Trenér se ptal: Ty jsi Rus? Hvězda české reprezentace o podivné štaci v NHL

Jednu dobu ho bylo všude plno. Jan Kovář musí. Jana Kováře reprezentace nutně potřebuje. Jan Kovář by měl zařídit, že skončí čekání na medaili.

Olympiádou před čtyřmi roky ale všechno skončilo. Velké akce už se obešly bez něj. Najednou kolem něho zavládlo ticho, i když hraje pořád ve Švýcarsku. V jedné z nejlepších soutěží světa dělá kapitána Zugu.

„Tenhle klid mi vyhovuje. Jsem asociální typ,“ odvětí útočník se svým klasickým sarkasmem.

Není žádný morous. Jen moc nemusí mluvit o sobě.

Teď udělal výjimku, když v rozhovoru pro Seznam Zprávy rozebral éru, která mohla být vrcholem jeho kariéry.

V létě 2018 podepsal smlouvu s New York Islanders. Byl připravený se porvat o NHL, ve 28 letech přicházel na vrcholu sil i dovedností. V Evropě řádil, přišel čas na další krok.

Vypadalo to, že klub ho skutečně chce. Aby ne, byl by hřích nevyzkoušet, jestli jeho geniální nápady nezaberou i na užším hřišti.

Jen se všechno tak nějak zvláštně zamotalo.

Připadal jste mi tehdy precizně nachystaný udělat největší životní krok. Před odletem jsem viděl odhodlaného chlapa, který se rozkrájí kvůli NHL, výrazně jste zhubnul. Cítil jste se v létě 2018 nejsilnější v kariéře?

Když to řeknu na rovinu, měl jsem s váhou v problémy. V Rusku jsem trochu zpohodlněl. Když jsem podepsal Islanders, kila šla dolů, hodně jsem se snažil, abych byl na nové angažmá nachystaný. Zpětně mi ale přijde, že to byl pro tělo trochu šok.

V čem?

Nebyl jsem zvyklý na nižší váhu. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ní naučil pracovat, chyběla mi hmotnost, na jakou jsem byl zvyklý.

Na druhou stranu, kdybyste dorazil na kemp NHL s nadváhou, asi by se klub moc netvářil.

Přesně. Pak bych si vyčítal, že jsem tomu nedal víc. Nechci říkat, že to byla chyba. Jen vím, že mi pár kilo chybělo, abych hned dělal věci, na které jsem byl zvyklý.

Islanders vám dali jako hvězdě z Evropy plat 2 miliony dolarů, což vypadalo jako dobrá pozice. Peníze kolikrát říkají, jestli šanci dostanete, nebo ne. Co se stalo, že vás klub po čtyřech přípravných zápasech odeslal na farmu a ztratil zájem?

Celkově to bylo divný. Šel jsem do Ameriky s tím, že pokud to třeba po prvním kempu nedopadne, zkusím se do NHL probojovat klidně z farmy. Byl jsem nastavený, že udělám všechno, abych si řekl o šanci. Ale ve výsledku jsem příležitost nedostal a nikdo mi už asi neřekne proč.

Vždycky jsem si říkal, jestli věděli, jakého hráče podepsali. Jestli to nezjišťovali až na místě.

To je klidně možný. Když jsem tam přišel, s trenérem Barrym Trotzem jsme se bavili jednou. On si myslel, že jsem Rus. Takže mi došlo, že asi úplně neví, koho mu klub podepsal.

Naštvalo vás, že moc netušil, co od vás dostane?

Spíš mě štvalo, že mě pak trochu vypekli a nechtěli mě nechat odejít na farmu. Nakonec to i vypadalo, že jsem tam nenastoupil, což mě hodně mrzelo. Nikdy bych takovou věc neudělal. Můj americký agent se o to nepostaral, nezveřejnil, co se doopravdy dělo a jak se situace odehrála. Člověk si myslí, že tohle se děje hlavně v Rusku, kde máte třeba smlouvu a vyběhnou s vámi. Mně se to stalo v prestižní NHL, kde jsem si říkal, že se všechno děje podle pravidel a podle toho, jak to opravdu má být. Najednou jsem zjistil, že to tak není.

Pamatuji si, jak jsme tady psali, že jste odmítl nastoupit na farmu, což tvrdila i zámořská média. Bylo to zvláštní. Zavolat domů a vylíčit, že se věci mají jinak, nešlo?

Problém je, že bych si vůbec nepomohl. Pokud bych si šel stěžovat, pozici bych si zavřel úplně. Já chtěl NHL opravdu zkusit, udělat maximum, abych si o ni řekl třeba i jinde. S agentem jsme to diskutovali… Dnes bych některé věci asi dělal jinak.

Jak?

Když to řeknu upřímně, jak to cítím, nechal jsem si tam trochu nasrat na hlavu. Měl jsem smlouvu, tedy i právo, abych šel hrát na farmu Islanders a bojoval tam. Dál bych bral peníze, které mi garantovala jednocestná smlouva, rval bych se o šanci v AHL, snažil se je přesvědčit, že na NHL mám.

