Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V bateriích viděli zlatý důl, ale nyní zjišťují, že měli nereálné představy. Někteří investoři se velkých bateriových projektů začínají zbavovat ještě před tím, než je stihli spustit. Připojovat samostatné baterie do distribuční sítě zákon umožňuje teprve od letošního října.
„U nás jde spíše o jednotky projektů, se kterými jsme se reálně setkali. Na trhu ale těchto nabídek může být i několik desítek, jen nemáme úplný přehled o všech. Nejčastějším důvodem prodeje bývá, že původní investor nechce nést tržní riziko spojené s provozem bateriového úložiště,“ popisuje Petr Foitl, generální ředitel společnosti Solar Global Energy.
Aktuálně se ale realistické scénáře pohybují okolo pěti až sedmi let, ty velmi konzervativní míří až k desetileté návratnosti. To u některých zájemců o vstup na pole agregace flexibility vyvolává zklamání.
V tuto chvíli je trh teprve na startu, kdy projekty zatím čekají na zelenou k připojení do sítě od distributorů elektřiny. „Ti, kdo se projektu případně zbavují, přitom budou ti, kdo ještě povolení ani nedostali. Půjde tedy o projekty teprve ve fázi přípravy,“ říká manažer pro inovace společnosti Raylyst Michal Petřek.
Jde zejména o investory, kteří působí mimo pole energetiky a s podobnými projekty nemají moc zkušeností. Když zjistili, že baterie jejich očekávání nakonec nenaplní, dávají i od rozpracovaných projektů ruce pryč a snaží se je prodat.
„Vzdávají se investice do bateriových úložišť v případě, že by je nestihli dokončit alespoň do konce roku 2027. Často za tím stojí spekulativní a nereálná očekávání rychlého zhodnocení. Jde ale o spíše ojedinělé příklady,“ Václav Klein, ředitel a majitel firmy Gentec CHP. Dodává ale, že pro budoucnost české energetiky jsou mnohem důležitější ti, kteří přistupují k bateriovým úložištím jako k dlouhodobé investici.
„Nabídky na odkup projektů sice dostáváme, ale těch kvalitních je na trhu minimum. Za kvalitní projekt považujeme takový, který má vyřešené majetkoprávní vztahy k pozemku, vydané stavební povolení a potvrzený termín připojení od distributora,“ říká Foitl. Některé z firem sice mají připojení k distribuční síti slíbené, ale třeba vzhledem k nedostatku potřebné infrastruktury by k němu reálně došlo až za několik let, což je pro kupce nedostačující.
Investoři dříve často kalkulovali s návratností baterie kolem tří let, což je nereálná představa. „Aktuálně se ale realistické scénáře pohybují okolo pěti až sedmi let, ty velmi konzervativní míří až k desetileté návratnosti. To u některých zájemců o vstup na pole agregace flexibility vyvolává zklamání,“ popisuje Petřek. Podle informací Seznam Zpráv skutečně některé firmy, které baterie instalují, slibovaly zájemcům návratnost projektů do tří let.
Některé firmy také chtějí, aby jim dodavatel pomohl s financováním projektu. „Jedná se o projekty spočitatelné na jedné ruce. Ve většině případů se jedná o nedostatečné financování. Banky jsou po krizi v solárním sektoru velmi opatrné,“ popisuje Jan Švinger, ředitel Tesla Energy Group, která mimo jiné dodává baterie.
Spousta investorů plánovala, že své nové úložiště poskytne hlavně k poskytování služeb výkonové rovnováhy (SVR) společnosti ČEPS, která je bude moci využívat pro vyrovnání spotřeby a výroby elektřiny, a tím udržovat stabilitu sítě. Za to baterkářům i provozovatelům dalších technologií zapojených do těchto služeb platí, a tak mohou vydělat miliony korun ročně. V tom viděla řada firem příležitost.
„Za vidinou ‚zaručené‘, relativně rychlé finanční návratnosti budovaných projektů a následného lukrativního výdělku ale stojí důsledné varování – v podobě limitované kapacity. Ta je omezena na cca 900 MW v kladné a zhruba 350 MW v záporné regulaci. Potenciál trhu se SVR proto může být vzhledem k plánům a v některých případech již probíhající výstavbě velkokapacitních úložišť naplněn už do dvou let,“ popisuje ředitel asociace AKU-BAT Jan Fousek.
Fousek proto doporučuje, aby zájemci mírnili svá očekávání a orientovali se také na jiné možnosti výdělku, než jsou SVR. „Tím je například obchodní flexibilita, která je primární obchodní strategií na již zavedených trzích v západních evropských zemích,“ říká Fousek.
Naopak společnost Wattstor, které baterie dodává, se s nabídkou na odkup nesetkala, ale souhlasí s tím, že možnosti trhu se SVR se mohou brzy vyčerpat.
„Na základě velkého množství projektů, které řešíme pro aplikaci do SVR je možné konstatovat, že investoři si jsou vědomí rizika saturace trhu SVR, avšak uvědomují si vývoj energetického trhu a přechod na jinou formu služeb a jiné monetizační modely které budou pro tyto projekty bateriových úložišť zajímavé. Obdobný vývoj jsme viděli i na jiných trzích např. v Anglii nebo Německu,“ říká Patrik Pinkoš ze společnosti Wattstor.
Do SVR je nyní přihlášeno přibližně 1,8 GW výkonu a 2,5–3 GWh energie velkých bateriových úložišť – především u ČEPS. Tisíce MWh úlozišť pak mají podanou žádost o připojení do distribučních soustav.
