„Kniha je řecky a já řecky neumím.“ Nakladatel dostal cenu za nejhorší překlad

„Překládání té knihy byl pro mě svátek. Zejména proto, že je napsaná řecky a já řecky neumím,“ přiznává nakladatel Rudolf Červenka ve videu k vlastnímu překladu Hovorů k sobě od Marca Aurelia. S pomocí doslovného převodu vypracovaného lingvistou chtěl čtenářům po téměř století přinést moderní českou verzi klasického díla. Aby myšlenky římského císaře „byly dobře srozumitelné a harmonovaly s významovým okolím, které dnes známe, se slovy, jak je dnes používáme“, říká na záznamu z předloňského roku.

Podle odborníků se nepodařilo. Obec překladatelů tento pátek udělila Rudolfu Červenkovi anticenu Skřipec za nejhorší překlad. Kromě Hovorů k sobě přihlédla také ke druhému titulu, jejž nakladatel ve vlastním překladu publikoval ve svém nakladatelství Leda, a sice Vladaři od Niccola Machiavelliho. „Ačkoliv jde o texty z naprosto odlišných dob a různých jazyků, vykazují řadu společných nešvarů,“ shrnula předsedkyně odborné poroty Tereza Prymak.

Výsledky byly oznámeny na pražském veletrhu Svět knihy. Červenkovu reakci redakce shání.

Podle tříčlenné odborné komise panují u obou titulů nejasnosti už ohledně toho, z jakých verzí textu Červenka vycházel. „Zjevně se nezdráhá překládat z jazyka, jímž vládne omezeně, ne-li vůbec, a překládá přes třetí jazyk ze zdroje, o němž nevíme, nakolik je přesný a úplný, a v případě podstročníků uvede vlastně jakousi nevypátratelnou osobu, pokud je to osoba,“ konstatovala Tereza Prymak na konto nového zpracování téměř 2000 let starých Hovorů k sobě. Podstročník je doslovný překlad vypracovaný lingvistou, s nímž pak dál pracuje například básník.

V tomto případě však vznikl překlad, jenž podle expertů jen „velmi volně“ nakládá s originálem, občas něco přidá a jindy vynechá. „Až alarmující pak u obou výtvorů je to, že zachází s důležitými pojmy zavádějícím způsobem a někdy je překládá až chybně,“ pokračovala Tereza Prymak, která svá tvrzení podpořila příklady.

Podle ní Červenka například u Machiavelliho překládá pojem „principato“, tedy vladařství, střídavě jako monarchie, vláda, stát, knížectví či království. Pojem „virtu“, česky ctnost nebo zdatnost, opisuje slovy jako osobní nasazení, být geniální, kvality, talent či schopnosti. „Přitom jde o díla z oboru filozofie, respektive politické teorie, kde by měl být kladen obzvláštní důraz na přesnost a správnost pojmů. Při postupech pana Červenky se leckde stává, že dochází k naprosto odlišnému vyznění díla,“ tvrdí předsedkyně poroty. Odborné posudky pořadatelé zveřejnili na webu.

Osmasedmdesátiletý Červenka si pro anticenu udílenou od roku 1994 na rozdíl od některých předešlých laureátů v pátek nepřišel. Předsedkyně Obce překladatelů Anežka Charvátová nicméně řekla, že ho dopředu informovala. „Už proběhla e-mailová korespondence mezi Obcí překladatelů a panem Červenkou, kde jsme si trošku vyjasnili svá stanoviska, abych to řekla slušně,“ pronesla.

Porota letos udělila i menší cenu zvanou Skřipeček. Vysloužilo si ji nakladatelství CooBoo ze skupiny Albatros Media za knihu Sashi Peyton Smith nazvanou Dohoda růží, kterou přeložila Markéta Forejtová. Určena je mladým čtenářům. „Na první pohled jsou nejvýraznější problémy ve stylistické rovině, například nadměrné užívání přivlastňovacích zájmen, pak přivlastňování genitivem, opakování slov a kostrbaté formulace přejímající anglickou syntax,“ vypočítává další členka odborné poroty Jiřina Vyorálková. Podle ní překlad obsahuje omyly, místy text rozšiřuje o vlastní dodatky, kdežto jinde naopak eliminuje styl autorky originálu.

Ani zástupci Albatrosu si anticenu nevyzvedli. Mluvčí firmy se na dotaz Seznam Zpráv s omluvou rozhodla nevyjádřit.

Skřipec chce poukazovat na problematické jevy či systémové nedostatky, jako jsou nedostatečné redakční zpracování či chybějící korektura. Cílem je dlouhodobě kultivovat obor. Už několikrát se stalo, že po udělení anticeny nakladatel stáhl kritizovanou knihu z prodeje nebo začal více dbát na redakční práci.

Pořadatelé nechtějí překladatele zesměšňovat ani kohokoliv skandalizovat. „Každý rok se rozvíří polemiky o tom, jestli Skřipec má, nebo nemá existovat. Já dlouhodobě patřím mezi zastánce,“ prohlásila v pátek Anežka Charvátová. Předsedkyně Obce překladatelů je sama respektovanou hispanistkou, která do češtiny převedla prózy Roberta Bolaña nebo držitele Nobelovy ceny za literaturu Maria Vargase Llosy.

Podle ní dnes může překládat a publikovat kdokoliv, na což má samozřejmě každý právo. „Ale zároveň se trochu rozmělňuje, co je ještě správné a co méně, co je hezké a co by třeba mělo být jinak. Skřipec je jedním z našich posledních nástrojů k tomu, abychom upozorňovali, že se něco nepovedlo, a třeba i navrhli, jak by to bylo lepší,“ shrnula za organizátory Charvátová.

Vyhlášení výsledků v zastřešeném sále Franze Kafky, což je hlavní scéna veletrhu Svět knihy umístěná mezi Křižíkovými pavilony, naslouchalo pár stovek lidí. Porota Skřipce letos pracovala ve složení Tereza Prymak, Jiřina Vyorálková a Sára Dvořáková.