Kdyby stovky žen znásilňovaly uspané muže, reakce by byla jiná, říká novinářka

Francouzku Gisèle Pelicot manžel roky omamoval a v bezvědomí ji nechával znásilňovat cizími muži. Její paměti pod názvem Óda na život si teď mohou čtenářky a čtenáři přečíst i v češtině. A že to není lehké čtení. Gisèle Pelicot ale není rozhodně jediná, komu se podobné věci děly. Jak ukazují novinářské investigativy, tisíce mužů si v online kanálech vyměňují rady, jak své partnerky omámit a následně je sexuálně napadnout. Záznamy svých činů pak prodávají dál.

Kniha Óda na život není podle spisovatelky a scenáristky Kláry Vlasákové, hostky podcastu MDŽ, jen popisem životního příběhu léta znásilňované Gisèle Pelicot, ale je v ní dobře zachycen i vývoj francouzské společnosti. „Je to výjimečné v tom, že tam můžeme řešit mnoho úrovní. Osobní, společenskou, sexualizované násilí a to, jak se potom promítá do dalších generací,“ popisuje Vlasáková, která knihu Óda na život s podtitulem ‚Hanba musí změnit strany‘ pro Seznam Zprávy recenzovala.

Podle novinářky a šéfredaktorky webu Page Not Found Apoleny Rychlíkové, která je druhou hostkou MDŽ, se na příběhu odvážné Francouzky ukazuje, co se stane ve chvíli, kdy se přeživší sexuálního násilí rozhodne získat svůj život zpět.

„Ten její případ je vykročením ze standardizovaného modelu toho, jak si představujeme oběť jako někoho, kdo se ve výsledku má ještě stydět za to, co se mu stalo, a schovávat se před lidmi,“ naráží Rychlíková na podtitul knihy, z kterého jasně vyplývá, kdo se má za své chování podle Pelicot ve skutečnosti hanbit.

Přesto se našli i tací, kteří tvrdili, že na oběť sexuálních útoků vypadá Gisèle Pelicot příliš upraveně a málo otřeseně. Soud ve francouzském Avignonu v prosinci 2024 shledal Dominiqua Pelicota a dalších padesát mužů vinných ze znásilnění nebo sexuálního útoku.

Podle Apoleny Rychlíkové změnil příběh Gisèle Pelicot ještě jednu důležitou věc. Znovu se nasvítilo, že sexuální predátoři a násilníci většinou nejsou svým obětem neznámí, rekrutují se z jejich nejbližšího okolí, jak už dávno ukazuje řada novinářských investigací, které se sexuálním násilím zabývaly.

Nedávno zveřejněný materiál novinářek a novinářů ze CNN popisuje například webovou stránku s miliony přístupů měsíčně, kde si muži vyměňují tipy, jak své partnerky zdrogovat a následně v bezvědomí znásilnit. Na síti pak šíří fotografie a videozáznamy sexuálního násilí, které na svých nejbližších páchají. S podobnými kauzami už v minulosti přišla také německá, britská nebo srbská média.

„To, co je na všech těch investigativách šílené, je, že s dost s vysokou pravděpodobností je mezi těmi lidmi váš kamarád, nebo váš bývalý partner, nebo možná váš táta, nebo syn, a to pro mě konkrétně znamenalo zborcení důvěry ve svět, ve kterém žiju,“ popisuje Apolena Rychlíková.

Sama Rychlíková se totiž v minulosti zabývala obsahem československých kanálů na Discordu, kde se sexualizovaný obsah vyskytuje. „Byla jsem ve skupinách, kde se nacházelo třeba 45 000 mužů, kteří tam obchodovali s natočenými materiály svých partnerek, manželek, matek, sester. A videa znázorňující lidi ve spánku nebyla žádnou výjimkou, nebyla výjimkou ani videa zachycující znásilnění,“ popisuje novinářka, která byla za tuto investigativu nominována na Cenu veřejnosti v novinářské ceně za rok 2025.

