Článek
Evropská debata o závislosti na ruských palivech se poslední čtyři roky soustředila především na sankce či zákazy dovozu plynu a ropy. Stranou zájmu zůstává jaderné palivo, které se z Ruska stále vozí.
Platí to pro řadu evropských států včetně Česka. ČEZ, coby provozovatel dvou zdejších jaderných elektráren, sice už roky hledá alternativy napříč celým dodavatelským cyklem, závislost na Rusku ale zatím trvá – a další dva roky bude.
Rusko se zároveň snaží udržet svou pozici na unijním trhu jako subdodavatel přes jiné firmy. To má vedle pokračující zranitelnosti evropské energetiky i jiné bezpečnostní souvislosti. Civilní i vojenský jaderný program v Rusku fungují pod jednou střechou, a tak peníze za palivo mohou sloužit k vývoji a výrobě jaderných zbraní.
Nákup jaderného paliva je tvořen řadou na sebe navazujících kroků. V praxi je obvykle zvlášť zasmluvněn nákup uranu, jeho zpracování a obohacení na požadovanou úroveň. Finální fází je výroba vlastního paliva.
Konstrukce a parametry palivových souborů se liší podle typu jaderného reaktoru. Jinými slovy, palivo se objednává vždy pro konkrétní typ elektrárny a důležitou roli hraje její historie. V EU běží devatenáct reaktorů sovětské, resp. ruské konstrukce. Dvacátý je před spuštěním ve slovenských Mochovcích.
Pro některé už existuje náhrada. Ve většině případů (16 z 20) jde ale o reaktory typu VVER-440. U nich se začalo s hledáním alternativ naplno až po vpádu Ruska na Ukrajinu před čtyřmi lety. To se týká i Dukovan, kde se ČEZ drží plánu, že nejdřív doběhnou staré smlouvy s Ruskem a že přechod ke konkurenci nastane až v roce 2028.
V Temelíně pro novější reaktory VVER-1000 už náhrada existuje. S diverzifikací se začalo v roce 2018, kdy ČEZ jako provozovatel vypsal tendr na nového dodavatele a v červnu 2022 z něj vzešli dva vítězové: kanadsko-americká společnost Westinghouse a francouzská firma Framatome.
Westinghouse už dříve do Temelína palivo dodával, a to v prvních deseti letech po zahájení provozu. Pak byl nahrazen ruskou společností TVEL, ale díky zkušenostem z minula bylo na co navazovat. Palivo od Westinghouse se do Temelína vrátilo loni v květnu, Framatome se má přidat letos.
Reaktory temelínského typu (VVER-1000) používá ještě bulharský Kozloduj, kde náhrada probíhala podobně. Westinghouse získal zakázku na zásobování jednoho ze dvou bulharských bloků v roce 2022 a první palivové soubory dodal v roce 2024. Palivo pro druhý bulharský blok má zajišťovat firma Framatome. Dodávky ruského jaderného paliva do Bulharska byly ukončeny v roce 2025.
Výstupní kontrola palivových proutků ve výrobním závodě v ruském Novosibirsku.
Zatímco u reaktorů VVER-1000 šlo navázat na dřívější spolupráci s neruskými dodavateli, v případě paliva pro reaktory VVER-440 byla situace podstatně komplikovanější. Pro ně v době ruského vpádu na Ukrajinu neexistoval žádný jiný výrobce palivových souborů než ruská státní společnost TVEL.
Aby evropští provozovatelé těchto reaktorů předešli možným výpadkům dodávek, bylo hned v březnu 2022 domluveno nouzové zásobování. Pro tyto účely byla udělena výjimka ze zákazu pohybu ruských letadel ve vzdušném prostoru Evropské unie. Dříve obvyklý způsob dopravy po železnici přes Ukrajinu totiž není kvůli probíhajícímu konfliktu možný.
