Růžičku vyhodil z NHL. Teď se vrací zachránit notoricky neúspěšný klub

Zámořská NHL je hokejovému světu pravidelně dávána za vzor, ale v mnoha ohledech funguje podobně jako kterákoli jiná soutěž. Například recyklací trenérů. Často se točí stejná jména a pro adepty zvenčí nebývá snadné dostat se mezi vyvolené.

Loni v létě tak Anaheim sáhl po Joelu Quennevillovi (67 let) a teď v pondělí Columbus z trenérského důchodu povolal Ricka Bownesse, jemuž za dva týdny bude 71 let. Přitom předloni se s NHL emotivně loučil. „Starší trenéři říkávali, že až přijde čas odejít, poznám to sám. A ten čas přišel teď,“ tvrdil v květnu 2024, když opouštěl Winnipeg.

Je jedním z tří koučů historie, kteří v NHL působili v rozmezí pěti dekád. První trenérské angažmá získal v roce 1984 a až se v noci postaví na střídačku při utkání s Calgary, bude to už jeho 2727. zápas mezi elitou. Rekord, jenž se bude složitě překonávat.

Columbus bude jeho desátým klubem v NHL a na jedné z těchto štací nepřímo ovlivnil i české hokejové dějiny.

Jako hráč byl Rick Bowness průměrný. Snadno postradatelný. I když ho klub Atlanta Flames draftoval z 26. pozice, v NHL toho až tolik neodehrál. Více času trávil ve farmářských týmech.

Také po tréninkovém kempu na podzim 1982 ho vedení Winnipeg Jets odeslalo do AHL. Jakmile dorazil do Sherbrooku, kde mužstvo sídlilo, přišel za ním generální manažer s nezvyklou žádostí. Trenér, s nímž klub v létě podepsal smlouvu, je po operaci mozkového nádoru a jen tak se k hokeji nevrátí. Proto by byli rádi, kdyby na několik měsíců zaskočil jako hrající kouč.

Bownessovi bylo 27 let a v té chvíli jeho život nabral nečekaný směr. „Věděl jsem, že moje kariéra se stejně blíží ke konci, tak jsem souhlasil. I když jsem o práci trenéra nevěděl vlastně vůbec nic,“ vzpomínal později.

Záskok se protáhl na 13 měsíců, a protože spolupráce klapala, dostal nabídku jít dělat asistenta přímo do NHL. Hlavním trenérem se poprvé stal v únoru 1989. Sezonu už nezachránil, a když po jejím skončení Winnipeg vsadil na jiného kouče, rozhodl se organizace Jets opustit.

Jeho novým zaměstnavatelem se stal Boston. Po dvou sezonách, kdy vedl farmářské mužstvo, se v létě 1991 stal trenérem Bruins. Najednou měl pod sebou borce, jakými byli Ray Bourque, Cam Neely, Adam Oates, Andy Moog.

A také Vladimír Růžička.

Ten byl prvním čs. hokejistou, který mohl po listopadu 1989 odejít legálně do NHL. Pár týdnů po revoluci podepsal smlouvu s Edmontonem a čekali se od něj velké věci, protože přicházel s pověstí nejlepšího evropského útočníka. První sezona však byla rozpačitá, na začátku druhé už se stěhoval do Bostonu.

Trenéři si s ním nevěděli moc rady a všichni byli zvědaví, jak si poradí ne úplně zkušený Bowness.

Růžička pod ním odehrál nejzdařilejší sezonu. Stal se s 39 góly nejlepším střelcem Bruins a jeho 75 bodů stačilo na druhé místo mezi všemi Čechy v NHL. V play off už to bylo slabší (2 góly ve 13 utkáních) a právě tam Bowness začal s českým útočníkem ztrácet trpělivost.

Při jednom z tréninků Růžička hned po skončení povinné části odešel do kabiny, a když mu trenér přikázal, aby se znovu navlékl do výstroje a přidal si 15 minut na ledě, zmohl se na překvapené: „Proč?“

„Bownessova odpověď byla krátká. Růžičkovi rázně vysvětlil, kdo je tady trenér a kdo hráč,“ pobaveně situaci popsal reportér listu Boston Globe.

Bruins sice postoupili do semifinále Stanley Cupu, kde padli s Pittsburghem, pozdějším šampionem, přesto kouč svou pozici neuhájil. Vedení klubu usoudilo, že mužstvo mělo na víc.

Po vyhazovu našel Bowness novou práci v Ottawě. Byl to nový klub, s naprosto odlišnými ambicemi. První sezona dopadla katastrofálně: 10 vítězství a 24 bodů. Proto když se v létě 1993 stal Růžička volným hráčem, dostal nabídku právě od Senators. Trenér usoudil, že by se dalo navázat na to lepší z jejich nedávné spolupráce.

Nefungovalo to. Ani trochu. Český třicátník opakovaně řešil zdravotní problémy - nejdřív kyčel, pak záda. Navíc ho Bowness přesunul na levé křídlo, kde se jako ortodoxní centr spíše trápil.

Body nepřibývaly, zato kritika ano. Kouč mu vyčítal malé zaujetí pro trénink i zápasy a tvrdil, že v NHL zůstává jen proto, aby vyinkasoval peníze (Růžička měl v Ottawě svou nejlepší smlouvu, na 425 tisíc dolarů plus bonusy za odehraná utkání).

„Vím, že nehraju moc dobře. Ale jak se mám ukázat, když dostanu v zápase šanci na pět střídání?“ stěžoval si novinářům hráč.

Jejich zhoršující se vztahy eskalovaly 9. února 1994 na tréninku.

