„Nádraží je velké retro. Naštěstí sem jezdí málo lidí,“ bědují v Kutné Hoře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do Kutné Hory ideálně vlakem. Rychlík z Prahy jede zhruba hodinu a je rychlejší než auto nebo autobus. Cizinci odjíždějící z metropole využívají železnici velmi často. V 10:55 přijíždí na druhou kolej rychlík z Prahy. Z vlaku vystupují davy lidí, většinou zahraniční turisté. A jejich první dojmy z města, které je 30 let zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO?

„Čekali jsme to tu hezčí, v Německu jsou stanice přece jen trochu novější a komfortnější,“ rozhlíží se po nádraží třiadvacetiletá Anna z Bavorska. „Ale zas tak hrozné to taky není,“ dodává shovívavě.

„My jsme z Maďarska, takže to tu vypadá stejně jako u nás doma,“ směje se pětice mladých turistů. „Ale podchod tu máte fakt cool,“ chválí výzdobu tunelu vedoucího z peronu k nádražní budově. Marně se ale skupinka rozhlíží, kde by si koupila něco malého k jídlu. V okolí nic není.

Houf turistů se shromáždí u autobusové zastávky před nádražím. Do centra to je ještě daleko, takže autobus je krom taxíku jediná cesta, jak se za vytouženými památkami dostat.

„Zjišťujeme, jak se dostat k chrámu svaté Barbory,“ zvedá oči od mobilu devětadvacetiletá Narmeen z Londýna. „Podle mapy asi autobusem,“ krčí rameny její třiadvacetiletá kamarádka Isabelle.

Letáků s instrukcemi v češtině a angličtině, nedůstojně vylepených na sloupu, si nevšimly. Až po jejich přečtení je jim vše jasné. Autobus odjíždí co čtvrthodinu. A jejich první dojem? „Je to tu takové… starožitné, ale zajímavé,“ shrne Narmeen.

Během chvilky přijíždějí autobusy, houf turistů do nich nastoupí a během deseti minut míří tam, kvůli čemu přijeli. Vlastně vše šlape vcelku dobře.

Železniční stanice a okolí připomínají „zašlou slávu“. Omšelá budova, rozbité chodníky, před nádražím nevábné parkoviště a trafačka. Plusem jsou veřejné záchodky, které se dají zaplatit mincemi nebo kartou. A fungují. Ovšem uvnitř na jedné míse chybí prkénko. Druhým plusem je informační centrum s ochotným personálem.

„První dojem je špatný. Turisté si stěžují, že tu nic není. Nádraží je staré, chybí tu restaurace nebo kavárna. Dřív tu byl aspoň stánek, ale už nefunguje,“ shrnuje své zkušenosti pracovnice zdejšího infocentra.

Náš hovor přerušuje rodinka žádostí, jestli si mohou nechat kufry v infocentru, protože v nádražní úschovně je zamčeno. A opravdu, ač podle otvíracích hodin na dveřích by mělo být otevřeno, zamčeno je. Vysvětlení nabízí nádražní pokladní. Na všechno je prý sama. Nemůže prodávat lístky a současně přijímat a vydávat kufry.

„Ty dveře musejí být zamčené, protože kdybych je měla odemčené, tak ti turisté by se mi dostali až sem do pokladny. To nejde. Takže proto tam mám zamčeno,“ hájí se. Přitom železniční zastávka Kutná Hora patří rozhodně mezi ty vytíženější. Zejména nyní, v hlavní turistické sezoně, což dokládá pracovnice zdejšího infocentra.

„My si vedeme naši statistiku. Třeba tento měsíc jsme měli rekord 9. srpna, kdy jsme tady v infocentru – jak to říct – odbavili 235 lidí. Víc než polovina byli anglicky mluvící. A to sem k nám zdaleka nepřijde každý turista, který přijede vlakem,“ vysvětluje.

Do Kutné Hory jezdí ještě přímý autobus z Prahy, respektive ze stanice metra Háje na Jižním Městě. A to každou hodinu. Tuto cestu ale turisté prý příliš nevyužívají. Naštěstí. Jejich první dojem by byl otřesný.

Viděli by obří betonovou plochu se spoustou léta neopravovaných nástupišť, kde nejsou žádné stříšky proti slunci nebo dešti, sem tam nějaká lavička, v mizerném stavu. Čísla nástupišť jsou psaná ručně fixou. Směrové cedule? Téměř nula. Čekárna je sice plná informačních letáků, ale jen v češtině.

„Tohle nádraží je velké, velké retro. Zapadákov, kam pořádně nejezdí ani městská hromadná doprava,“ popisuje pokladní na autobusovém nádraží. „Je jedině dobře, že na tenhle autobusák jezdí málo turistů. Když sem přijedou, tak jsou zmatení a já jim radím, že musejí támhle na světla, pak vlevo a do města je to zhruba deset minut,“ dodává.

Ani místní to tu nemají rádi. Hovoří o ostudě, obludnosti a nevlídnosti. Dáma provozující zdejší veřejné toalety by volila i ostřejší slova.

„Tady je to katastrofa. Na to, že jsme turistické město, je to na…,“ zarazí se. „Nebudu sprostá. Je to nepřijatelné, jak to tu vypadá. Turisté jsou úplně bezradní. Nevědí, do jakého autobusu nastoupit a kudy do města. Když prší, tak se musejí schovat do čekárny, pokud je tedy otevřená,“ popisuje své zkušenosti.

A opravdu, přímý autobus z Prahy do Kutné Hory (byť je levnější než vlak) příliš oblíbený není. Ze tří přímých odpoledních spojů nevystoupil během přítomnosti reportéra ani jeden zahraniční turista.

Minulý rok navštívilo Kutnou Horu lehce přes milion lidí. Od letošního ledna do června to bylo přes půl milionu návštěvníků, tedy o 50 tisíc víc než za stejné období loni. Kolik jich přijelo autem, autobusem nebo vlakem, o tom kutnohorská radnice statistiky nemá. Že ale první turistův dojem není – eufemisticky řečeno – oslnivý, si je vedení města vědomo.

„Naše vlakové nádraží není ve stavu, jaký bychom si přáli. Hrozně moc a hrozně dlouho jednáme se Správou železnic a během tří let by mělo dojít k celkové rekonstrukci budovy i okolí,“ nastiňuje plány místostarostka Kateřina Špalková, do jejíž gesce spadá i turismus. Ví i o papírech A4 s informacemi pro turisty nalepenými na sloupech.

„Dohadujeme se se Správou železnic už hrozně dlouho. Máme návrhy elektronických tabulí, ale kvůli té rekonstrukci je to neprůchodné, protože do toho nechtějí investovat. Nicméně snažíme se, aby to bylo lepší,“ slibuje místostarostka.

A podobně to je i s autobusovým nádražím. Radnice by ho ráda přesunula k vlakovému nádraží. Někdy.

„Je to něco, na čem se Správou železnic také pracujeme, jsme v nějaké fázi, zpracovává se studie, ale kdy by mělo k realizaci dojít, to zatím uvést nedokážu,“ krčí rameny Kateřina Špalková. A opět dodává, že se snaží, aby to bylo lepší.