Horké americké léto. Trump plní sliby a přistupuje k siláckým řešením

Nejprve Los Angeles, nyní Washington a za další možný cíl zmiňuje třeba Chicago. Americký prezident Donald Trump neustává ve svém tažení, kdy i za pomoci Národní gardy hodlá očistit velká města od údajně neúnosné kriminality. A to proti vůli radnic ovládaných demokraty, podle nichž se žádná záplava zločinu nekoná. Jak dekódovat Trumpovy kroky?

Už tak jde o město, kde se vzhledem k vysoké koncentraci vládních úřadů pohybují nejrůznější bezpečnostní složky. Na ozbrojené muže a ženy v maskáčích, kteří mají pomáhat policii, ale obyvatelé a návštěvníci Washingtonu úplně zvyklí nebyli – teď už jsou však v ulicích americké metropole několik dní realitou. Prohlášení prezidenta Donalda Trumpa přitom napovídají, že k nasazení členů Národních gard z vůle federální vlády může brzy dojít i jinde. On sám v poslední době zmiňuje především Chicago.

V případě Washingtonu i Chicaga – a dříve také Los Angeles – šéf Bílého domu poukazuje na údajný chaos či vysokou kriminalitu, kdy se podle něj situace vymkla místním úřadům z rukou. A stejnou okolností je vždy i to, že vedení všech zmíněných měst s takovým hodnocením nesouhlasí a odmítají, že by intervenci potřebovala. Následně se rozjíždějí soudní bitvy a řeší se otázka, kam až sahají kompetence Trumpovy administrativy.

„Je to samozřejmě politický nátlak. A momentálně především demonstrace síly – demonstrace toho, co všechno je Donald Trump ochoten a schopen proti těmto městům dělat,“ říká ke krokům republikánského prezidenta amerikanista Jan Beneš, který působí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V rozhovoru pro podcast 5:59 připomíná, že pokaždé jde o města, jež vedou politici z Demokratické strany: „Je to opozice, někdo, kdo se staví proti Trumpovi, jeho politikám a jeho vizi Ameriky. (…) Je to vlastně boj proti opozici.“

Důvodů k Trumpově nelibosti je z pohledu experta Beneše hned několik. Za jeden z nejpatrnějších uvádí fakt, že Washington, Chicago nebo Los Angeles patří mezi města známá jako útočiště pro migranty (v angličtině „sanctuary cities“), která odmítají spolupracovat s federálními migračními úřady, zejména na deportacích přistěhovalců, kteří v USA pobývají bez řádných dokumentů. Což nabourává snahu Trumpovy administrativy o agresivní přístup v této oblasti.

Jiným aspektem je pak podle českého akademika Trumpovo přesvědčení, že jde o města, jejichž části de facto ovládají gangy, zpravidla černošské, proti nimž radnice dlouhodobě adekvátně nevystupují. Přičemž právě Donald Trump snad doufá v to, že právě on se stane zachráncem. Třeba i svého rodného New Yorku.

Jako zdůvodnění tedy prezident využívá tezi o nezvladatelně rostoucí kriminalitě, přestože třeba v případě Washingtonu to dostupné statistiky nedokládají. „Nicméně je potřeba říci, že Trump je za posledních deset let, co je v politice, mistrem v tom, vzít nějaký problém – který lidé za možný problém vnímají – a on ho nesmírně zintenzivní. A poté nabízí velmi agresivní, jednoduché řešení. Často to bývá velmi silácké řešení,“ říká Jan Beneš.

Za tento postup Donald Trump sklízí zejména z opozičního tábora četnou kritiku, kdy ho i někteří čelní představitelé Demokratické strany obviňují z autoritářských, nebo dokonce diktátorských praktik. Naopak mezi příznivci republikánů ale má myšlenka, že by si Trump zasloužil širší prezidentské pravomoci, silnou podporu, jak upozornila stanice CNN ve shrnující analýze.

