Článek
Vcházíme do něčeho, co se nazývá doslova životně důležité prostory, proto se sem dostane pouze hrstka vyvolených. Řeč je o primárním okruhu jaderné elektrárny Temelín. Kromě těch, kteří zde pracují, mají výjimku například politické delegace a občas novináři. Ostatní mají vstup zakázán.
Jaderný ostrov, kde se nachází samotný reaktor, je klíčovou částí elektrárny, která loni zajistila 20 procent celkové výroby elektřiny v Česku. V těchto místech panují přísná pravidla, kdy všichni zaměstnanci jaderné části, včetně uklízeček, musí mít bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu.
Jde také o jedinou část, kde se člověk může setkat s radiací. Proto jediný svůj vlastní kus oblečení, který si mohou lidé při vstupu nechat, je spodní prádlo. Vše ostatní musí zůstat v šatně, dovnitř je možné vstoupit pouze ve žluté kombinéze, ponožkách, helmě a gumových botách, které zaměstnanci a návštěvy fasují před vstupem. Následně jsou vybaveni i dvěma důležitými krabičkami s malým displejem – oxymetrem, který měří kyslík, a dozimetrem, který měří dávky ionizujícího záření.
Před vstupem do jaderného okruhu elektrárny všichni vyfasují žlutou kombinézu. Vlastní oblečení musí zůstat ve skříňkách v šatně.
Do některých částí v primárním okruhu se nedostanou ani ti, kteří v něm pracují. Například sklad čerstvého jaderného paliva je přístupný jen několika vyvoleným, kteří mají na vstup povolení.
Do skladu čerstvého paliva se dostaneme i my. Ještě před nedávnem zde byly uloženy i palivové články, které sem dodávala ruská společnost TVEL. Dnes už je zde uloženo pouze palivo od francouzské společnosti Framatome a také od americké firmy Westinghouse.
Šestihran, který skrývá čerstvé jaderné palivo pro reaktory v jaderné elektrárně Temelín.
Jednotlivé kruhové zásobníky paliva jsou ještě přikryté oranžovou látkou. V místnosti je mnohem tepleji než na chodbě před ní – musí se zde udržovat teplota 23 stupňů Celsia, která jadernému palivu vyhovuje. Teplotu i vlhkost vyhodnocuje měřák na zdi.
Současná odstávka prvního bloku je pro jadernou elektrárnu Temelín důležitým milníkem. Přechází totiž na nové palivo od amerického Westinghouse, které do ní bude v listopadu poprvé zavezeno.
„Ještě před válkou na Ukrajině jsme měli jen jednoho dodavatele, a tím byl ruský TVEL. Těsně po začátku války jsme se velmi intenzivně věnovali tomu, jak se stát nezávislými na dodávkách ruského paliva, a to se nám podařilo. Po dlouhém období testování, výpočtů, analýz a zavezení testovacích kazet při této odstávce zavezeme do jaderného bloku první palivo od amerického Westinghousu, konkrétně od jeho švédské filiálky,“ popisuje generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.
Nyní stojíme jen pár desítek centimetrů od čerstvého jaderného paliva, které už vydává slabé alfa záření. Přes všechny ochranné prvky a vrstvy však nemá šanci projít, k jeho zastavení stačí papír.
Celý sklad pojme zásoby až na tři roky. Nedávno se kapacita skladu navýšila, což umožňuje skladovat zásoby na o půl roku více. Provozovatel elektrárny musí držet zásoby ze zákona - pokud má více než jednoho dodavatele paliva, musí mít zásoby na 18 měsíců, pokud jen jednoho dodavatele, tak 36 měsíců.
Od letoška Temelín přechází také na delší palivové cykly, což umožňuje elektrárnu odstavit místo jednou ročně jen jednou za rok a půl. „Má to své výhody, v ekonomickém pohledu to jsou ušetřené jednotky miliard korun,“ říká Beneš.
Během této odstávky se v prvním temelínském reaktoru vymění zhruba 40 procent paliva. Do středy se staré palivo z reaktoru vyváželo, od příštího týdne se bude zavážet čerstvé.
Do skladu jaderného paliva se jen tak někdo nedostane. My jsme však jen několik desítek centimetrů od něj. Samotné palivové soubory jsou uloženy pod oranžovými plachtami.
Když se ochranná plachta rozhrne, odhalí šestihranné patice s palivem, které zapadnou do reaktoru. Ty tvoří palivové proutky, připomínající tužku naplněné uranem. V jednom palivovém souboru je 312 proutků. V jednom reaktoru je 163 souborů, tedy 55 tisíc proutků.
V jednom kruhovém zásobníku se nachází 18 palivových souborů. Během odstávky budou pracovníci vyměňovat 66 souborů.
