Plekanec jako trenér zvedá Kladno. Žeru každé jeho slovo, říká útočník

Sidney Crosby se sklonil na buly, ale ani trochu ho nezajímal puk. Upřeně se díval na svého soupeře a mluvil. Nadával mu. Měl plné zuby Tomáše Plekance, který se od něj nehnul, deptal ho na vhazování, bránil jeho formaci nejlépe, jak uměl.

„Já neříkal nic, zato on mluvil pořád. Jen jsem poslouchal. Jsem dobrý posluchač,“ popisoval pak český útočník moment v šatně zámořským reportérům. Příběh je z listopadu 2013, kdy Plekancův Montreal vedl nad Pittsburghem 3:2 a do konce zbývaly tři minuty.

Crosby jako by zapomněl, že potřebuje smazat manko. Iritoval ho Plekanec, který v zápase dal gól a nakonec ho vyhlásili za druhou hvězdu večera. Ne primárně kvůli gólu. Kvůli práci.

„Když Crosby není ve hře nebo se zápas nevyvíjí podle jeho představ, je frustrovaný,“ popsal pak ještě Plekanec. „No, a toho chcete přece vždycky dosáhnout.“

Muž s legendárním rolákem odehrál v NHL 1001 zápasů. Uměl v sezoně nasbírat i 70 bodů a být produktivní. Jen tenhle příběh, jak se zaměřil na detaily a zavrtal se do mozku hvězdy ligy, vystihuje jeho přínos nejvíc. Mimochodem, nikdo z Pittsburghu už gól nedal, utkání skončilo výsledkem 3:2 pro Canadiens.

Nový kladenský majitel Tomáš Drastil představil před sezonou Tomáše Plekance jako svého sportovního ředitele. Od konce prosince stojí na lavičce i jako hlavní trenér. Tým pod ním vyhrál šest zápasů z osmi, což znamená nejlepší období v sezoně.

„Jaké to je? No, žeru každé slovo, které řekne,“ upřímně vyhrkne útočník Marcel Marcel, který se po dvou a půl letech na farmě NHL rozhodl pro návrat do extraligy. „Má to tak každý, bedlivě posloucháte. Víte, co dokázal, má 1000 zápasů v NHL, což jen tak někdo nemá. Patří mezi lidi, od kterých se chcete učit,“ pokračuje Marcel.

Pravda je, že kolem Kladna se dá narazit na pár lidí, kteří by mohli rozdávat hokejové lekce. „V pátek před zápasem v Hradci jsem viděl pana Jágra na ledě, tak jsem za ním šel a ptal se ho na určité věci. Máme podobnou postavu, tak mě zajímalo pár věcí,“ přidává Marcel.

Když se zaměříme, čím Plekanec vyniká jako trenér, dost věcí se shoduje s jeho hráčskou kariérou. Jeho nejsilnější stránky nikdy nevyskočily jen rychlým pohledem do statistik. Spíš jste museli sledovat několik zápasů Montrealu, abyste správně pochopili jeho přínos.

Stejně jako naštval Crosbyho, uměl se nalepit i na další hvězdy. Nedeptal je tím, že by jim vykládal historky a snažil se je rozhodit řečmi.

Byl pečlivě nachystaný, snažil se načíst nejmenší drobnosti. Proto se z něj stal špičkový hráč na vhazování. „Když mu řekneme, aby hrál proti nejlepším hráčům soupeře, vždycky to zvládne,“ obdivoval jeho přínos někdejší kouč Montrealu Michel Therrien, který ho i hodně hlasitě navrhoval na trofej pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

Plekanec ji nikdy nedostal.

Možná proto, že byl až moc nenápadný. Vždy se jednalo o jednoho z nejvstřícnějších hokejistů NHL směrem k médiím. Jen neměl moc rád, když se mluvilo o jeho dobré práci. Nedělal si osobní promo a působil, jako kdyby mu ani nedělalo dobře, že se pozitivně mluví a píše o něm.

Jak přemýšlí o hokeji, nikdy sám dopodrobna nerozebíral. Ale tuhle část dobře popsal Arpon Basu, reportér The Athletic specializující se na Montreal: „Jedním z mých oblíbených způsobů, jak se o Plekancovi dozvědět víc, bylo zeptat se nových spoluhráčů, co si o něm mysleli jako soupeři a na co pak přišli jako spoluhráči.“

Většinou slyšel odpovědi, jak na sobě Plekanec pracuje mimo led. Hodně sleduje videa, řeší taktiku s trenérským štábem i se spoluhráči. „Asi bych to nazval tak, že se zapojuje do celého procesu, jak vyhrát zápas, a dělá úplně všechno, aby plnil svoji roli,“ přidal Basu.

Pedant na detaily je i jako trenér, i když veřejně se takhle chlubit nebude. Co k němu ale sedí dobře, je styl, jakým se – jako sportovní ředitel – rozloučil s předchozím koučem Davidem Čermákem.

