Vybrali jsme tým pro olympiádu: Pastrňák, škůdci a osm hráčů z Evropy

Pozitivní je, že Česku na olympiádě nehrozí hádka hvězd, kdo si pro sebe zabere přesilovku. Hlavní role jsou rozděleny jasně. Na turnaji, kam se po 12 letech sjedou nejlepší hokejisté planety, dostanou hlavní ofenzivní role David Pastrňák s Martinem Nečasem.

Realita zní, že jít si v Miláně pro medaili by z českého pohledu byl šok. Na druhou stranu krátkodobý turnaj k takovým scénářům vybízí. Proto je zásadní správně trefit hloubku sestavy.

Kanada, USA, Švédsko a Finsko jsou podle kvality a dovedností hráčů o několik pater nad českou sestavou. Papírově budou s účastí hráčů NHL výš, ať se nakonec dostane v českém týmu na kohokoli. Zásadní je se trefit do jmen, aby realita měla co největší šanci porazit papír.

Reprezentace dohrála v neděli Švýcarské hry (prohrála 0:5 se Švédskem a obsadila druhé místo), takže má za sebou poslední turnaj, kde se mohli ukázat všichni adepti pro nominaci na olympiádu.

Trenér Radim Rulík musí svůj výběr 22 jmen do pole a tří brankářů nahlásit nejpozději do 6. ledna, kdy si ho vyžádá Mezinárodní hokejová federace.

Tady si můžete prohlédnout, jak by výběr daly dohromady Seznam Zprávy. Cílem není odhadnout, co udělá Radim Rulík a jak myslí. Ale zkusili jsme vybrat nejsilnější výběr podle našeho pohledu.

Na pozici prvního brankáře není co řešit. Lukáš Dostál se vrací z marodky a je momentálně v NHL českým brankářem číslo jedna a patrně ještě dlouho bude.

Vymyká se v celé NHL. Pokud ho sledujete opravdu pečlivě, všimnete si, že chytá jinak než většina předních gólmanů. Dobře bruslí, je hodně atletický a využívá skvělého čtení hry. Hlavně: zůstává o něco déle v postoji než zbytek NHL.

Může to znít jako nepodstatný detail. Ale jedná se o klíčovou věc. Kde ostatní už klečí a přesouvají se jen po betonech, on ještě bruslí, protože si přečetl situaci kolem sebe. Tím pádem je při případné druhé a třetí dorážce v daleko lepším postavení než běžný brankář. Na zem jde později, je lépe nastavený tělem proti střelci. Protože nedělá zákroky v panice, má velkou šanci proti střele uspět.

K němu se hodí Daniel Vladař, kterému vyšel přesun do Philadelphie. Měří téměř dva metry, ale na svoji výšku působí v bráně hodně rychle. Za Dostálem by mohl působit jako silná dvojka.

A teď naše překvapení. Třetí gólman se do akce většinou nedostane. Do ní jde jen při opravdu velkém výkonnostním maléru nebo při zranění. Není na škodu sem dosadit někoho, kdo dovede vytáhnout skvělý zápas, i když třeba týden nechytá. Proto nám sem dokonale pasuje David Rittich.

V NHL odchytal už 241 zápasů, ve 33 letech má pozici dvojky u New York Islanders. Dobře chápe svoji roli a umí se na ni připravit. Působivé u něj je, že naskočil do 11 zápasů a sedmkrát s ním tým vyhrál, což se přesně hodí do nároků na třetího brankáře.

Neměříme tady, jestli je lepší on, Karel Vejmelka nebo Jakub Dobeš. Ale Rittich má zkrátka v pozici druhého gólmana vysokou výkonnost a pasuje na pozici náhradníka. Pokud by se zranil někdo z dvojice Dostál-Vladař, sáhli bychom pro Vejmelku a Ritticha dál nechali na pozici trojky. Dobeš potřebuje výkonnost trochu ustálit. Má potenciál, aby se ho týkaly další olympiády.

Vybrat obranu, která bude čelit hvězdám NHL, když Česko má za mořem jen dva stabilně hrající beky? Strašně těžká práce. Ale právě tady dala několik odpovědí Euro Hockey Tour a dva turnaje, které reprezentace teď odehrála ve Finsku a ve Švýcarsku.

