrajinu by to byla velmi dobrá zpráva: obránci by nemuseli tolik tříštit své síly a mohli by se soustředit na obranu jediného úseku.

Proč se situace proti předchozím letům změnila, to bude nejspíše souhra mnoha faktorů. My se zastavíme jen u jednoho z nich: vývoje ukrajinské obrany.

Analytik Playfra v dlouhém vlákně popisuje, jak se za poslední rok proměnil ukrajinský přístup k opevňování. Místo masivních zákopových systémů Ukrajina staví hustou síť inženýrských překážek – příkopy, ostnaté dráty, polní bariéry – a za ně menší, ale velmi odolné zákopy s ocelovými střechami zasypanými hlínou a malými otvory pro střelbu chráněnými mřížemi proti dronům.

Stavba probíhá po pásmech: nejdřív blízko fronty, pak hluboký týl, pak prostor mezi tím. Cíl je jednoduchý – vždycky mít připravenou další linii, kdyby ta předchozí padla.

Playfra to považuje za úspěch: podle něj Záporožská, Dněpropetrovská i Doněcká oblast jsou na dlouhou válku připravené lépe, než byly kdykoli od roku 2023. Jde o jeho hodnocení, ne o oficiální data – ale vývoj ukrajinského opevnění zřejmě opravdu hraje roli ve zpomalení (a někdy i v zastavení) ruského postupu.

Průběh války se tím tedy zásadně nemění. Pokračuje vleklé opotřebovávání, ve kterém vyhrává ten, kdo dokáže propojit dostatek lidí, techniky a logistiky. A ani jedna strana po letech krveprolití neukazuje zásadní slabost.