Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Coby poslední stát v Evropské unii jsme se konečně po letech otálení dočkali. Česko má vlastní legislativu, která definuje akumulaci a s ní spojené klíčové prvky, jako jsou agregace a flexibilita. Nyní, ještě před 1. říjnem, kdy přijatá novela energetického zákona Lex OZE III vstoupí v platnost, tak doslova stojíme na prahu bateriového boomu.
Proto nás nemusí zásadně znepokojovat statistiky za dosavadních šest měsíců letošního roku, kdy bylo ve spojení s fotovoltaikou připojeno pouze 174 MWh nových baterií. Bezmála 40% meziroční pokles totiž souvisí s klesajícím zájmem o solární elektrárny na střechách rodinných domů. V segmentu domácích baterií jsme se však v posledních letech vypracovali na evropskou špičku – a bylo zjevné, že dříve či později bude tento potenciál naplněn.
Zcela opačná situace logicky panuje u velkokapacitních úložišť, pro jejichž rozvoj až do letošního roku neexistovaly vhodné podmínky či perspektiva brzkého zlepšení situace. To se naštěstí změnilo a již nyní jsou v přípravě obrovské projekty, každý v řádech desítek i stovek megawatthodin. V rezervaci o připojení do distribuční soustavy je již dokonce několik tisíc megawatthodin. Tato bateriová úložiště, ať již ve spojení s fotovoltaikou, dalšími energetickými zdroji nebo samostatně stojící, budou tvořit klíčovou páteř zdejší moderní energetiky.
Umožňují totiž flexibilně uchovávat a využívat elektřinu dle aktuální potřeby. Tím navíc zefektivňují fungování obnovitelných zdrojů, jelikož pomáhají lépe se vypořádat s jejich nestálou výrobou odvíjející se od denní doby nebo počasí. A na straně druhé i velkého množství přebytků, které ženou ceny elektřiny ve slunečných a větrných dnech v celé Evropě, včetně Česka, do záporných či minimálně velmi nízkých hodnot.
Spousta investorů v současné chvíli plánuje, že nová úložiště budou sloužit hlavně pro poskytování služeb výkonové rovnováhy (SVR). Zjednodušeně řečeno, provozovatel přenosové soustavy ČEPS je bude moci využívat pro vyrovnání spotřeby a výroby elektřiny, a tím udržovat stabilitu sítě. Pro řadu investorů může jít, na první pohled, o zlatý důl. Za vidinou „zaručené“, relativně rychlé finanční návratnosti budovaných projektů a následného lukrativního výdělku ale stojí důsledné varování – v podobě limitované kapacity. Ta je omezena cca 900 MW v kladné a zhruba 350 MW v záporné regulaci. Potenciál trhu se SVR proto může být vzhledem k plánům a v některých případech již probíhající výstavbě velkokapacitních úložišť naplněn už do dvou let.
Velké plány na zhodnocení investic na novém a atraktivním trhu tak mohou častokrát vycházet z nerealistických očekávání, která již za několik měsíců nemusí vůbec platit. Bylo by proto dobré, aby investoři i zcela noví zájemci, kteří do sektoru nově pronikají a zatím nemají s akumulací bohaté zkušenosti, mírnili svá očekávání. A orientovali se také na jiné byznysové modely provozování, které budou do budoucna jejich hlavní náplní.
Tím je například obchodní flexibilita, která je primární obchodní strategií na již zavedených trzích v západních evropských zemích. Typicky jde o obchodování na denním trhu s elektřinou, například v podobě zapojení se do cenových arbitráží nebo vyrovnávání odchylek mezi očekávanou výrobou a spotřebou u obchodníků s elektřinou. Dalším častým využitím velkých baterií je také optimalizace (tzv. vyhlazení - shaving, či posunutí - shifting výrobních špiček) výroby z obnovitelných zdrojů a lepší předvídatelnost jejich jinak nestálých dodávek.
Samozřejmě i tímto prostřednictvím, kdy se baterie nabíjí během nízkých až záporných cen a uchovanou energii flexibilně dodávají v době vysokých cen ve večerních hodinách, napomáhají investoři stabilnímu fungování přenosové soustavy. A zároveň tím optimalizují své náklady.
Jako v každém odvětví i v akumulaci nastane po velkém boomu za několik let období konsolidace. Za úspěšným vykročením do nové éry proto stojí dobře uvážený plán každého podnikatele. Jedině tak může dojít k udržitelnému rozvoji baterií, který se nezvrhne v nenaplněná očekávání.