„Teď palivo zavezeme, spustíme reaktor a provozujeme elektrárnu jeden a půl roku a palivo vydrží zhruba čtyři a půl roku, kdy už je vyhořelé a není efektivní z něj dál elektrárnu provozovat. Pak ho vyvezeme do bazénu skladování vyhořelého paliva, kde sedm až osm let chladne. Pak ho dáme do obalového souboru, což je větší válec, kam vyhořelé palivo uzavřeme třemi víky a odvezeme do skladu vyhořelého paliva. Pak do hlubinného úložiště,“ popisuje cestu jaderného paliva mluvčí elektrárny Marek Sviták.
I když francouzské palivo od společnosti Framatome a americké od firmy Westinghouse má totožné vlastnosti, dá se na první pohled rozpoznat díky jednomu detailu: palivo od Framatomu má na rozích šestihranu ještě krycí plech.
Palivo od Westinghouse však v Temelíně není úplně nově. Používalo se už od roku 2000 do roku 2010. Následující výběrové řízení vyhrál ruský TVEL, s nímž měl ČEZ smlouvu na dodávku určitého počtu palivových souborů. „V roce 2018 bylo vypsáno nové výběrové řízení, v němž uspěly Framatome a Westinghouse, a v roce 2022 s nimi ČEZ uzavřel smlouvu,“ vysvětluje, když procházíme tmavou chodbou, která vede přímo do tzv. kontejnmentu, neboli budovy kolem jaderného reaktoru.
Kontejnment je asi nejbezpečněji postavená budova v celém areálu, aby dostatečně chránila srdce celé elektrárny. Má 1,2 metru tlusté železobetonové stěny, uvnitř kterých jsou ještě ocelová lana. Další detaily nemohou pracovníci elektrárny z bezpečnostních důvodů sdělovat, ale pro bližší představu je reaktorová budova postavena tak, že z její střechy může odstartovat raketa do vesmíru.
1,2 metru tlustá budova, v níž se nachází druhý temelínský reaktor. Ten momentálně v odstávce není.
Po cestě musíme projít několika zabezpečenými dveřmi. Aby jimi mohl pracovník projít, musí přiložit nejen speciální kartu, ale někdy i otisk prstu.
Vcházíme do menší velící místnosti, odkud se řídí práce s palivem. Manipulace s jaderným palivem není nic jednoduchého – pokud jste čekali, že jej pracovníci naloží do vozíku a rukama v rukavicích jej ukládají do reaktoru, jste na omylu. Paliva se totiž téměř nikdo nedotkne, až na zavážecí stroj – několikatunový ocelový kolos.
Ten řídí dvojice operátorů zavážecího stroje z poměrně malé, bíle vymalované místnosti, kde kromě stolů, židlí, několika trubek, skříně s tlačítky a monitorů není nic. Vše se řídí na dálku přes počítač. Na bezpečnost manipulací ještě dohlíží kontrolní fyzik.
„Zavážení musí dělat sami bezpečně, ale pro jistotu je tam supervize. Hodně profesí je tady zdublovaných – jeden, který vykonává práci, a další ji kontroluje. Jednak si připouštíme, že jsme omylní, ale je to i požadavek přímo atomového zákona,“ říká zaměstnanec elektrárny.
Na monitoru operátoři vidí, kam má tyč s palivem dosednout. Zachytí palivový soubor, natáhne ho a převeze do reaktoru, do bazénu, nebo kam je potřeba.
Velín, odkud se na dálku obsluhuje stroj, který zaváží jaderné palivo.
Stroj však pracuje velmi pomalu. Přenést jeden palivový soubor ze zásobníků do bazénu trvá zhruba 35 minut.
„Musíme jet pomalu, abychom soubory nezničili nebo aby se o sebe nezachytily. Zavážecí stroj neustále měří hmotnost. Pokud zaznamená vyšší hmotnost, tak to palivo může třeba za něco viset. V takovém případě je stroj nastaven tak, aby se sám zastavil,“ říká pracovník.
Tato činnost je velmi monotónní a neznalému člověku může připadat, že se nic neděje. Stroj zavážející palivo totiž pracuje tak pomalu, že jeho pohyb je na displeji sotva postřehnutelný. Jediným důkazem o jeho činnosti je pravidelné pípání, které by se zrychlilo, pokud by se stroj například zasekl.
Panují zde přísná pravidla. Po celou dobu, kdy se palivo zaváží, musí být přítomná kompletní trojice zaměstnanců. Jakmile by z party někdo vypadl, nesmí se se strojem manipulovat. Musí se počkat, než se palivový soubor odloží tam, kam patří, pak si operátoři a kontrolní fyzik mohou třeba odskočit na toaletu.
Pokud by nepostupovali podle plánu, může dojít ke zpoždění prací během odstávky. Ta trvá dva měsíce, během nichž je naplánováno cca 19 tisíc činností, někdy s přesností na čtvrthodinu.
