Brankář Horníček čaroval v Londýně. Ovládl souboj Čechů a je hrdinou klubu

Souboj nejvyšší anglické soutěže a proti sobě dva brankáři z Česka. Taková situace se stává jen opravdu zřídka. V polovině devadesátých let se takhle několikrát potkali Luděk Mikloško a Pavel Srniček v zápasech West Hamu s Newcastlem. A 12. ledna 2008 byl protějškem Petra Čecha v utkání Chelsea – Tottenham krajan Radek Černý, jenž v klubu ze severu Londýna působil jako dvojka.

Od té doby nic.

Až do poslední srpnové soboty.

Antonín Kinský, Černého následovník v brance Tottenhamu, versus Lukáš Horníček, zbrusu nová posila Newcastlu. Veselejší z garáží londýnského stadionu rozhodně odjížděl druhý jmenovaný. Vychytal pro Newcastle vítězství 2:0. A pro se první nulu v Premier League, což je hodně dobrý dobrý počin.

V patnácté minutě vytáhl fantastický zákrok proti prudké střele Mathyse Tela. Dobrých zásahů si pak připsal ještě několik. Čtyřiadvacetiletý Čech byl jistý na čáře i ve vzduchu. Tradiční fanouškovské noviny Newcastlu The Mag dokonce Horníčka vyhlásily druhým nejlepším hráčem zápasu, hned za střelcem prvního gólu Anthonym Elangou.

Web lokálního deníku Evening Chronicle pak napsal, že nebýt Horníčka, jeho tým by po první půli jistě prohrával. A v zápasové glose serveru NBC Sports šli ještě dál – v pasáži věnované důvodům, které stojí za povedeným vstupem Newcastlu do sezony, si vypomohli sloganem Možná štěstí, možná Lukáš.

Kde se ale vzal nový miláček fanoušků v St.James' Parku?

Fotbalově vyrůstal v Pardubicích, kde pracoval pod vedením trenéra brankářů Martina Shejbala. Pak na jeho sportovní vývoj mělo zásadní vliv Portugalsko. Už v sedmnácti odešel do Bragy, kde postupně prošel od mládežnických kategorií až do A-týmu.

„Stýskalo se mi, první týden na internátu ukáplo pár slziček. Ale stejně bych do toho šel znovu. Byla to skvělá zkušenost. Braga mě posunula jako člověka i jako fotbalistu,“ pochvaloval si už jako uznávaný muž.

Naplno jeho hvězda vysvitla v uplynulé sezoně. Se sedmi vychytanými nulami patřil mezi nejlepší brankáře Evropské ligy a výrazně Braze pomohl do semifinále. Spekulace se pak rozjely naplno – o jeho služby se zajímaly velkokluby jako Benfica či Porto, konkrétní nabídku poslal Inter Milán. Nakonec se Horníček vydal na anglický severovýchod.

Na místo, kde jeden český brankář už významnou stopu zanechal. Pavel Srniček v Newcastlu chytal skoro osm let a pro zdejší fanoušky bude navždy legendou. Teď na něj může navázat Horníček – pro přestup si ovšem vybral turbulentní období. Z klubu přes léto zmizely opory jako Bruno Guimaraes, Sandro Tonali či Anthony Gordon. A po pěti letech odešla i jistota v podobě trenéra Eddieho Howea.

Jeho nástupce, německý kouč Mathias Jaissle, se ale zatím může usmívat. S hvězdným Liverpoolem ztratil vítězství až v závěru kvůli penaltě, ve druhém kole vyloupil pompézní arénu v severním Londýně. Čtyři body po dvou zápasech s kluby z velké anglické šestky? Velmi dobrý start.

Abychom nezamluvili druhého borce s českým pasem. Antonín Kinský sice pustil obě střely, které mířily na jeho branku, ale lapit je nemohl. Prostě neměl šanci. První byla naprosto milimetrová z otočky, druhá pohotová a zblízka. Se vstupem do nové sezony Kinský spokojený být nemůže. I přes miliardové nákupy je Tottenham po dvou zápasech na nule. Se skóre 0:5. Horší vstup do Premier League v moderních dějinách ještě neprožil. Nemůže to gólmana nalomit? Nemělo by, v klubu už si prožil vyloženě pekelné chvíle.

Jeho ostrovní angažmá zatím připomíná scénář pro Hollywood. Velkolepými momenty slávy i bolestnými zvraty. Jak z dusivého thrilleru. Už pár hodin po přestupu ze Slavie nastoupil proti slavnému Liverpoolu a vychytal čisté konto. Je suverénní, jako by v Anglii chytal roky, žasli fanoušci.

Následovala další nula v FA Cupu a Tottenham ležel Kinskému u nohou. Jenže s návratem italské stálice Vicaria z marodky připadla českému pomocníkovi jen stálá pozice dvojky. A když už se mezi tyče občas dostal, nedařilo se mu natolik, aby s hierarchií dokázal pohnout.

Nejhorší moment pak přišel letos v březnu. Zápas v Lize mistrů proti Atlétiku Madrid pokazil se vším všudy. Po těžko pochopitelných kiksech třikrát inkasoval a už v sedmnácté minutě ho kouč Igor Tudor stáhl ze hřiště. Vypadalo to na smutný konec jeho slibné anglické mise. A zmiňovala se dokonce paralela s někdejším gólmanem Liverpoolu Lorisem Kariusem, jehož kariéra šla po zpackaném finále Ligy mistrů strmě dolů. Hororová chyba v nejdůležitějším utkání ho navždy poznamenala.

To se naštěstí Kinskému nestalo. „Právě díky takovým situacím rostete a posouváte se. Takže jsem se připravoval a čekal na další šanci,“ vysvětloval posléze. A šance přišla. Zkušenější konkurent Vicario se na závěr sezony zranil a nový trenér Roberto de Zerbi vsadil na českého mládence. Ten mu důvěru splatil a i díky jeho konzistentním výkonům se Tottenham udržel v Premier League.

Na startu přípravy pak dal italský šéf jasně najevo, že s Kinským počítá i v novém ročníku. Vicario odešel hostovat do Juventusu, pozice jedničky tak připadla pražskému rodákovi. Mimo jiné proto, že je svou brankářskou typologií přesně De Zerbiho krevní skupina: výtečný v rozehrávce, sebevědomý s balonem, zkrátka brankář moderního střihu.

K tomu byl ostatně veden odmalička. Vyrůstal pod bedlivým dohledem svého otce Antonína, někdejšího reprezentanta, jenž ho vedl v Tempu Praha. Až do čtrnácti let dokonce Kinský junior nastupoval i v poli, aby mu práce s balonem nebyla cizí. Dnes z toho těží. Tak trochu brankářský samorost se přes Duklu, hostování v Pardubicích a Slavii dostal až k vysněnému zahraničnímu angažmá.

Jenže za rok a půl v Tottenhemu už taky poznal, že působení v jednom z nejslavnějších, ale zároveň nejvíce nevyzpytatelných klubů v Anglii umí být pořádná horská dráha. Nula bodů z prvních dvou zápasů naznačuje, že i nová sezona může být pro Tottenham problematická. Kinský už v minulosti ukázal, že ze své cesty neuhýbá, ani když zrovna vede přes trny.