Dodávky ruského paliva do EU dosáhly vrcholu v roce 2023 (v Česku o rok později) s cílem předzásobit se do budoucna. Podle údajů evropské databáze Acces2Markets bylo od zahájení ruské agrese do konce roku 2024 importováno ruské jaderné palivo v celkové hodnotě více než 1,5 miliardy eur, což je v přepočtu přibližně 37 miliard korun.
Největší podíl na tomto importu měla Česká republika, která v daném období dovezla jaderné palivo za 16,5 miliardy korun. Na Slovensko putovaly dodávky za v přepočtu 8,7 miliardy a do Maďarska za 7,1 miliardy korun. Vzájemný poměr objemu dodávek do zmíněných zemí přibližně odpovídá poměru výroby zdejších jaderných elektráren.
V porovnání s importem jiných energetických surovin jde stále o relativně nízké částky - od vypuknutí invaze do konce roku 2024 dovezlo Česko ruskou ropu za přibližně 138 miliard korun. Na druhou stranu jsme za dodávky jaderného paliva mezi lety 2022 až 2024 poslali do Ruska více peněz, než jaký je součet hodnoty zaslané humanitární pomoci na Ukrajinu a poskytnuté armádní techniky dohromady.
Ještě loni šlo podle národní databáze Českého statistického úřadu do Ruska za jaderné palivo téměř 2,6 miliardy korun. Ruská státní společnost TVEL, která tyto platby přijímá, současně patří do konsorcia Rosatom, pod které spadá nejen civilní jaderný program, ale také vývoj, výroba a údržba ruského jaderného arzenálu.
Mezikontinentální balistická raketa Topol-M, první systém svého druhu vyvinutý v Rusku po rozpadu Sovětského svazu. Vývoj a výrobu jaderných hlavic pro ruské zbraňové systémy zajišťují firmy patřící do stejného konsorcia, jako firmy dodávající jaderné palivo do Evropy.
Nákup ruského jaderného paliva tak nejenže podporuje ruské válečné úsilí na Ukrajině, které zahrnuje opakované páchání válečných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, ale zároveň přispívá k bojeschopnosti ruských jaderných sil. Stejných, jejichž použitím proti Evropě pravidelně vyhrožují ruští státní představitelé.
Na tomto místě je dobré připomenout, že Česká republika byla zařazena na ruský seznam nepřátel ještě před ruským vpádem na Ukrajinu. Nejen na našem území dnes Rusko provádí hybridní operace zahrnující mimo jiné sabotáže, žhářské útoky, vlivové operace nebo kyberútoky namířené proti civilní infrastruktuře a veřejným institucím.
Přímo společnost Rosatom je poté zmiňována v souvislosti s přelety ruských dronů nad vojenskými základnami v západní Evropě.
Spěšné hledání náhrady
Jako první začali náhradu ruského paliva pro reaktory VVER-440 řešit Finové. V listopadu 2022 podepsali dohodu s Westinghousem, a to v návaznosti na předchozí dodávky jeho paliva pro oba bloky finské elektrárny Loviisa mezi lety 2001 a 2007.
První zkušební palivový soubor (ještě bez uranových pelet) byl ve Finsku testován od roku 2023. V srpnu 2024 dorazilo první „ostré“ palivo do reaktoru Loviisa-2. Formálně mají Finové smlouvu na dodávky ruského paliva až do roku 2030. Pokud ale nenastanou s americkým palivem nečekané komplikace, mohou se závislosti na Rusku zbavit ještě před tímto termínem.
Jinou věcí jsou ovšem platby za jaderné palivo. Smlouvy na dodávky palivových souborů jsou totiž velmi často postaveny na principu take-or-pay. Jinými slovy, zákazník je smluvně zavázán platit, i když odběr vypoví nebo sníží. Protože na jaderné palivo se zatím nevztahují mezinárodní sankce, neexistuje ani způsob, jak již uzavřené smlouvy vypovědět z titulu zásahu vyšší moci.
Zrychlené zavádění nového paliva pro reaktory VVER-440 usnadňuje i program APIS, spolufinancovaný Evropskou unií. Projekt je součástí grantu pro výzkum a inovace Horizon Europe a sdružuje celkem 12 partnerů, mezi které patří i ČEZ nebo Ústav jaderného výzkumu Řež.
