Česko hledá, jak rozvíjet hokejový talent. Hráči nakonec ale stejně odejdou

Nezáleží na tom, jestli hrajete hokej ve Švédsku, Kanadě nebo Česku. Všude se snaží sestavit ideální kuchařku, podle níž by se dalo co nejlépe rozvíjet mladé hokejisty. Nejtěžší bývá zapojit je správně do dospělého hokeje.

Česko má třeba velký problém, že mu chybí kvalitní soutěž, kde by hráči kolem dvaceti let mohli dorůstat. Přesto je výběr pro šampionát do 20 let, který začíná 26. prosince, plný talentů. Měl by být nejsilnější za poslední desítky let.

Od světové špičky se ale v jednom liší.

Drtivá menšina hráčů ve výběru Patrika Augusty hraje v domácí soutěži, konkrétně šest z šestadvaceti jmen na soupisce. Vojtěch Čihař se navíc po šampionátu přesune z Karlových Varů do kanadské juniorky.

Patrně nejlepší výchovný systém na světě mají nyní Spojené státy. Klíčová část jejich plánu spočívá v tom, že dospívající hráči nastupují postupně proti starším a starším soupeřům. Vrcholem celého systému je elitní univerzitní liga NCAA s hráči od 17 do 25 let.

Hrajete proti dospělým, ovšem hokejistů v nejstarší věkové skupině není v této soutěži většina. Setkáváte se s větší mužskou sílou, ale postupně. Adaptujete se. Výhodou navíc je, že u studia hrajete kvalitní hokej, máte hodně tréninkových jednotek a kdyby náhodou kariéra nevyšla, pracujete ve škole na plánu B.

Taky se není čemu divit, že v NCAA hraje i Gavin McKenna, budoucí jednička draftu. I když je to Kanaďan, opustil cestu nejlepších juniorských soutěží ve své zemi a vyrazil na studia.

Česko s tématem, jak hráče posunout z juniorského věku do dospělého, zápasí už dlouho.

V národním týmu je několik adeptů, kteří by měli mít na šampionátu do 20 let klíčové role a jedou na turnaj z extraligy, tedy nejvyšší mužské soutěže.

Zádrhel spočívá v tom, že extraliga není programově místo garantující talentovanému hokejistovi rozvoj. V dospělé profesionální lize se už primárně žádá, aby sám přinášel kvalitu a tým byl s každým jedincem silnější než bez něj.

Ideálním příkladem, jak se hráč doma může posunout, je Tomáš Galvas z Liberce. Odchovanec Olomouce začal hrát extraligu už v 16 letech, takže má na kontě přesně 100 zápasů v nejvyšší soutěži.

Na 19 let se jedná o velký balík zkušeností s dospělým hokejem, který mají třeba největší švédské hvězdy. Kluby NHL si je draftují v prvním kole a doufají, že z nich rostou esa pro nejlepší ligu světa.

Dnes působí v Detroitu dvacetiletý Axel Sandin-Pellikka, ve Švédsku odehrál 107 zápasů v nejvyšší soutěži, před rokem válel na MS do 20 let. Nese si vizitku generačního talentu, má výjimečné ofenzivní instinkty.

Teoreticky jde o hodně podobný příběh jako u Galvase. Jenže prakticky si podobní nejsou ani trochu.

Zatímco Pelikku si Detroit vybral na draftu NHL v prvním kole, o Galvase dosud nikdo nezavadil. Ne, že by neměl talent a schopnosti. Ale nikdo na něj za dva roky nepoužil ani poslední sedmé kolo draftu. Všem za mořem to přišlo zbytečné, protože nemá dostatečné fyzické parametry.

„První věc je, že jsem trochu zesílil,“ pousměje se ale obránce, když má srovnat sebe, když v Olomouci začínal a kam se posunul. Oficiálně váží 76 kilogramů, což je na hokej v zámoří pořád málo.

Zásadní je, že díky tomu, jak se s ním v Liberci pracuje, udělal velký výkonnostní progres.

Galvas v 19 zápasech posbíral 11 bodů, což je číslo, které dal dohromady za 43 utkání minulé sezony. „Na soutěž si potřebujete taky zvyknout, hodně pomůže, když si pár zápasů odehrajete. Zkušenosti vás posouvají,“ říká Seznam Zprávám.

Pokud se díváte na Liberec s Galvasem, mladý hráč zaručeně upoutá i bez čtení jmenovek. Roste z něj sebevědomý bek, který se nebojí riskovat, má skvělou techniku, velmi dobře se pohybuje na útočné modré čáře a bez stresu kličkuje.

Jen takhle taky nevypadal před rokem. Tehdy vysílal spíš záblesky. „Tyhle věci fungují postupně,“ přikývne i liberecký kouč Jiří Kudrna. Sedmým rokem funguje u extraligového áčka, první rok jako hlavní trenér. Před tím ale pracoval v rozvojovém programu, který si Bílí Tygři platili v Benátkách.

Zápasy se blížil zámořské AHL, tréninkovými možnostmi měl blízko k NCAA. Klub si zaplatí zkušené jádro hráčů, kteří se už nehrnou do extraligy. Naopak jsou smíření s tím, že jejich role je učit mladé kolem sebe. Předávat zkušenosti, jak se chová profesionál, dohlížejí na jejich hokejový rozvoj.

Teenageři kolem nich mají pak speciální individuální tréninky a chystají se na roli v prvním týmu.