Hráče jsme k sobě vybírali tak, aby v každém páru byl jeden, který drží hokejku nalevo a druhý napravo. Jeden je vždycky víc ofenzivní, druhý se dovede víc držet zpátky.

Filip Hronek je lídrem české obrany, měl by chodit na každou přesilovku i hodně minut odehrát ve hře pět na pět. Podobnou roli jen s ryze defenzivním zaměřením by zase měl zvládnout Radko Gudas. Protože jsou oba praváci, není šťastné je dávat k sobě.

K Hronkovi by mohl pasovat Radim Šimek, který výborně zahrál na prvním turnaji Euro Hockey Tour v listopadu. Hraje za Liberec, ale má zase sebou pět sezon v NHL, kde se z čistě ofenzivního démona stal obousměrným obráncem. Šimek dovede blokovat střely i mít slušnou rozehrávku.

Vedle Gudase by mohl pasovat Jiří Ticháček, který se dá označit za asi jediného obránce, jemuž opravdu vyšel poslední reprezentační turnaj. Ano, případná výhrada, že měří pouze 175 cm, je logická. Na druhou stranu jeho hokejové IQ mu pomáhá situace řešit tak, aby se nedostával do situací, kde rozhodují výhradně kila. Prostor před bránou by čistil Gudas, on by se staral převážně o distribuci puků. Hra na úzkém hřišti, kdy se musíte rychle rozhodovat, by mu vyhovovala.

Stejný příběh jako Šimek může psát pak Michal Kempný. Listopadový turnaj s reprezentací se mu povedl. Když hraje jednoduše, je nejsilnější a v národním týmu takovou roli akceptuje snadno. Momentálně je na marodce, ale prognózy u něj jsou spíš optimistické. Navíc by mohla fungovat chemie s Janem Ruttou.

Hodně by se nám tady líbil David Jiříček, který má velký ofenzivní talent. Jenže v NHL stále nemůže prorazit, není produktivní ani na farmě. Tím pádem bychom se přiklonili k variantě, že Rutta by mohl myslet víc na útok.

Dva farmáři z AHL David Špaček s Markem Alscherem by se do hry spíš nedostali. Špaček by měl k sestavě blíž jako sedmý obránce, dá se brát jako náhradník mezi ofenzivnější beky. Alscher potřebuje ještě čas, aby se z něj stal obránce pro NHL. Zatím nemá neotřesitelnou pozici ani na farmě Floridy. Jen je to velký bijec, který si zakládá na defenzivě.

Figuroval by na naší soupisce jako osmý bek, kdyby se někdo zranil a případná pojistka, kdyby se něco přihodilo Gudasovi. V českém hokeji se totiž těžko hledá podobně ostrý hráč. Alscher by k němu mohl mít blízko, byť je v jedenadvaceti pořád ještě na cestě.

Na levé straně navíc moc velký výběr není. V úvahu připadají i Libor Hájek, Filip Pyrochta nebo Jakub Krejčík. My bychom preferovali na pohled riskantnější variantu s tím, že ve výběru je další velký obránce, který je výrazný tvrdostí a defenzivním naladěním.

Spojení Pavla Zachy s Davidem Pastrňákem, které se občas objeví i v Bostonu, je jasné. Pokud se nabízí vyzkoušená vazba z klubu, je potřeba ji využít, protože na olympiádě na dlouhé sehrávání nebude prostor. Ondřej Palát má tělo po válkách o Stanley Cup v Tampě hodně omlácené. Ale stejně by prací kolem brány mohl hráčům Bruins prospět.

Velká škoda je, že Filipa Chytila neustále brzdí otřesy mozku. Byl by silným kreativním centrem a vhodnou volbou k další velké zbrani, Martinu Nečasovi. Takhle k němu pasuje David Kämpf, který prožívá za mořem nejhorší sezonu v kariéře. Ale? Vsadili bychom na předpoklad, že v jiné pozici a s jinými spoluhráči ožije. V reprezentaci nebude jen bránit, ale měl by kombinovat s Nečasem. K nim se nám hodí další dobrý bruslař s potenciálem dávat góly – Ondřej Kaše z Litvínova.