Při jednom cvičení se Bowness rozzuřil, protože měl pocit, že Růžička zase úsilí jen předstírá, než aby se jako veterán snažil jít příkladem. Mrštil hokejkou o led a vykázal ho do kabiny.

Růžička na to nedbal. Nebo trenérovi nerozuměl. Zařadil se na modrou čáru, připravený odstartovat další cvičení. Bowness tedy přijel přímo k němu a zařval: „Vypadni z ledu!“ Příkaz doprovodil nezbytným slůvkem začínajícím na „f“.

Hráč zaskočeně pokrčil rameny a zmizel do kabiny. Před hloučkem reportérů, kteří trénink pečlivě sledovali. Druhý den se díky tomu v novinách po celé Kanadě vyjímaly články o českém lenochovi vyhozeném z tréninku.

To byl i jeho konec v Ottawě.

Senators ho ještě nabízeli ostatním klubům, ale nikdo neměl zájem. Nakonec se ozval švýcarský Zug, že je ochoten uhradit smlouvu na zbytek sezony, a Růžička se tedy vrátil do Evropy. Po šesti zápasech pak zamířil do druholigové Slavie.

Asi nikdo by si v té chvíli nevsadil na to, že čtyři roky po ne zrovna důstojném odchodu z NHL se odepisovaný hokejista stane olympijským vítězem - a hvězdy jako Wayne Gretzky, Eric Lindros, Sergej Fjodorov nebo Brett Hull to budou sledovat jen z povzdálí.

Možná kdyby situaci ustál a vydržel v NHL ještě sezonu nebo dvě, někde ve třetí lajně, se skromným vytížením na ledě, jeho sportovní cesta by do Nagana nevedla.

Bowness se z Ottawy pakoval necelé dva roky po Růžičkovi a okamžitě přešel do New York Islanders. Nejdřív na pozici associate coach (což je takový lépe placený asistent s trochu většími pravomocemi), pak se stal i hlavním trenérem. V kabině se mj. potkal s Robertem Reichlem nebo mladým Zdenem Chárou.

V březnu 1998 dostal znovu propouštěcí papíry a zdálo se, že jeho kariéra vyšumí do ztracena. Neměl kdovíjaké statistiky, a pokud kluby hledaly nového kouče, jemu přicházely většinou jen nabídky na pozici asistenta.

Takto strávil šest sezon v Phoenixu (kde byl k ruce Waynu Gretzkému při jeho prvním i posledním trenérském angažmá), šest ve Vancouveru a pět v Tampě Bay. Byl ceněný pro dobrou komunikaci s hráči a práci na týmové defenzivě, ale povýšení se nedočkal.

Podobně to mělo fungovat i po odchodu do Dallasu. Ale 12. října 2019 dostal nečekanou příležitost. Podobně jako na úplném začátku kariéry.

Vedení klubu totiž ztratilo trpělivost s alkoholovými eskapádami trenéra Jima Montgomeryho a nahradili ho Rickem Bownessem. Původně plánovaný záskok se natáhl do května 2022 a vrcholem jeho éry bylo finále „covidového“ Stanley Cupu z roku 2020, kde Dallas v šesti zápasech podlehl Tampě Bay.

Následně se Bowness vrátil do Winnipegu a znovu se zapsal do historie. Tentokrát jako kouč, jenž vedl původní Jets (kteří se pak přestěhovali do Arizony) i nové Jets (kteří se sem přesunuli z Atlanty).

Měl pod sebou solidní tým, ve druhé sezoně byl Winnipeg se 110 body čtvrtým nejlepším celkem základní části, ale ani jednou nepřekročil první kolo play off. To byla konečná. Na rozloučenou byl Bowness aspoň oceněn premiérovou nominací na Jack Adams Award pro nejlepšího kouče NHL.

„Nebyl jsem spokojený s prací, kterou jsem tady odvedl. Proto jsem věděl, že je na čase odejít,“ vysvětloval rozhodnutí rozloučit se s Winnipegem. A vlastně také s NHL, s níž byl spojený téměř půl století - od prvního zápasu, který odehrál v prosinci 1975, až do vyřazení s Coloradem na jaře 2024.

V důchodu však vydržel jen 20 měsíců. Když v pondělí Columbus Blue Jackets vyhodili trenéra Deana Evansona, kývl Rick Bowness na nabídku převzít mužstvo.

Přichází do klubu, který je znám jako notoricky neúspěšný. Do NHL patří od roku 2000, ale jen šestkrát postoupil do play off a vyhrál tam pouhé dvě série - tedy za čtvrt století toho dokázal méně než Vegas Golden Knights v první sezoně.

„Fanoušci Blue Jackets jsou jako návštěvníci zoo, kteří se přes sklo dívají na ležící zvířata a čekají, jestli spatří známky života,“ okomentoval list The Columbus Dispatch poslední změnu. „A teď přichází trenér, který je ještě víc stará škola než ten předchozí.“

Ale pokud někdo může uspět, je to právě Bowness. Už několikrát prokázal, jak se z éry, kdy trenérům stačil notes s poznámkami, úspěšně posunul do časů, jimž vládnou datoví analytici.

Navíc má štěstí aspoň v tom, že byť je Columbus ve Východní divizi poslední, tak letos je soutěž tak vyrovnaná, že mužstvo po 45 utkáních ztrácí na play off jen sedm bodů.

Zahrát si po šestileté pauze o Stanley Cup, to je hlavní téma jeho mise. A zůstal by, kdyby se to podařilo? To u něj nikdy nevíte.