„Děti nebyly priorita.“ Jejich ochranu má zajistit nový úřad

Roztříštěný systém ochrany dětí, nejasné kompetence, regionální rozdíly v kvalitě sociálně-právní ochrany dětí i jiná dostupnost pomocných služeb v krajích.

Právě to má podle náměstkyně Ministerstva práce a sociálních věcí Edity Stejskalové řešit nově vznikající centrální úřad, o kterém se mluví jako o „superOSPODu“. Ponese název Úřad pro rodinu a ochranu dětí, zkráceně ÚROD. Zástupci ministerstva hovoří o tom, že by v optimistické variantě mohl začít fungovat v roce 2028.

„Vznik úřadu nepředstavuje pouze organizační nebo administrativní změnu. Symbolicky znamená začátek nové etapy politiky ochrany dětí v České republice. Už samotný název úřadu… nejde jen o ochranu dítěte v krizové situaci, ale i o podporu rodiny a vytvoření bezpečného prostředí pro zdravý vývoj dítěte,“ řekla Stejskalová - sama bývalá „ospoďačka“ na Ostravsku - během svého prvního veřejného vystoupení na pondělním semináři v Poslanecké sněmovně.

Blíže pak náměstkyně popsala, že úřad se zaměří primárně na ochranu dítěte, může ovšem pomoci rodiny nasměrovat i na další služby, které ji mohou stabilizovat.

Podle Stejskalové je ambicí centrálního úřadu odstranit současnou roztříštěnost systému ochrany dětí a jasně vymezit kompetence jednotlivých aktérů. „Pokud jednotlivé instituce postupují odděleně, existuje reálné riziko, že pomoc nebude skutečně rychlá, koordinovaná ani efektivní,“ pronesla Stejskalová.

Úřad má také pomoci samotným sociálním pracovníkům, kteří podle náměstkyně čelí stále složitějším případům a „enormní psychické i odborné zátěži“.

„Roste počet rodin žijících v sociálním vyloučení a chudobě, stejně jako počet případů závislostního chování rodičů pečujících o děti. Právě proto má Úřad pro rodinu a ochranu dětí poskytovat pracovníkům operativní podporu prostřednictvím právníků, psychologů a dalších specialistů,“ uvedla Stejskalová.

Současně má podle ní úřad vypracovat i metodiku, jak vypadá týrané dítě a kdy má být odebráno z rodiny.

Instituce má také zajistit jednotnou kvalitu péče napříč regiony. Podle ředitele ministerského Odboru rodiny a ochrany práv dětí Davida Karla má mít 200 zaměstnanců a pobočku v každém kraji.

Nutnost zásadních změn v přístupu k ochraně dětí vyvolal případ Viktorky, kterou na konci března zavraždil její vlastní otec. Podobná tragická událost se odehrála o několik týdnů dříve na ubytovně na Lounsku.

„Děti nebyly priorita. Systém je roztříštěný. Už není čas to odkládat. Sama jsem se podílela na třech reformách péče o děti a žádná neprošla,“ uvedla Petra Wünschová, ředitelka a zakladatelka neziskové organizace Centrum Locika, zaměřující se na pomoc dětem, které zažívají násilí v rodině.

Wünschová přitom zdůrazňuje, že systém nemá reagovat zpětně, ale má být preventivní a začínat se zajímat už o těhotné ženy. Současně v zemi podle ní chybí institut forenzního pediatra.

„Mají přístroje, které odhalí skryté zlomeniny nebo skryté pohmožděniny. Vyšetří dítě celkově a to vyšetření dává jasnou zprávu,“ popsala funkci forenzního pediatra, který by měl být doprovázený terapeutem, který dítě na vyšetření dobře připraví.

Seznam Zprávy už v březnu popsaly, že vznik nového úřadu vnímá Ministerstvo práce a sociálních věcí jako klíčový projekt.

Ministr Aleš Juchelka (ANO) ve středu uvedl, že systém ochrany dětí nefunguje pro všechny děti stejně. „To stát nemůže akceptovat. Rozdíly mezi kraji nejsou dobré, ale jsou systémové,“ řekl.

Juchelka nastínil i konkrétní situace, které by měl úřad řešit. Jde třeba o stěhování rodiny. „Dnes stačí například změnit bydliště a dítě může ze systému zmizet,“ popsal jeden z případů, kdy má instituce pomoci.

Právě proto by měl vzniknout i informační systém na sociálně-právní ochranu dětí, díky kterému si budou moci úřady sdílet informace o případech.

„Je nejvyšší čas zatáhnout za ruční brzdu a intenzivně se tomu věnovat. Myslím vážně, když říkám, že je to jedna z mých priorit a jsem přesvědčená, že je to i priorita pana premiéra,“ uvedla zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá (ANO) k ochraně dětí.

Oslovení odborníci se k nápadu staví zdrženlivě, zejména kvůli tomu, že zatím nejsou známy podrobnosti.

„Od věci to není, ale konkrétní návrh jsem neviděla,“ uvedla Dagmar Kubíčková, předsedkyně Profesní komory sociálně-právní ochrany dětí.

„Pokud by vznikl nějaký úřad, který by metodicky jednotně vedl orgány sociálně-právní ochrany dětí a současně jim poskytl i vhodné zázemí… Třeba využití psychologa pro děti, v momentě, kdy ho dítě potřebuje, nebo nabízení právní podpory, která by konkrétně pomáhala s konkrétními případy, tak by to bylo docela fajn,“ podotýká Kubíčková.

„Zatím nerozumíme tomu účelu, nemáme k tomu dostatek informací. OSPODy potřebují hlavně personálně posílit. Je tam velký nedostatek pracovníků. Do jaké míry pomůže centrální metodické řízení, si nejsem jistá, neumím to posoudit,“ říká Iveta Dvořáková, ředitelka Asociace Dítě a Rodina.

Podobně i Lenka Felcmanová, předsedkyně organizace Society for All, zaměřující se na podporu ohrožených dětí, mluví o tom, že by stačilo lépe pracovat s odbory na obecních úrovních.

David Svoboda, ředitel organizace Amalthea, která si klade za cíl předcházení umisťování dětí do ústavní péče, mluví o tom, že myšlence rozumí. V praxi mu ovšem přijde nereálná. „Vyžaduje to obrovské náklady. Realizovat to v rámci čtyř let bude složité,“ podotýká a mluví o tom, že není jasné, jestli by jednotlivé OSPODy zůstaly pod městskými úřady, nebo se stanou podobně jako například úřady práce samostatnými.