Skvělý systém? Na pohled úplně jasně. Jen Galvas už ho nezažil, projekt skončil v roce 2022. Hromada pozitiv má totiž i jedno silné negativum: utratíte desítky milionů ročně a efekt se dostavuje až po několika letech. Navíc neexistuje trh jako ve fotbale, že by se hráči prodávali za velké peníze jinam, takže se prostředky nikdy nevrátí.

Tím pádem si farmářské týmy mohou dovolit jen nejbohatší kluby v Česku. Drží si je Pardubice v Chrudimi, Třinec ve Frýdku-Místku a svůj model ladí i Sparta v Litoměřicích. Liberecký projekt skončil na penězích.

Funkčnost ukazuje, že v něm vyrostli Jakub Rychlovský, Adam Najman, Marek Zachar, Adam Klapka a další. Kombinace první ligy, týmu se zkušenými hráči, chystání se na budoucí hokejové role a tréninkových dávek navíc, má smysl.

„Vždycky tvrdím, že kluci si musí uvědomit, že je potřeba odtrénovat stovky hodin a odehrát zápasy. Posouváte se, když pracujete, ale ne ze dne na den,“ říká Kudrna. Tahle věta je ve výsledku klíč v práci s talentem. Ať máte akademie, farmy, nebo ne.

„Kluci musí tvrdě makat. Nemá smysl něco extra urychlovat, potřebujete chápat, že zkušenosti se naberou zápasy i tréninky. Celé je to dlouhodobější proces,“ doplňuje liberecký kouč.

Sluší se dodat, že je potřeba i důvěra trenérského štábu. Protože pokud umístíte talentovaného hráče mezi další mladé hokejisty, moc se neposune.

Zato když mu tolerujete chyby, pracuje se na jejich odstranění a talentovaný hokejista má vedle sebe mentora? Pak teenager roste i v extraligovém režimu. Jen je potřeba přijmout, že tahle mise trvá.

Liberec pravidelně Galvase nasazuje vedle hvězdy Radima Šimka. Stejnou věc dělal v klubu i před rokem Kudrnův předchůdce Filip Pešán. Výsledkem je, že mladý hráč s talentem roste. Ne za dva měsíce, ale v řádu roků se posouvá.

Na mistrovství světa odjíždí v podobné pozici útočník Vojtěch Čihař, kterému je stále teprve 18 let a v extralize odehrál za Karlovy Vary 76 zápasů.

Trenér Pavel Patera ho taky nejčastěji stavěl ke dvěma hvězdám Jiřímu Černochovi a Ondřeji Beránkovi, což dělal především v minulé sezoně. Teď od Čihaře vyžadoval, aby se posunul bez reprezentantů a stal se z něj legitimní člen sestavy.

„Snažil jsem se hrát teď už víc na puku. V minulé sezoně jsem měl mnohem větší respekt něco zkusit,“ vnímá svůj vývoj útočník.

Jen zvolil nakonec trochu jinou cestu. Draftovalo ho Los Angeles, takže po šampionátu do 20 let odejde do kanadské juniorky. Tam dostane pozici hráče, který má tým táhnout a sbírat hodně bodů. „Extraliga mě posunula, co se týká fyzické přípravy i rozvoje. Chtěl bych hrát jednou dospělý hokej na ještě vyšší úrovni a tyhle zápasy mi jednoznačně pomohly,“ vypočítává Čihař benefity, že do zámoří odchází až z extraligy.

Pak je vždycky klíčová otázka, kdy zvednout kotvy, pokud zůstává cílem se prosadit v NHL.

Zamířit z extraligy přímo do nejlepší ligy světa je spíš vyloučené. Rozhodnutí, co dál, brzy čeká i na Petra Sikoru z Třince. Jeho draftoval Washington až v šestém kole. Před rokem patřil k nejvýraznějším českým hráčům na MS do 20 let a velké představení se od něj čeká znovu. Ovšem z pohledu Capitals je zatím jedním za davu.

NHL na sebe upozorní tak, že nejpozději po sezoně potřebuje vyrazit k Capitals, aby se šel bít na farmu o další posun. Protože klub draftuje další mladé hráče a vybere si je i výš než jeho a třeba první dvě kola znamenají větší pozornost, tedy i určitou výhodu.

Tohle je při každé hokejové cestě zásadní věc – rozhodnout se. Teď? Co když počkám a pak bude pozdě?

Další hvězdičky výběru pro šampionát šly jinou cestou než zmínění hráči z Evropy a taky svůj vývoj trefili.

Václav Nestrašil hraje zmíněnou NCAA, kde má velký prostor se zlepšovat a pracovat na sobě. Adam Benák po jedné těžké sezoně mezi dospělými v Plzni zamířil do Ameriky a připisuje si druhý skvělý rok po sobě. Vashek Blanár míří do NCAA. Radima Mrtku s Adamem Jiříčkem si kluby NHL hned stáhly pod svou kontrolu do juniorek, aby příští rok už šli naplno na farmy.

Ve výsledku neexistuje jediná správná odpověď na téma, jak hráče s potenciálem rozvinout a přiblížit na nejvyšší úroveň. Každý může jít úplně jinudy.

Jen pro všechny platí, že pokud se zvolí cesta přes extraligu, nakonec stejně přijde doba, kdy talentovaný hokejista odejde do Ameriky. Potřebuje ji jen trefit, aby změnou získal co největší benefit a nic neztratil.