Proč jste tedy na farmu nakonec nezamířil?

Po tréninku si mě zavolal manažer, že mají hráče, které si chtějí chránit proti zájmu ostatních klubů. Já se nedostal do skupiny, kterou napíšou na první soupisku. Protože jsem přicházel z Evropy a jednalo se o můj první profesionální kontrakt v NHL, nevztahoval se na mě waiver. To znamená, že při odeslání na farmu mě nemůže sebrat jiný tým. Řekl mi, že mě pošlou na farmu papírově, ale mám zůstat doma a počkat.

Jasně, tak se to často na startu sezony dělá i teď. Rychle se hráč zase vytáhne z farmy zpátky.

Zůstal jsem doma a všechno řešil s agentem. Chtěl jsem hlavně hrát, takže jsem se ptal, jestli nemám na farmu jet. Byl jsem doma den, dva, pět dnů a nic se nedělo. Najednou začali novináři řešit, že na farmě netrénuju. Islanders mě v tu chvíli umístili na unconditional waiver.

Což znamená fakticky zřeknutí se smlouvy, když ji hráč poruší.

Ano, protože jsem nenastoupil na farmu. Čistě fakticky to tak bylo.

Jen tedy rozhodnutí nepřišlo od vás.

Byl to trochu podraz a americký agent to prostě měl řešit. Byli jsme v neustálém kontaktu, doporučoval mi, ať jsem trpělivý, že mi něco najde.

Což se tedy stalo, jen po rozvázání dvoumilionové smlouvy.

Ano, našel mi zkoušku v Providence na farmě Bostonu.

Boston měl v tu chvíli mezi centry plno? Ve 12 zápasech AHL jste posbíral 10 bodů (4+6), což vypadalo, že jste roli plnil.

Na farmě mě chtěli vidět na dva, tři zápasy. Ty jsem odehrál. Pak, že by mě vyzkoušeli ještě jeden víkend, potom další. Nakonec přišla zpráva, že bych měl jít trénovat s Bostonem, který byl ale zrovna na tripu. Takže se ptali, jestli chci hrát, nebo počkám, až se vrátí. Chtěl jsem hrát, abych byl v tempu a nečekal doma týden bez ledu.

S Bostonem jste pak trénoval?

Ano, nějaké tři dny. Rozhodli se, že mě nechtějí. Řešili, že neměli tolik místa pod platovým stropem, před play off chtěli dělat trejdy, aby posílili tým. Řekli mi, že si potřebují nechat peníze na prověřené hráče. To bylo pro mě špatné, ale fér, protože mi to oznámili na rovinu. Ve výsledku to bylo první otevřené jednání, které jsem tam zažil.

Ukazuje celá anabáze, co znamená při odchodu do NHL velká kariéra v nejlepších evropských soutěžích?

Ano, neznamená vůbec nic. Tenkrát jsem si před sezonou vybíral z nabídek víc týmů. Dnes bych si dokázal asi vybrat jinak.

Ovšem tehdy vaše volba dávala stoprocentní logiku. Klub neměl zásobu špičkových centrů, na pozici druhého až třetího středního útočníka jste aspirovat měl.

Znělo to logicky. Ale věc, kterou jsem třeba neřešil a řešit jsem ji měl, byla, že jim v té době chyběl trenér. Podepsal jsem smlouvu a trenér až po mně. S manažerem jednáte, bavíte se o roli, říkáte si, že by tam mohla být nějaká možnost. Ale přijdete na kemp a trenér se vás ptá, jestli jste Rusák. Rychle pochopíte, že s vámi asi moc nepočítají.

Momentálně rozjíždíte sedmou sezonu v Zugu a pátou jako kapitán. Musí si cizinec pozici ve Švýcarsku neustále obhajovat?

Musí. Není lehký tady hrát. Ligy se dnes hodně srovnávají a Švýcarsko má výhodu, že sem chodí nejlepší Švédi, výborní Češi a Fini. V zápase může nastoupit jenom šest cizinců, ale často jich v týmech je minimálně sedm. Když teď není KHL, je švýcarská liga pro cizince jedničkou. Díky úrovni hokeje, životnímu stylu i finančním podmínkám.

Role kapitán je hodně o komunikaci. Není problém, když Zug je v německé části Švýcarska a vy nemáte němčinu rodilého mluvčího?

Není, protože úředním jazykem v kabině je angličtina. Ale jsme hodně mezinárodní: Švédi si povídají švédsky, kluci z italské části Švýcarska mluví italsky, Češi česky. Chudáci Němci mají smůlu. (usměje se) Ne, primárním jazykem je angličtina, veškerá komunikace probíhá v ní, takže nemáme problém.

Vnímal jsem Zug v posledních letech jako obra, který jde po titulu. Minulý ročník jste ale vypadli ve čtvrtfinále, teď se nacházíte někde v polovině tabulky. Je teď v týmu dusno, nebo Švýcaři přistupují k cílům a ambicím jinak?

Já si nemyslím, že bychom byli obr.

A co ty dva tituly v řadě a čtyři finále za šest let?

