Článek
Donald Trump po příletu do Pekingu očekává od čínského vůdce Si Ťin-pchinga velké „tlusté“ objetí.
Jakoby se v této jeho narážce na nadváhu čínského prezidenta skrývalo dilema, které před americkým prezidentem stojí: být tvrdý s ohledem na národní bezpečnost (politicky nekorektní), nebo naopak uzavřít s Čínou obchodní dohody (přijetí čínské náruče).
Trump se od svého prvního prezidentského období profiloval jako prezident, který chtěl omezit globální ambice Číny. Jeho poradci tvrdí, že všechna jeho geopolitická rozhodnutí jsou namířena právě proti nepopiratelnému vlivu Číny.
Jmenují vysoká cla na dovoz čínského zboží, úder ve Venezuele, kterou USA de facto převzaly navzdory tomu, že Peking zde měl a má své ekonomické zájmy, a nakonec zmiňují i válku v Íránu. Je to Čína, která od této země kupuje vůbec nejvíce ropy a pohání tím svou ekonomiku. Uzavření Hormuzského průlivu je tak pro čínské vládce ranou.
Jenže Donald Trump přijíždí do Pekingu politicky oslaben. Prodlužující se konflikt má totiž dopad i na americké konzumenty, kteří se potýkají s vysokými cenami benzínu. Americká armáda mezitím dramaticky spotřebovává munici a většina cílů, kvůli kterým Trump do války šel, zůstává i dva a půl měsíce od začátku války nesplněna: u moci je ten samý režim disponující obohaceným uranem, balistickými raketami a drony.
Jak USA zasáhla válka s Íránem
Ohrožená akceschopnost armády USA i podpora spojenců. Důsledky nízkých stavů klíčových typů munice, které Američané vyčerpali v Íránu, mohou být vážné. Vyplývá to z analýzy otevřených zdrojů i z interních posudků Pentagonu.
Těžké období přitom zažívají američtí farmáři, loajální voliči republikána. Díky tarifům řada z nich přišla o lukrativní vývoz sóji právě do Číny.
„Odstřihli se (Číňané) od USA a začali podporovat produkci v Brazílii, kde mají k dispozici miliony hektarů. A pokud budou chtít, mohou přidat další. Víte, v USA už žádné extra hektary nemáme,“ řekl nedávno Seznam Zprávám americký zemědělec Chris Gould, který spravuje obří rodinnou farmu s názvem Gould Farms zhruba 80 kilometrů západně od Chicaga. Ztrátu čínského trhu jednoznačně přičítá celní politice Trumpa.
Časopis Politico má tak za to, že Trump v Pekingu nasadí přívětivou tvář, aby dosáhl významných dohod včetně smluv ohledně prodeje americké sóji.
Trump chce po Pekingu údajně závazek na odkup 75 tun sóji v následujících třech letech. Na stole má být i nákup americké drůbeže, hovězího, uhlí, plynu, ropy a vzácných zemin. Této komodity má Čína nejvíce na světě a je tak považována za čínský obchodní trumf.
Experty tedy současná situace přivádí k domněnce, že se Trump bude v Pekingu chtít spíše dohodnout a vyhrocenou rétoriku upozadí.
„Největším zastáncem smířlivého přístupu k Číně v celé vládě je sám prezident. Vždy se soustředil na uzavírání dohod s Čínou. Takový prostě je, chce se dohodnout,“ uvedl pro Politico zdroj z Bílého domu.
Trumpův rozpor
Očekává se, že čínští představitelé budou Trumpovi nabízet lukrativní dohody, a to pravděpodobně výměnou za ústupky v oblasti výše uvedených amerických cel či jiných obchodních omezení, pokračuje ve své úvaze Politico.
Autoři textu Ari Hawkings a Daniel Lippman, kteří mluvili s deseti experty na americko-čínské vztahy včetně tří úředníků z Trumpova blízkého okolí, přitom poukazují na zjevný rozpor v prezidentově uvažování.
„Trumpovo přání chlubit se okázalými a finančně lukrativními investičními dohodami se zahraničními zeměmi je v rozporu s rostoucím konsensem ve Washingtonu, že čínské investice představují hrozbu pro národní bezpečnost,“ píší novináři.
Královské sklony současných vládců
Řada současných vládců má neo-royalistické sklony, argumentují ve své studii politoložka Stacie Goddardová z Wellesley College a politolog Abraham Newman z Georgetownské univerzity.
Putin vládne skrze síť oligarchů a trvá na tom, že silný lídr stojí nad zákonem. Muhammad bin Salmán řídí Saúdskou Arábii jako rodinný podnik.
