Na Rusko jsme připraveni. I Česko musí plnit sliby, varuje elitní generál NATO

Kdyby došlo na nejhorší, čtyřhvězdičkový americký generál Alexus Grynkewich by měl doslova „na povel“ desítky tisíc aliančních vojáků.

Ve své pozici vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, kterému se v alianční hantýrce říká SACEUR, je totiž zodpovědný za obranu NATO. K dispozici by v případě, že by se schylovalo ke konfliktu, dostal i dvě brigády české armády.

K modernizaci těžké brigády, která se skládá hlavně z bojových vozidel pěchoty a tanků, se Česko zavázalo už před lety. Hotovo ale není dodnes, což alianční obranné plány komplikuje. Jejich realizace totiž stojí a padá na tom, že každá členská země nachystá pro společnou obranu to, co slíbila. V opačném případě ohrožuje všechny ostatní.

„Pokud bychom se ocitli v mimořádné situaci, budeme bojovat s tím, co máme,“ ujišťuje Grynkewich v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„A právě proto si myslím, že je tak důležité co nejrychleji zvýšit tempo investic, abychom dosáhli požadovaných schopností co nejdříve a jejich plnění neodkládali,“ dodává bývalý stíhací pilot amerického letectva.

Během dvoudenní návštěvy Česka se Grynkewich, který je ve funkci necelý rok, potkal taky s prezidentem Petrem Pavlem, premiérem Andrejem Babišem (ANO) a ministrem obrany Jaromírem Zůnou (za SPD).

„Pokud výdaje (na obranu) nezvýšíte, tak cílů nedosáhnete a neposkytnete nám kapacity, které potřebujeme, v době, kdy je potřebujeme,“ poodkryl obsah rozhovoru s českými politiky.

Hodně se mluví o tom, že by Rusko mohlo v blízké budoucnosti „otestovat“ Severoatlantickou alianci. Jak by to mohlo vypadat, s jakými scénáři pracujete?

V určitém smyslu jsme zkoušeni už teď. Vidíme několik technik hybridní války používaných proti území NATO, ať už jde o sabotáže proti podmořské infrastruktuře například v Baltském moři nebo o sabotáže na pevnině či řadu vlivových operací ze strany Rusů.

V širším kontextu má Rusko celou řadu možností, jak nás postavit před obtížná dilemata. Nebudu rozebírat všechny možné scénáře, ale řeknu toto: jsme na ně připraveni.

Mezi provokací nebo sabotáží a vojenským útokem je rozdíl. Kde vidíte červenou linii, která dělí jedno od druhého?

Červené linie je velmi těžké přesně definovat, zvláště v hypotetické situaci. Záleží na mnoha různých faktorech. Nakonec je posouzení toho, jaký útok už představuje překročení „červené linie“, politickým rozhodnutím, které budou muset učinit lídři celé Aliance. Řeknu jen tolik, že z vojenského hlediska jsme připraveni na velmi široké spektrum možných situací.

Jakožto vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, zodpovědný za realizaci obranných plánů v případě krize, spoléháte na to, že všichni spojenci splní své závazky. Jak velký problém pro vás představuje například to, že Česko v této oblasti zaostává?

Myslím, že je důvod k obavám, kdykoli některý stát neplní závazky přijaté na summitu v Haagu. V úterý jsem o tom vedl velmi dobré rozhovory s některými představiteli Česka, zejména o filozofii, která za tím stojí.

V NATO jsme totiž udělali následující: vytvořili jsme obranné plány a potom jsme analyzovali, jaké schopnosti budou potřeba k obraně aliančního území podle těchto plánů. Z toho vyplynul seznam kapacit, které musí jednotlivé státy vybudovat.

Tyto úkoly byly mezi státy rozděleny ještě před haagským summitem. A provedli jsme určité výpočty - v podstatě základní matematiku - abychom odhadli, kolik to bude stát peněz.

Číslo, ke kterému jsme dospěli, bylo přibližně 3,7 procenta HDP, což následně vedlo k haagskému závazku, aby spojenci dávali na obranu 3,5 procenta HDP plus 1,5 procenta na další, s obranou související výdaje.

Domníváme se, že právě taková úroveň bude potřebná ke splnění některých z těchto cílů. Když se podíváte na tempo v řadě zemí, včetně České republiky, je zřejmé, že úroveň investic do obrany bude muset v průběhu času růst. A nemáme mnoho času. Čím dříve tyto investice proběhnou, tím lépe.

V úterý jsem některým představitelům Česka řekl: „Rozumím tomu, že se slovně zavazujete ke splnění cílů, ale zároveň máte problém navyšovat výdaje. Nejsem si jistý, že se z této situace dostanete bez vyšších investic. Protože pokud výdaje nezvýšíte, tak cílů nedosáhnete a neposkytnete nám kapacity, které potřebujeme, v době, kdy je potřebujeme.“

Razíte myšlenku, že NATO musí být připravené bránit se okamžitě, nicméně spousta věcí nám chybí. Jak velká je propast mezi sliby členských zemí a realitou? Například Česko slíbilo nachystat moderní těžkou brigádu nejpozději do začátku roku 2026, což se nestalo.

Ne, nestalo se to. Víte, bojujeme s tím, co má Aliance v danou chvíli k dispozici. Pokud bychom se ocitli v mimořádné situaci, budeme bojovat s tím, co máme. A právě proto si myslím, že je tak důležité co nejrychleji zvýšit tempo investic, abychom dosáhli požadovaných schopností co nejdříve a jejich plnění neodkládali.

Pokud nás za tři, čtyři, pět let nějaký protivník, třeba Rusko, otestuje, bude to buď proto, že nemáme potřebné schopnosti, a tedy naše odstrašení selhalo, anebo proto, že špatně odhadne situaci.

A v takovém případě si možná budeme přát, abychom bývali investovali více a dříve, abychom si efekt odstrašení udrželi.

To je hlavní poselství, které jste sem přijel sdělit českým politikům? Žádal jste je, aby investice do obrany neodkládali?

Víte, jako vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě pracuji pro všechny politické představitele Aliance, pro ministry obrany, premiéry i prezidenty a snažím se jim poskytovat své nejlepší rady, jak čelit výzvám, které jsou před námi.

Tyto rady si ale rád nechávám v soukromí mezi mnou a nimi. Skutečným důvodem, proč jsem přijel do Česka, bylo získat představu o tom, jak si vede česká armáda, jakého pokroku jste dosáhli a jakým výzvám čelíte, abych se mohl zapojit a poskytnout rady právě k těmto tématům.

Je něco, co vám nedá v noci spát? Nějaká hrozba, která zůstává stranou naší pozornosti, ale neměla by?

V noci spím, ale ostatní lidé jsou kvůli mně vzhůru. Neustále sledujeme, jak se vyvíjejí bojiště. Samozřejmě si odnášíme spoustu poznatků z Ukrajiny a z konfliktu na Blízkém východě, vyvozujeme z toho poučení.

Asi ale znáte to rčení, že generálové se vždy připravují na minulou válku. Jakmile skončí válka na Ukrajině a jakmile skončí válka na Blízkém východě, budou to už minulé války.

Takže musíme přemýšlet o tom, co dnes na bojišti vidíme, jaké tempo technologických změn pozorujeme a kde bude v budoucnu. Musíme si být jistí, že právě na to se připravujeme. A přesně na to se v rámci Aliance opravdu soustředíme.