Trump cestou z Pekingu prolomil mlčení o Tchaj-wanu

Očekávání analytiků před čínsko-americkým summitem byla nízká.

I přes okázalost setkání dvou nejmocnějších mužů planety je zjevné, že vztahy mezi Spojenými státy a Čínou nadále zatěžují zásadní sporné body, zejména americká omezení vývozu technologií, otázka polovodičů a především Tchaj-wan. Právě ten se během jednání ukázal jako jedno z nejcitlivějších témat.

Novináři i analytici předpokládali, že by zásadní změnou ve vztahu USA k Tchaj-wanu mohl být i nepatrný sémantický posun v rétorice americké delegace - tedy že dle přání Pekingu přinejmenším naznačí, že jsou „zcela proti“ ostrovní nezávislosti. Američané však doposud uváděli, že nezávislost Tchaj-wanu „nepodporují“.

Obavy, že by se americký prezident mohl nechat strhnout svou pověstnou spontánností, se nakonec nenaplnily. Během samotné návštěvy se k otázce Tchaj-wanu veřejně nevyjadřoval.

Bezprostředně po summitu americká strana tvrdila, že politika Washingtonu vůči Tchaj-wanu zůstává nezměněna a že téma nehrálo dominantní roli. Ministr zahraničí Marco Rubio uvedl, že téma zaznělo, jak se při podobných jednáních pravidelně děje, ale nehrálo významnou roli. Také americký obchodní zástupce Jamieson Greer tvrdil, že neočekává, že by otázka Tchaj-wanu bezprostředně ovlivnila obchodní jednání.

Do vyznění summitu však následně zasáhly zprávy agentury Reuters, podle nichž prezident Trump novinářům řekl, že se Si Ťin-pchingem o Tchaj-wanu „hodně mluvil“.

Zároveň uvedl, že oba lídři projednali prodej amerických zbraní Tchaj-wanu a že o této otázce bude ještě rozhodovat. „Rozhodnutí budu činit já,“ uvedl Trump podle Reuters.

Současně zdůraznil, že v otázce Tchaj-wanu neučinil žádný závazek. Na dotaz k napětí v Tchajwanském průlivu pak dodal: „Nemyslím si, že na Tchaj-wanu dochází ke konfliktu.“

Šéf Bílého domu také uvedl, že odmítl odpovědět na Siho otázku, zda by Spojené státy bránily Tchaj-wan, pokud by Čína na ostrov zaútočila. „To ví jen jediný člověk, tím jsem já. Jsem jediný,“ řekl Trump. „Tuto otázku mi dnes položil prezident Si. Odpověděl jsem, že o tom nemluvím.“

Tato vyjádření posouvají původní obraz summitu - Tchaj-wan sice zůstal v oficiální komunikaci Bílého domu relativně upozaděný, ale podle samotného Trumpa patřil v zákulisních rozhovorech mezi důležitá témata.

Právě tato dvojznačnost je pro Tchaj-pej klíčová.

Na jedné straně může být pro tchajwanské vedení úlevou, že Trump veřejně nepřijal čínskou formulaci a neoznámil žádný posun americké politiky směrem k explicitnímu odmítnutí tchajwanské nezávislosti.

Na straně druhé ale jeho slova potvrzují, že otázka amerických zbrojních dodávek se stala předmětem přímého jednání s Pekingem – tedy přesně toho scénáře, kterého se Tchaj-wan před summitem obával.

Jednou z nejzřetelnějších změn, které tak ze summitu Trump – Si vyplynuly, je způsob, jakým Peking začal Tchaj-wan ještě těsněji spojovat s širšími ekonomickými vztahy se Spojenými státy. Nynější sdělení z Pekingu však naznačuje, že americký přístup k Tchaj-wanu se pro Čínu stává jednou z podmínek dlouhodobé stability vzájemných vztahů.

Podle čínských státních médií Si Ťin-pching uvedl, že USA a Čína se dohodly na „novém postavení“ vztahů založeném na „konstruktivní strategické stabilitě“. Zároveň však označil Tchaj-wan za „nejdůležitější otázku v čínsko-amerických vztazích“ a varoval, že nesprávné zacházení s touto otázkou by mohlo vztahy dostat do „velmi nebezpečné situace“. Dodal také, že nezávislost Tchaj-wanu je „zásadně neslučitelná“ s mírem v Tchajwanském průlivu.

Ve čtvrtek na tato slova reagovalo tchajwanské ministerstvo zahraničí prohlášením, že „Peking je jediným rizikem pro regionální mír a stabilitu“. Zároveň uvedlo, že Tchaj-wan bude i nadále spolupracovat se Spojenými státy a dalšími zeměmi na zajištění regionální bezpečnosti a prosperity.