Ale žádný z těchto aktérů nemá k dispozici americký dolar, americkou armádu a americkou ekonomiku. Bin Salmán může v krajním případě ovlivňovat ropný trh (a ani to zdaleka ne tak efektivně jako třeba před 20 lety). Trump tuto výhodu má – a proto může své představy „vyvážet“ do celého světa.
V centru Trumpovy mocenské kliky stojí rodina – Donald Trump Jr. vyjednává obchodní dohody, zeť Jared Kushner se podílel na jednáních o Ukrajině. Kolem nich se pohybují loajální ideologové, jako Stephen Miller nebo viceprezident J. D. Vance, kteří dodávají systému myšlenkovou legitimitu. A vnější kruh tvoří technologičtí a finanční magnáti – od Petera Thiela přes Elona Muska po Erika Prince - kteří, slovy autorů studie, „hrají strategické hry nesvázané národními hranicemi“.
Zajímavou pozici v tomto obraze zaujímá Čína. Si Ťin-pching si doma osvojil prvky personalistické vlády a buduje si kult osobnosti. Zároveň se ale na mezinárodní scéně prezentuje jako obhájce řádu založeného na pravidlech. Toto napětí mezi domácím neo-royalismem a mezinárodním „liberalismem“ z ní činí nepředvídatelného hráče.
Podle nich se už Trump k takovým „citlivým“ smlouvám upsal. Zastánci tvrdé linie proti Pekingu v prosinci minulého roku vyjádřili znepokojení ohledně Trumpovy dohody, která umožňuje americké firmě Nvidia do Číny vyvážet špičkové čipy výměnou za to, že americká vláda získá 25 procent z tržeb.
„Podle nich (jestřábů) to vyplynulo z Trumpovy touhy uzavírat obchodní dohody, které se dostanou na titulní stránky novin,“ míní dvojice Ari Hawkings a Daniel Lippman.
Spekuluje se přitom o tom, že by Trump mohl během nynější schůzky s čínským prezidentem souhlasit s čínskou investicí v hodnotě až jednoho bilionu dolarů. Většina z těchto peněz by měla být použita na výstavbu nových továren na území USA.
„Byla by to nevynucená chyba historických rozměrů,“ napsal k této investici pro deník New York Times Oren Cass, ekonom z konzervativní expertní skupiny American Compass.
Národ nad soukromníkem
Expert zdůrazňuje, že čínské společnosti jsou na rozdíl od těch amerických založeny na zcela jiných pravidlech podnikání. Neboli jsou závislé na rozmaru čínské komunistické strany.
„Pokud chce strana dominovat v určitém průmyslu, může nabídnout neomezenou finanční podporu stejně jako pracovníky,“ píše Cass s tím, že ve chvíli, kdy čínští vládci na danou firmu zanevřou, nebo ji nepovažují za pro stát už nijak strategicky důležitou, společnost zanikne a její šéfové mohou klidně skončit i ve vězení.
„Žádná práva nemají přednost před povinností sloužit státu,“ doplňuje Oren Cass, který čínské firmy takto pevně spjaté s politickým vedením země považuje za hrozbu národní bezpečnosti USA.
„Existuje dostatek důvodů se obávat, že by své nové postavení (Číňané) využili ke krádeži amerických technologií a shromažďování citlivých údajů o amerických občanech, naší ekonomice a naší infrastruktuře,“ varuje Cass. Ten svůj sloupek opatřil titulkem: Chystá se Trump do USA pozvat největšího predátora světa?
Čína se stala velmocí ve výrobě elektrických aut. Na snímku nedávná výstava vozů BYD v Pekingu.
Stejně jako on i další odborníci dále poukazuje na to, že tímto stylem už Čína Spojené státy v určitých odvětvích předstihla. Snad nejčastěji se skloňuje průmysl elektrických aut. Nejvíce jich dnes vyrábí a prodává právě „říše středu“, konkrétně čínská automobilka BYD, která poráží i americkou firmu Tesla miliardáře Elona Muska.
Zdá se tak, že by Čína mohla světu - navzdory Trumpovým prohlášením o „zlatém věku USA“ - v mnohém dominovat. Myslí si to i světová veřejnost.
V průzkumu Evropské rady pro zahraniční záležitosti, kterého se zkraje tohoto roku zúčastnilo na 26 tisíc lidí, většina uvedla, že Čína během dekády bude mít daleko větší vliv na světové dění než USA. Vyjádřili se tak i Američané. Na 54 procent z nich v této sondáži uvedlo, že Čína bude v příštích deseti letech nejmocnější zemí, přičemž „jen“ 43 procent Američanů na vrchol dosadilo USA.