Lukáš Sedlák je neúnavná mašina, v nominaci být musí. Roman Červenka taky svoje místo v národním týmu pořád má, ve 40 letech si drží vysoký standard. Docela i láká představa, že Červenka hodí puk na bránu a Tomáš Hertl ho tečuje za gólmana. Mohutný centr Vegas by taky mohl být na úzkém hřišti českou hrozbou. Dovede dávat ošklivé góly a skvěle se orientuje na malém prostoru.

Navíc Sedlák s Hertlem dobře pracují i dozadu, což by mělo zmírnit stres, jestli Červenka dovede hrát dobře ve vlastní třetině bez puku. Dostal by k sobě parťáky, kteří to dovedou skvěle.

Český hokej trápí stav, kdy hráčů v prvních útocích NHL není zrovna moc. Takže se nabízí plán sestavit čtvrtou formaci trochu jinak. Škrtneme standardy typu, že každý reprezentant by měl patřit mezi klíčové osobnosti svého klubu.

Radek Faksa v Dallasu personou tedy je. Moc se o něm nemluví, ale pořád patří mezi nejlepší defenzivní útočníky v lize. Odvede hodně práce, udrží puk, vyhraje buly. Je dříč, kterého každý trenér musí milovat.

Naše cesta zní: umístit k Faksovi dvě torpéda. Ano, víme, že Adam Klapka hraje v NHL kolem osmi minut. Ano, víme, že Jaroslav Chmelař je na tom stejně, navíc má ve statistikách jen pět zápasů NHL.

Ale proč je nenechat dělat stejnou práci i v reprezentaci? Specifická role by pro ně zněla: štvěte hvězdy, dohrávejte je, tlačte se do brány. V tom jsou oba skvělí. Mohou vnést do hry hodně emocí a agresivity. Jsou jiní, což bereme jako hodně pozitivní zprávu.

To byl plán A.

A teď plán B. Může se stát, že tempo Červenkovi opravdu nesedne. Kdo nezkusí, nevidí.

Pro tento případ bychom měli na soupisce i Davida Tomáška, který si konečně sáhl na vysněnou NHL, i když v Edmontonu hraje málo a jeho role je hodně těžká. Jakmile se uzdraví Jack Roslovic, patrně ze sestavy i vypadne.

Ale umí být kreativní i dovede plnit defenzivní úkoly. Bez přehánění byl v minulé sezoně nejlepším českým útočníkem v Evropě. Pokud někdo věří v jeho schopnosti, Tomášek mu to umí stonásobně vrátit. Jeho bonus zní, že dovede hrát na křídle i uprostřed útoku. K Sedlákovi s Hertlem by mohl taky pasovat, kdyby záměr s Červenkou nevyšel.

Pokud by nefungovala cesta s Kašem vedle Kämpfa a Nečase, mohlo by být dobrou volbou i nasazení Dominika Kubalíka. Před lety dal i 30 gólů v NHL za sezonu, je to střelec, jen teď už pálí v Evropě. Má dar vypustit ránu, která všechno rozhodne.

Jako náhradníci by mohli figurovat Jáchym Kondelík (pokud by nebyl v pořádku Faksa), Filip Chlapík s Matějem Stránským by mohl být alternativou za Tomáška, případně nějakou absenci na křídlech. Kdyby vypadl někdo z bijců ve čtvrté formaci, tak z farmy Colorada sem může vyskočit Ivan Ivan.

Sluší se taky dodat, že kdyby se zranil někdo z tria Pastrňák, Nečas, Hertl, náhrada neexistuje.

V naší nominaci by tedy české útoky fungovaly tak, že by každá z prvních tří formací měla jednoho výrazného hráče z NHL. První Pastrňáka, který je kreativní i má skvělé zakončení. Ve druhé jednoho z nejrychlejších hráčů v zámoří Nečase a do třetí se hodí Hertl se skvělou orientací kolem brány.

Čtvrtá pracovní četa s názvem „škůdci“ by se pak měla stát populární svou agresivitou.