Společnost ČEZ uzavřela smlouvu na nové palivo pro dukovanské reaktory s firmou Westinghouse v roce 2023. V červnu 2025 pak dorazily první palivové soubory. Ty před samotným zavezením do reaktoru musí získat ještě povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Prozatím tak stále platí, že bez ruského paliva se výroba v Dukovanech neobejde.
Stávající smlouva s ruským dodavatelem je uzavřena do roku 2028. ČEZ svou strategii popisuje tak, že smlouvu využije – z ekonomických důvodů, protože tak jako tak musí zaplatit, ale i proto, že nájezd výroby paliva Westinghouse pro Dukovany je rozfázován až do roku 2028 a dřív nelze kompletní spotřebu elektrárny zajistit.
Kromě firmy Westinghouse probíhá jednání o dodávkách pro Dukovany také se společností Framatome. K podpisu smlouvy – na rozdíl od zasmluvnění dodávek pro Temelín – ale zatím nedošlo.
Maďarsko uzavřelo s Ruskem v roce 1999 dohodu zajišťující dodávky paliva po celou dobu životnosti stávajících bloků. Ty mají dnes licenci do let 2032 až 2037 (podle toho, jak byly jednotlivé bloky uváděny do provozu), ale současně se pracuje na jejím prodloužení o dalších 20 let. Přesto se i zde snaží o zajištění dodávek neruského paliva.
V říjnu 2024 podepsal maďarský provozovatel smlouvu se společností Framatome, navazující na předchozí memorandum, podle které by měly být zahájeny dodávky nového paliva pro maďarské reaktory od roku 2027. V listopadu 2025 následovala smlouva s firmou Westinghouse. Ta se v ní zavázala zahájit dodávky paliva od roku 2028.
Slovensko podepsalo v roce 1999 smlouvu s ruskou firmou TVEL o dodávkách paliva do roku 2026 s možnou opcí na další čtyři roky. Podle dostupných informací bylo této opce využito, TVEL má tedy pro slovenské elektrárny dodávat palivo až do roku 2030.
Slovenský provozovatel nicméně i tak v roce 2023 uzavřel smlouvu se společností Westinghouse o budoucích dodávkách paliva. V roce 2024 potom následovala smlouva s firmou Framatome. První palivové soubory od tohoto dodavatele mají na Slovensko dorazit v roce 2027.
Odklon od Ruska na dosah? Ne tak snadno
Až dosud byla řeč o dodávkách palivových souborů, určených pro reaktory řady VVER sovětského designu. Ruský dovoz se ale týká i nižších pater palivového cyklu, jako je těžba uranu a jeho následné zpracování a obohacování.
Podíl ruského importu v roce 2023 je znázorněn v následujícím grafu. Tyto materiály a služby jsou využívány pro výrobu jaderného paliva určeného nejen pro reaktory sovětského původu, ale i pro elektrárny západní provenience.
Cyklus výroby jaderného paliva
- Těžba uranu - probíhá buď konvenčním způsobem, prostřednictvím povrchové či hlubinné těžby, nebo pomocí chemického loužení, kdy je do podloží vtlačován roztok kyselin, rozpouštějících uranová ložiska. Vzniklý roztok je následně čerpán na povrch, kde je z něj separován uran. V současnosti se jedná o převládající metodu těžby. Výsledným produktem je v obou případech tzv. žlutý koláč, což je uranový koncentrát práškové konzistence.
- Konverze uranu - představuje proces, kdy je uranový koncentrát zbaven nečistot a pomocí fluorace převeden na těkavý fluorid uranový. Ten potom slouží jako vstupní surovina při procesu obohacování uranu.
- Obohacování uranu - spočívá v zahřátí fluoridu uranového a jeho převedení do plynné podoby. Tento plyn je následně vháněn do kaskády vysokootáčkových odstředivek, kde je na základě odlišné hustoty separován žádoucí izotop uranu v potřebné koncentraci. Existují i jiné metody, ale tato je v praxi zdaleka nejpoužívanější.
