Článek
Nekrolog si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když člověk navštíví nejslavnější americký filmový festival Sundance vysoko v utažských horách, ocitne se na velmi zvláštním místě. Městečko Park City – asi 40 minut jízdy od Salt Lake City – leží více než 2000 metrů nad mořem, lyžaři se tu mísí s filmaři, městská hromadná doprava jezdí zdarma.
To místo působí jako nějaká malá utopie uprostřed Ameriky. Utopie, kterou do značné míry stvořil Robert Redford. Příští rok v lednu už se bohužel proslulá přehlídka nezávislé tvorby uskuteční bez účasti muže, který byl od 80. let minulého století její nejdůležitější tváří. Herec, režisér, producent a také ekologický aktivista toto úterý zemřel, bylo mu 89 let.
Většina lidí si ho pamatuje jako hollywoodskou hvězdu. V dobách největší slávy zkraje 70. let byl na obálkách časopisů častěji než Sean Connery, když začal hrát Jamese Bonda. Opálený hezoun s holou hrudí a hřívou blond vlasů proslul nejprve jako pistolník Sundance Kid. Tehdy se jeho podobizna objevovala i na krabičkách cigaret.
Robert Redford však nikdy nechtěl být jen tváří, co prodává. Firmu, která tyto cigarety vyráběla, zažaloval. A naopak se celou kariéru bránil tomu, aby zapadl do představ producentů o tom, jak se mají chovat největší hvězdy filmového průmyslu.

Romantická komedie Bosé nohy v parku, kde roku 1967 účinkoval s Jane Fonda, byla jednou z prvních velkých filmových rolí Roberta Redforda.
Sen o kulturním nekomerčním centru uprostřed horského kaňonu začal skromně. Pouhými dvěma akry půdy. Ty si Robert Redford koupil roku 1961 a postavil na nich dům. Po úspěchu westernu Butch Cassidy a Sundance Kid o osm let později těch akrů přikoupil dalších několik tisíc.
Po režijním debutu Obyčejní lidé, za který získal svého jediného regulérního Oscara, proměnil horský resort v kulturní centrum Sundance. Festival sice sám nezaložil, jak se často traduje, avšak přesunul skomírající akci ze Salt Lake City a značně proměnil její podobu. Sám tehdy sledoval experimentální filmy a pamatoval si na doby, kdy jako mladík přebýval v nevytopeném pokoji. Rozhodl se tedy pomáhat začínajícím filmařům.
V roce 1979 proběhlo první neformální setkání nezávislých umělců s vlivnými lidmi z politiky a byznysu. Původně trochu „hipísácký“ večírek se během dekády proměnil v jeden z nejvlivnějších festivalů na světě.
Zprvu se zdejší Sundance Institute věnoval hlavně workshopům a vývoji filmových děl. Ještě v roce 1987 o něm časopis Film Comment napsal, že je to akce proslulá hlavně „večírky a lyžováním“. Záhy se tam ale proslavil nezávislý snímek Stevena Soderbergha Sex, lži a video, jeden z počátků americké filmové alternativy devadesátých let. Pár let nato tu začínající Quentin Tarantino promítl svou prvotinu Gauneři. Od té doby se Sundance začal víc a víc zalidňovat a přejal funkci jakéhosi počátku festivalové i oscarové sezony.
„Co je to za lidi?“ zní jedna z nejslavnějších průpovídek snímku Butch Cassidy a Sundance Kid. Když se Robert Redford potuloval s hereckým parťákem Paulem Newmanem americkou krajinou a připomínal spíše Robina Hooda než klasického drsného westernového psance a pistolníka, měl odkud čerpat inspiraci.
Sám coby kluk neustále coural přírodou v doprovodu dědečka Tota a s rybářským prutem a střelnou zbraní. A o lidi se zajímal neustále. Jednou z Redfordových nejranějších vzpomínek bylo, jak sedí pod stolem a kreslí si portréty těch nahoře ze své dětské perspektivy. „Kreslil jsem svět, jak jsem ho viděl u země,“ líčil mnohem později herec.
Celou kariéru si pečlivě hlídal, jaké role brát, nikdy nechtěl být poslušným kolečkem v systému. V mládí prožil krušné chvíle v Evropě, kdy ve skromném pokojíku ve Florencii údajně 20 hodin denně kouřil, protože měl pocit, že tak alespoň trochu vytopí chladný prostor. Tehdy četl beatnické autory a toužil být bohémským umělcem typu malíře Amedea Modiglianiho. A ten vzdor v něm zůstal.