Plán se neustále aktualizuje. Některé práce na sebe navazují. „Například můžete začít kontrolovat tlakovou nádobu reaktoru až ve chvíli, kdy máte palivo venku,“ vysvětluje Sviták.
V elektrárně je během odstávky poměrně rušno, pracují na ní zhruba dva tisíce lidí, několik set jich je od dodavatelů, kteří zde kontrolují různé technologie. Zácpa je už ve výtahu na patro k reaktorovému sálu, k němuž vede užší chodba plná označkovaného potrubí. Reaktorový sál se nachází až za těžkými tlustými dveřmi.
Za běžného provozu je prázdný a klidný. Během odstávky se však ozývají rány, hukot jeřábu, hemží se to tu lidmi ve žlutých kombinézách a je zde poměrně „nepořádek“, neboť se na různá místa odkládají části rozebraných technologií, které čekají na kontrolu.
Na pozadí toho probíhají ještě další práce. Kontrolují se například i obrovské tepelné výměníky, které mají asi 15 metrů na délku a čítají zhruba 11 tisíc trubiček, a technici na nich hledají milimetrové netěsnosti.
Pracovníci mají během odstávky napilno. Musí dodržet především přesný časový harmonogram.
Od odstaveného reaktoru nás dělí jen zábradlí a několik metrů do hloubky. Při pohledu dolů však samotný reaktor ještě nevidíme, neboť teprve probíhá jeho postupná demontáž. Jeden z pracovníků stojí na rampě nad reaktorem a zasouvá dovnitř kovovou tyč, kterou povoluje součástky, které odkládá na předem stanovené místo.
Víko reaktoru má několik součástí, které se postupně sundají a až poté se odhalí palivové soubory. „Ty jsou asi v hloubce jedenácti metrů,“ říká Sviták.
Lidé u reaktoru v respirátorech, rukavicích a návlecích zde pracují od tří hodin ráno. Jeden z externích pracovníků stojí nahoře a naviguje ostatní, kteří zrovna odebírají náklad z jeřábu. „Výška, výška, přidej na sto,“ hovoří do vysílačky.
„Jen devět hodin jsme povolovali. Je tam dohromady 60 přírub, třicet těsnících, třicet vytlačovacích, všechny je musíme vytahat. Musí se to stočit, ty příruby se musí odtrhnout. Jinak bychom to tahali i spolu s čidly, a ta by se mohla rozlámat,“ vysvětluje pracovník firmy ČEZ Energo Servis.
Reaktor je dost složitý mechanismus, ve kterém je zavedena spousta různých měření, kabelů, ale i ovládání. Například jím prochází i zařízení na měření neutronového toku, které dokáže říct, jak probíhá samotná štěpná reakce.
Na zábradlí visí varovná cedule se symbolem radiace, na které stojí: „Pozor kontaminace.“ Několik pracovníků se zrovna chystá opustit reaktorový sál, ale předtím musí vyhodit návleky a rukavice do červeného pytle a ještě si očistit boty pro případ, že by se jim na nich zachytila radioaktivní částice, aby ji neroznášeli dál.
Ani pytel s ochrannými oděvy však není možné jen tak hodit do běžné popelnice. Musí se s ním zacházet jako s radioaktivním odpadem – změří se jeho radioaktivita a slisuje se na menší kostky, které se odvezou do úložiště nízce a středně aktivního odpadu v Dukovanech.
Na podlaze za dveřmi reaktorového sálu upoutá šipka a nápis „Stop! Změř se!“. Každý, kdo místnost opouští, se musí postavit na místo, kde se změří, jestli není kontaminován radiací.
Kontrola při odchodu z reaktorového sálu jejímž cílem je zjistit, zda se návštěvník nekontaminoval radiací.
Při odchodu nás čekají ještě další tři kontroly. Další se nachází při odchodu z kontejnmentu do šatny, která už je přísnější. Člověk musí následovat pokyny přístroje, který zvenčí připomíná telefonní budku. Zařízení nejdříve přikazuje postavit se na vymezený prostor a přitisknout se levou rukou a levým bokem, poté se k němu člověk otočí zády a opakuje proces na druhé straně. Pokud je vše v pořádku, na displeji se po chvíli objeví nápis „kontaminace nebyla zjištěna“.
Následuje odevzdání oxymetru a dozimetru, na kterém naštěstí svítí jen zaokrouhlená hodnota 0,001 milisievertu. To je daleko za zákonným limitem 20 milisievertů za rok pro pracovníky v jaderném průmyslu.
Kontaminace radiací nebyla zjištěna. V tom případě může člověk pokračovat dál.
Veškeré zapůjčené oblečení odhazujeme do košů k vyprání. Poté následuje předposlední a zároveň nejdelší měření radiace před tím, než jsme propuštěni do míst, která už jsou radiačně bezpečná.