Podobně zkoumala i mezinárodní kanály na komunikační platformě Telegram. „Takzvaný sleep content (sexuální materiál, ve kterém vystupuje bezvládná ‚spící‘ žena, pozn. redakce) patří v telegramových kanálech k nejžádanějším. (…) Je samozřejmě složité určit, jaké národnosti ty otrávené a znásilňované ženy jsou, protože spí, ale tvořily hodně velký výsek z toho, co se tam objevovalo. Takže je to podle mě v těchto kruzích naprosto normalizované,“ popisuje Rychlíková s tím, že se nedá přesně určit, kolik mužů přítomných ve skupinách se nad podobnými videi „jen“ ukájí, kolik jich tento obsah shromažďuje, katalogizuje ho a přeprodává dál nebo kolik z nich ho dokonce samo natáčí.

„Dost častá jsou videa znázorňující spící ženu, na kterou muž masturbuje a která se probudí až ve chvíli, kdy na ni vrcholí a ona je v naprostém šoku,“ popisuje další ze skupiny videí Rychlíková.

A na takových kanálech s podobným obsahem kontaktovat Dominique Pelicot muže, kterým pak umožňoval znásilňovat svou zdrogovanou manželku. Jeden z kanálů je podle informací Kláry Vlasákové znovu aktivní. „Ten neregulovaný internetový obsah vždycky někde vyplave a bude se to dít opakovaně, dokud si společensky nenastavíme, že tohle není vhodné, že je to nelegální a nepřípustné,“ komentuje nejnovější vývoj Vlasáková.

Podle ní ale nastavení společnosti souvisí i s tím, jak vnímáme úspěšného muže. V současné době podle ní hlavně podle toho, kolik má peněz, jakou koncentruje moc a jak agresivně ji dokáže dát najevo, třeba skrz sexuální styk a chování k ženám. „Málokdo by jmenoval věci jako fungující mezilidské vztahy, schopnost empatie nebo zájem o své okolí. To není pro společnost žádná kvalita,“ popisuje Vlasáková.

Z toho pak podle ní vychází, že řada mužů trpí pocitem, že pokud má sexuální touhu, pak má plné právo ji aplikovat na jakoukoli bytost, protože má potřebnou moc a tiché spojenectví dalších mužů. To ze svých zkušeností v kanálech komunikačních platforem popisuje i Apolena Rychlíková. Párkrát se tam objevila jako žena, což budilo ostražitost, jako muž byla ale automaticky integrována a zasvěcena do toho, jak systém funguje. „Tady máš tyhle odkazy a pokud toho chceš víc, tak mi zaplať dvě stovky a ukážu ti ještě mnohem barvitější a zábavnější svět. Svět plný naprostého hnusu,“ hodnotí nabídky sexualizovaných videí na Discordu a Telegramu Rychlíková.

„Kdybychom si představili svět, ve kterém vyplave na povrch, že desetitisíce českých žen s obřími vibrátory znásilňují každou noc své uspané partnery a natáčejí si to na video a baví se o tom na internetu, tak si myslím, že tady nevedeme žádnou takovou poklidnou debatu a nejsme z toho smutní a zklamaní, že se s tím nic neděje,“ popisuje Rychlíková svoji frustraci z toho, jak se veřejnost ke kauzám takového typu staví.

„To by si každý řekl - tohle je šílené násilí, nemůžete nás znásilňovat, když spíme. My si to jako muži nepřejeme a všichni by dokázali pochopit, že je to věc, která se nedělá. (…) Najednou to nedává vůbec žádný smysl, že se to ženám stále děje. A tím pádem jediné odůvodnění je, že se tam odehrává dominance moci.“ Uzavírá Apolena Rychlíková a apeluje na muže, kteří moc ve společnosti mají a jejich slova jsou slyšet, aby takové chování hlasitě odsuzovali a zasazovali se o to, aby k němu nedocházelo.

Jak to vypadá, když je ženské tělo na internetu redukované na spotřební zboží? Dá se zastavit spirála sledování extrémního pornografického obsahu? A vzděláváme dostatečně děti a mladé lidi o tom, jaký obsah na ně na internetu čeká? Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.