Paul Newman a Robert Redford v komediálním westernu Butch Cassidy a Sundance Kid z roku 1969.
Neváhal se rozejít se studiem Paramount, když se mu nelíbily některé změny ve snímku Blue – i když za to dostal pokutu, která představovala dvojnásobek jeho tehdejšího jmění, a hlavní roli nakonec místo něj ztvárnil Terence Stamp.
I na vrcholu slávy v 70. letech, kdy hrál ve snímcích jako Podraz, Velký Gatsby či Velký Waldo Pepper, si Redford pečlivě vybíral postavy. Odmítl hrát v Serpicovi, kde se nakonec představil Al Pacino, nechtěl ani hlavní roli v Šakalovi.
Naopak se začal objevovat v trochu jiných polohách. Ve westernu Jeremiah Johnson ztvárnil mlčenlivého, zarostlého samotáře uprostřed zasněžené divočiny, díky této zkušenosti se také začal zajímat o ochranu přírody. Dramata Tři dny Kondora a Všichni prezidentovi muži ho zase přivedla k zájmu o politiku. Se stejnou vervou, s jakou bojoval o filmové role, se zapojil do aktivismu a nedbal tehdejších rad přítele Sydneyho Pollacka, s nímž natočil sedm filmů, že to z něj vysaje energii.
Robert Redford byl na povrchu hollywoodským idolem, ale uvnitř se skrýval sveřepý a tvrdohlavý bojovník proti nepravostem systému. Muž, který nejen žil svými rolemi, ale podobně se choval i ve skutečnosti.
Když za svůj režijní debut získal Oscara, dozvěděl se to v nemocnici, kde se zotavoval po pádu na lyžích. Po nehodě nezůstal čekat na pomoc, ale vydal se ji se zlomenou klíční kostí a dalšími zraněními hledat sám.
Redford byl romantickým idolem jedné generace, ale zároveň také jedním z nejvěrohodnějších herců takzvaného Nového Hollywoodu 70. let, součástí snímků, jež revizionisticky měnily tvář kinematografie. A především byl mužem, který jen nepřináší skrze plátno filmové sny divákům, ale neváhá své sny zhmotňovat a aktivně měnit svět k lepšímu. Městečko Park City je toho dodnes důkazem.
Když se v jedné z posledních rolí objevil v komiksových snímcích Captain America: Návrat prvního Avengera a Avengers: Endgame od studia Marvel, mohlo to působit atypicky. Jenže tyto snímky čerpaly inspiraci právě z politických thrillerů 70. let ztělesňujících dobovou paranoii, v nichž Redford hrál a díky nimž se v něm probouzel intenzivnější zájem o politiku a aktivismus. Byla to pocta i symbolická rozlučka s kariérou.

Robert Redford a Chris Evans v komiksovém filmu Captain America: Návrat prvního Avengera z roku 2014.
Úterní zpráva o jeho úmrtí během pár hodin vyvolala spoustu intenzivních emocí v médiích i na sociálních sítích. Není divu. Odešel jeden z největších hollywoodských frajerů, který byl navíc frajerem také v osobním životě, jakkoli ten poznamenaly tragédie a různé turbulence. Redfordovi v mládí umřela matka, přežil své dva syny. A nevyhnuly se mu ani potíže s alkoholem. To nic nemění na tom, že je jen málo velikánů filmového plátna, kteří se právem stali vzorem jak pro herecké kvality, tak pro své životní postoje.