Summit měl pro Peking ještě jeden symbolicky významný efekt – pomohl dostat do mezinárodního zpravodajství čínský anglický výraz „the Taiwan question“, tedy „tchajwanská otázka“. Peking dlouhodobě prosazuje právě toto označení namísto běžnějšího výrazu „the Taiwan issue“, protože lépe odpovídá jeho výkladu, podle něhož jde o vnitřní záležitost Číny, nikoli o mezinárodní spor.

Bezpečnostní napětí však trvá. Tchajwanská armáda si v posledních letech zvykla na každodenní sledování čínských vojenských letadel operujících kolem ostrova. Během Trumpovy státní návštěvy v Pekingu ale tchajwanské ministerstvo obrany nezaznamenalo žádné čínské stíhačky ve vzdušném prostoru kolem Tchaj-wanu, ve vodách kolem ostrova se podle něj pohybovalo sedm čínských válečných lodí.

Podobné ztišení čínské vojenské aktivity nastalo už na přelomu února a března a analytici tehdy zvažovali mimo jiné možnost, že se Peking snažil předejít eskalaci napětí před plánovaným setkáním Trumpa se Si Ťin-pchingem.

Podle Martina Lavičky, sinologa z Univerzity Palackého v Olomouci, tchajwanská strana sledovala Trumpovu návštěvu Číny s obavami zejména proto, že americký prezident dříve naznačil, že se Si Ťin-pchingem bude jednat také o otázce prodeje amerických zbraní Tchaj-wanu.

„Případné konzultace s Čínou ohledně omezení či zastavení amerických dodávek zbraní by de facto narušily jedno z tzv. Šesti ujištění, která Tchaj-wanu poskytl americký prezident Ronald Reagan v roce 1982. Tchajwanská strana se proto logicky obávala, že porušení jednoho z těchto závazků by mohlo vést i k oslabení či zpochybnění zbývajících pěti ujištění, stejně jako širšího rámce americké podpory Tchaj-wanu,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

Zároveň připomněl, že americká podpora Tchaj-wanu se opírá mimo jiné o zákon o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979, který deklaruje závazek Spojených států pomoci ostrovu v případě ohrožení jeho bezpečnosti.

„Si Ťin-pching ve svém projevu označil otázku Tchaj-wanu za největší komplikaci čínsko-amerických vztahů. Podle jeho slov by chybné řešení tchajwanské otázky ze strany Spojených států mohlo uvrhnout americko-čínské vztahy do velmi nebezpečné situace. Trump se však k tomuto tématu, pro mnohé pozorovatele překvapivě, dále nevyjadřoval. Jeho mlčení je tak na Tchaj-wanu vnímáno spíše uklidňujícím způsobem, jelikož z pohledu tchajwanské strany je výhodnější, pokud je otázka Tchaj-wanu v rámci čínsko-amerických jednání zmiňována co nejméně,“ dodal Lavička.

Podle sinologa Davida Gardáše z projektu Sinopsis Peking dnes chápe Tchaj-wan nejen jako otázku územní integrity, ale také jako test toho, zda může Čína převzít dominantní postavení v Asii bez přímého střetu se Spojenými státy.

Peking navíc kombinuje vojenský tlak s politickým oslovováním tchajwanské společnosti.

„Nedávná návštěva předsedkyně Kuomintangu Čeng Li-wen v Číně a její jednání se Si Ťin-pchingem mělo za cíl oslovit část tchajwanské veřejnosti, která preferuje prohlubování ekonomických a politických vazeb s ČLR. Čína tak vede dvojkolejnou strategii: na jedné straně vojenský nátlak a demonstrace síly, na druhé straně snahu získat politické a ekonomické sympatie uvnitř samotného Tchaj-wanu,“ řekl Seznam Zprávám Gardáš.

Sinolog rovněž upozornil, že se hlavní témata summitu pozoruhodně symbolicky koncentrovala v osobě Jensena Huanga, zakladatele a šéfa Nvidie. „Právě jeho přítomnost v americké delegaci ukazuje, jak těsně se v současné americko-čínské rivalitě propojují otázky bezpečnosti, ekonomiky a technologické převahy,“ vysvětlil.

Nvidia stojí v centru sporu o nejvýkonnější čipy pro umělou inteligenci: Americké restrikce dál omezují export nejpokročilejších čipů do Číny, zatímco Peking se snaží snížit závislost na západních technologiích a budovat vlastní polovodičový sektor.

„Huang, který se narodil na Tchaj-wanu a následně prožil svůj ‚americký sen‘, když se vypracoval mezi nejbohatší lidi světa, se tak stává téměř personifikací současné geopolitické éry. Jeho osobní příběh propojuje Tchaj-wan, Spojené státy i globální technologickou rivalitu s ČLR a zároveň ukazuje jejich vzájemnou závislost,“ dodal Gardáš.

Také připomněl, že americká technologická dominance je do značné míry existenčně navázána na tchajwanský polovodičový ekosystém, bez něhož by dnešní boom umělé inteligence ani postavení Nvidie nebyly možné.