- Výroba paliva - obohacený fluorid uranový je chemickou konverzí převeden zpět na práškový oxid uraničitý. Ten je následně slisován do drobných pelet, které jsou za vysoké teploty spečeny do podoby kompaktního keramického materiálu. Tyto pelety se pak vkládají do tzv. palivových proutků, vyrobených ze zirkoniové slitiny. Svazky palivových proutků tvoří palivové soubory (označované někdy také jako palivové sestavy nebo kazety), které se zavážejí do reaktoru. V nich obsažený uran slouží jako vlastní palivo pro štěpnou reakci.
Původ dodávek do EU v jednotlivých úrovních palivového cyklu. Zdroj: AMO, Breugel (data z roku 2023)
Náhrada přírodního uranu dováženého z Ruska by vzhledem k existujícím alternativám neměla představovat zásadní problém. Rusko dnes zajišťuje jen kolem šesti procent světových dodávek. Na druhou stranu, těžba uranu v EU skončila v roce 2021 uzavřením rumunského dolu Crucea–Botușana. V této oblasti jsou tedy státy Unie plně odkázány na zahraniční import, ruský podíl podle posledních dat z roku 2023 činil 23 procent.
V případě konverze a obohacování uranu těží Rusko z existující infrastruktury a z postavení tradičního dodavatele. V současnosti Rusko zajišťuje přibližně pětinu globální kapacity pro konverzi uranu a 46 procent pro jeho obohacování.
Plná náhrada těchto dodávek je podmíněna rozšířením kapacit v Evropě a USA, což by vyžadovalo roky práce a nemalé investice. Podle deníku Financial Times budou nové zdroje plně dostupné až po roce 2032.
I přes tyto snahy ale nemusí dojít k úplnému vyřazení Ruska. Příkladem může být plánovaná výroba paliva pro reaktory VVER v německém Lingenu. Tu má zajišťovat společný podnik firem Framatome a TVEL.
Podle vyjádření společnosti Framatome mají být z Ruska dováženy už kompletní palivové proutky s peletami obohaceného uranu a v Lingenu se mají jen sestavovat do palivových souborů. Dodavatelem výsledného produktu sice bude Framatome, výroba ale bude závislá na ruské straně, která je držitelem licence a má figurovat jako subdodavatel.
Zároveň dál platí, že vazba na Rusko v jaderné energetice trvá u některých zemí ještě o patro výš – nejde jen o palivo, ale rovnou o budování nových bloků ruského původu.
Finsko po ruské invazi na Ukrajinu zrušilo plánovaný rusko-finský projekt jaderné elektrárny Hanhikivi, Maďarsko ale v podobné spolupráci stále pokračuje. Na základě mezivládní dohody z roku 2014 by v sousedství stávajících bloků jaderné elektrárny Paks měly vyrůst dva nové reaktory, každý o výkonu 1200 MW. Jejich výstavbu zajišťuje firma Rosatom, přičemž financování má být řešeno pomocí mezistátní půjčky od Ruska, která má pokrýt kolem 80 procent nákladů.
Pokračující spolupráce s ruskými dodavateli umožňuje ve výsledku vytvářet tlak na jednotlivé státy EU a ovlivňovat jejich zahraniční politiku. Tato skutečnost, společně s přetrvávající závislostí na ruském importu, jsou hlavními důvody, proč se sankce na dovoz ruského jaderného materiálu začaly oficiálně řešit na půdě Evropské komise až v květnu 2025, a to navíc ve velmi omezené míře. Schválení jednotného evropského rámce, který by řešil omezení dovozu ruských paliv a technologií, v současnosti brzdí rozdílné postoje členských států.
Pokud se nechceme vystavovat rizikům, která z této závislosti vyplývají, měli bychom vůči ruským podnikům vystupovat mnohem razantněji jak na národní, tak na evropské úrovni.
Text vznikl ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich Böll Stiftung.