Kladno nevypadalo ani trochu dobře a pomalu se blížil poslední Litvínov. „Někdy se to prostě stane, musíte udělat rozhodnutí,“ komentoval trenérův konec. „David každopádně udělal pro Kladno strašně moc a fanoušci by mu měli, pokud to řeknu úplně otevřeně, líbat zadek. Byl to jediný trenér, který tady chtěl trénovat.“

Zkrátka nic na Čermáka neházel.

Plekancova smyslu pro detaily si váží i trenér národního týmu Radim Rulík. Rychle po příchodu k reprezentaci z bývalého útočníka udělal svého asistenta.

Běžně vidíte, jak se středními útočníky řeší vhazování. Rulík mu dal i velkou pravomoc při přípravě přesilovek a oslabení.

Když Plekance sledujete při zápase, promítá se do jeho koučingu tisícovka zápasů v NHL docela jasně.

Pokud jede hráč sám na branku, zůstává ve stejném klidu, ať padne gól, nepadne, nebo se do takové šance dostal soupeř. Skákáním na střídačce by ničemu nepomohl. Místo emočního prožívání zápasu spíš sleduje, jak se vyvíjí systém a jak reagovat.

„Hokej je náročný sport a pod Plekym to platí stoprocentně,“ odvětí útočník Martin Procházka. „Na druhou stranu nejde o nic, co by se nedalo zvládat. Jen je potřeba se koncentrovat na nejmenší detaily. Odměnou pak je, když vidíme, že to v reálu funguje,“ přidává Procházka.

Na dotaz, zda je znát, že na lavičce za nimi stojí borec s velkou kariérou v NHL, hned přikývne: „Je to cítit. Informací od něj dostáváme hodně. Když plníme systémové věci, které po nás chce, funguje to. Věřím, že to bude lepší a lepší.“

Zmíněný Plekancův nadhled dobře popisuje Marcel Marcel: „Pokyny rozdává s klidem, neřve na nás. Někteří trenéři mohou být sami nervózní a přenést to pak na hráče, ale tohle se u Plekyho neděje. Je klidný, ať se děje cokoliv. Tohle přesně jako hráč potřebujete.“

Když se trenérů ptáte na velké vítězné šňůry, vždycky reagují, že emočně je nejlepší držet střed. Neběhat s rukama nad hlavou do autobusu, ale současně ani nekolabovat po pěti prohrách.

Plekanec má výhodu, že i když stojí na lavičce jako hromosvod veškerého dění poprvé, má nejlepší možnou školu. Celou kariéru v NHL odehrál v Montrealu a Torontu, tedy na hokejových trzích, kde se tématem může stát i jedna nevinná věta vyřčená na tréninku.

Manažer i trenér Kladna umí pracovat s tlakem. Zvládá si vybudovat hráz, aby k sobě nic rušivého nepustil.

„Nevím,“ odpověděl s lehkým úsměvem reportérům za mořem, když se ho ptali, jak prožíval ovace vestoje, když hrál svůj tisící zápas v NHL.

Tribuny bouřily, klaněly se mu za to, jak se postupně dokázal vypracovat v nepostradatelného hráče Montrealu a tichého lídra. Plekancovy myšlenky v tu chvíli? „Ať to celé proběhne co nejrychleji, hoď to za hlavu a soustřeď se zase na zápas.“

Jako hráč se stal hvězdou, ale dlouho trvalo, než si jeho přínosu široká veřejnost všimla. Nakonec – tohle mu vůbec nevadilo.

Jako trenér začal s Kladnem báječně, byť ani tenhle rozjezd nemusí znamenat, že poprvé od roku 2013 dostane klub do play-off. O poslední postupové místo se patrně jeho klub bude přetahovat do konce základní části s Mladou Boleslaví.

Na druhou stranu předchozí sezona byla první po dlouhé době, kdy se Rytíři nenamočili do starostí, že musí udržet extraligu. Baráž s vítězem první ligy si zahrála Olomouc. Teď Kladno poprvé opravdu reálně může myslet na postup do play-off.

Jinde by se sezona kolem 12. místa brala jako tragický ročník, tady je to spíš známka určitého progresu. „Říká se to těžko, moc dobře víme, kde v tabulce jsme,“ nadechne se Martin Procházka. „Když se podíváme reálně na to, čím jsme si prošli, tahle sezona je jedna z těch lepších. Ale nestačí nám to, chceme být výš a máme na to, abychom tam byli.“

Dál čeká Plekance ještě dost práce. Ať sezona dopadne jakkoliv, potřebuje současný kádr přebudovat. Když se ujal pozice před rokem, přišel v únoru a trh byl rozebraný. Hráči na další ročník se běžně podepisují od konce listopadu.

A jak dlouho Plekanec zůstane na lavičce? „Určitě jen do konce sezony,“ odvětil sám.

Jediná jistota je, že o tom, co se mu povedlo, mluvit moc nebude.