„Je podle mě naprosto férové říct, že Donald Trump plní svoje sliby,“ dodává k tomu Beneš s tím, že američtí voliči dobře věděli, co Trump v předvolební kampani nabízí: „Toto (jeho současná politika) nejsou žádné kroky, které by někdo nemohl čekat – jsou to věci, které dlouhodobě slibuje. A především jeho voličské jádro ty kroky podporuje, vnímá je jako pozitivní a jako plnění slibů, že vyčistí korupci ve Washingtonu nebo že si podmaní federální instituce, které jsou dlouho trnem v oku té extrémnější části Republikánské strany.“

Cílů, na které Donald Trump od svého lednového návratu k moci upřel pozornost, je ale mnohem více než „pouze“ města vedená demokraty. Zarezonovalo například i jeho tažení proti význačným americkým univerzitám, kdy si vláda po jejich obvinění z nedostatečného boje proti antisemitismu mnohdy vymohla zaplacení tučných pokut i další ústupky.

Podle amerikanisty Beneše je právě roztržka s univerzitami jednou z ilustrací toho, že „Amerika a americká demokracie prožívají opravdu horké léto“. K tomu lze přiřadit také spory o nové rozvržení volebních okrsků v některých státech americké Unie.

Účelové překreslování volebních obvodů – takzvaný gerrymandering – na první pohled neslibuje rozbušku velkého společenského rozruchu. Vždyť v USA jde o tradiční nástroj politického boje, kterým se snaží získávat prospěch ve volbách jak republikáni, tak demokraté ve státech, kde zrovna vládnou. Letošní kulisy – v nichž nechyběl hromadný protest demokratických členů texaské Sněmovny reprezentantů, jejich odchod do Kalifornie nebo i to, že jejich texaští kolegové z Republikánské strany odhlasovali jejich zadržení – přesto zaujaly.

Pomyslný „překreslovací duel“ mezi Texasem a Kalifornií momentálně směřuje zřejmě k remíze. Změna volebních obvodů v Texasu totiž sice může příští rok na podzim Republikánské straně přiblížit zisk pěti nových kongresmanů ve federální Sněmovně reprezentantů, demokraté se však tuto hrozící ztrátu snaží vykompenzovat překreslením okrsků v Kalifornii.

Každopádně amerikanista Beneš upozorňuje, že i když gerrymandering praktikují obě hlavní americké politické strany, „mnohem aktivněji, agresivněji a možná i produktivněji“ se mu v rámci celých Spojených států věnují republikáni. Obávají se totiž klesající popularity prezidenta Trumpa a toho, že příští podzim přijdou v dolní komoře Kongresu o svou současnou většinu.

Jenže potenciál přerýsování obvodů může mít své limity. Akademik z Ostravské univerzity vysvětluje, že i když se teď například republikáni v Texasu mohou snažit vymezit je s ohledem na rozložení demografické skupiny Hispánců, není vůbec jisté, že ti v příštích volbách budou volit stranu Donalda Trumpa v takových počtech jako posledně.

A poté je tu ještě jeden hlubší efekt gerrymanderingu, který podle Beneše ovlivňuje samotnou kvalitu demokratické soutěže v USA. Jak totiž vysvětluje, jeho dlouhodobým praktikováním se většina volebních okrsků v rámci celé země dostala do podoby, kdy se o ně mezi republikány a demokraty reálně nevede politický souboj, protože má jeho obsazení prakticky jisté jedna či druhá strana.

Důležité pak je už jen to, kdo v rámci lokálně dominantní strany uspěje v primárních volbách. Naopak finální volba, ve které by byl jinak prostor pro střet šířeji vymezených politických receptů a idejí, už je spíše formalitou.

„Dnes se bavíme o tom, že nějakých 85 procent volebních obvodů, v nichž se v USA volí do federálního Kongresu, už je nesoutěživých. Takže u pouhých 15 procent obvodů se ještě skutečně můžeme bavit o klasické demokratické politické soutěži,“ podotýká amerikanista Jan Beneš.

V podcastu 5:59 také například uslyšíte detaily o vyhroceném sporu o podobu volebních okrsků v Texasu. Nebo také o tom, kdo z politiků Demokratické strany se snaží postavit do čela odporu vůči Donaldu Trumpovi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.