Hráli jsme výborně, to je pravda. Chceme vyhrávat. Na druhou stranu Zug měl titul třikrát v historii. Bern, Davos nebo Curych jsou na tom úplně jinak. Tyhle týmy jsou mnohem dál.

Z pohledu peněz, které dovedou vydat za hráče?

Myslím si to. Tyhle týmy podepisují velká jména a dlouhodobé kontrakty. Když to vidím u nás, hodně se investovalo v době, kdy jsem přišel. Zug podepsal nejlepšího brankáře ligy Genoniho a Hofmana, který dával 30 gólů v Luganu. Od té doby jsme neměli zase takové podpisy hráčů na sedm let nebo velké příchody přímo z NHL.

Když se vrátím zpátky. Pamatujete si ještě dobu, kdy se o vás psalo a mluvilo, že jste nejlepší český hráč mimo NHL?

To se nezapomíná. (usměje se)

Roman Červenka rozjel další velkou éru od šestatřiceti, vám je o rok méně. Je na jeho příběhu vidět, že dělová fazóna se může vrátit?

Byl bych rád. Jen tyhle věci nepřicházejí samy, vyžadují hodně práce. Měl jsem teď zvláštní období, kdy jsem byl dlouho zraněný. Vynechal jsem podstatnou část přípravy, musím zaklepat, aby se zdraví stabilizovalo. Doufám, že forma bude růst. Nikdy jsem nebyl zvyklý na dlouhé pauzy. Jen teď přišla během asi šesti měsíců čtyři menší zranění. Když jsem se dostával do pohody, něco mě zase stáhlo dolů. Provázely mě takové nešťastné náhody.

Ambici se vrátit do reprezentace pořád máte?

Hodně mě na ni bavilo jezdit, měl jsem to moc rád. Ale nepřemýšlím nad tím tak, že bych se upínal k návratu.

Hrál jste na devíti velkých akcích a reprezentaci dělal kapitána. Bolelo, když najednou pozvánky přestaly chodit?

Zvyknete si. (usměje se) Měl jsem nároďák fakt moc rád. V Zugu je nás pět z Česka nebo Slovenska a bavíme se o reprezentaci taky. Kluci se nejdřív divili, že jsem z Ruska jezdil skoro na každou Euro Hockey Tour, pořád jsem tam chtěl být. Mají to teď stejně. Jakmile přichází přestávka, těší se a rádi jedou. Vůbec není na škodu z klubu na chvíli zmizet, změnit prostředí. Nároďák jsem měl vždycky spojený s tím, že jsem navštívil rodinu, podíval se domů a těšil se do čistě české šatny. Vždycky to bylo moc milý.

Chápu, když se někdo těší do reprezentace teď. Tým má za sebou bronz 2022 a zlato 2024. Vy jste si vyžral éru plnou konců ve čtvrtfinále a nejlepším výsledkem byly porážky v bitvě o bronz. Nikdy jste s tím nechtěl seknout?

Na malých turnajích Euro Hockey Tour jsme zase úplné průšvihy neměli. Medaili jsme nevyhráli nikdy, ale turnaje jsme odehráli slušný. Na olympiádě v Pchjongčchangu jsme skončili čtvrtí, doma na mistrovství světa v Praze taky, to samé v Bratislavě. Nedopadlo to, ale stejně tyhle turnaje byly fantazie.

Ne, že bych chtěl rýpat. Ale medaili Česko vyhrálo v roce 2012, tedy na posledním turnaji, kde jste nebyl, a znovu ji získalo na mistrovství světa v roce 2022, tedy na první akci, kdy jste z reprezentace vypadl. Nenadáváte, že je to nespravedlnost?

To se nedá nic dělat. Mám velkou radost, že se to otočilo a kluci medaile začali vozit. Bylo skvělý, že vyhráli zlato v Praze. Doufám, že nám udělají radost i na olympiádě.

Když máte od všeho teď odstup, uměl byste nabídnout pohled, proč reprezentace zažívala období temna? Přijde mi, jako kdyby zlato z Prahy všechno zlomilo do větší sebedůvěry.

Když to řeknu upřímně, hodně tomu pomohlo, že vypadli Rusáci.

To je pravda. Jeden top tým na turnaje přestal jezdit, což je v poměrně úzké hokejové špičce znát.

Na každém turnaji, kde jsem hrál, skončili před námi. Kolikrát nás vyřadili a přímo nás připravili o medaili. Vůbec nechci snižovat výkonnost nebo sílu současné vlny. Ale kdyby na turnajích, kde jsem hrál, jeden velký tým chyběl, možná by to taky cinklo. Pak jsou tady momentálně ale i takové malé velké zápasy, kterými když si hokejista projde, posouvají ho.

Třeba?

Když dvacítka dvakrát za sebou na mistrovství světa vyřadila Kanadu ve čtvrtfinále. Tyhle výsledky do budoucna hrozně pomáhají. Jednou porazíte silný tým, pak ho porazíte podruhé. Sebevědomí v tu chvíli roste, vychovává se generace kluků, která do velkého zápasu pak nejde vystrašená. Tak to zkrátka je, potřebujete vyhrávat a věřit si.