Článek
Konflikt na Blízkém východě už dopadá také na textilní průmysl. Nedostatek ropy a růst jejích cen už pociťují i výrobci nejrozšířenějšího syntetického vlákna – polyesteru. Ten patří celosvětově k nejpoužívanějším materiálům pro výrobu oblečení a je klíčový především v sektoru fast fashion. Konflikt tak ovlivňuje celý dodavatelský řetězec od výroby vlákna přes příze a látky až po výsledné oděvy, ale také zdražuje dopravu, na což doplácejí všechny části výrobního řetězce.
Polyester je běžnou součástí triček, svetrů nebo i kabátů. Typický je také pro výrobu sportovního oblečení. V textilním průmyslu tvoří polyesterová vlákna zhruba 60 procent světové produkce. Podle děkana Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci (TUL) Vladimíra Bajzíka se globálně vyprodukuje 140 milionů tun vláken za rok. „Naprostá většina světové produkce polyesteru pochází z Číny a v menším objemu z dalších asijských zemí. Jsou to ovšem země, které jsou závislé na dovozu ropy. Tady vzniká v současné geopolitické situaci problém,“ vysvětluje.
V Asii se také většina takzvaného fast fashion oblečení vyrábí. „Celý segment fast fashion, dostupný ve všech světových oblíbených nákupních střediscích, stojí na levné a velkoobjemové produkci z polyesteru,“ dodává Bajzík. A přestože se řada značek snaží o větší zařazení recyklovaného polyesteru, ten celosvětově tvoří zhruba jen 12 procent roční produkce umělého vlákna.
Dominantní Asie
Podle agentury Reuters dopady krize hlásí už textilky v Indii nebo Bangladéši. Jeden z největších indických producentů polyesterových přízí Filatex oznámil, že vstupní suroviny mu již zdražily skoro o 30 procent. Jde o čištěnou kyselinu tereftalovou (PTA) a monoethylenglykol (MEG), které jsou k výrobě příze potřeba. Generální ředitel společnosti Madhu Sudhan Bhageria uvedl, že čínští dodavatelé zvyšují ceny a navíc došlo k narušení dodávek z Blízkého východu.
Například v indickém Súratu, který je považován za textilní centrum země, se hned na začátku války zastavila asi polovina průmyslových tkalcovských stavů na polyester společnosti Radheshyam Textile.
„Před vypuknutím války naše denní produkce činila deset tisíc metrů, teď ale klesla ke třem a půl až čtyřem tisícům metrů denně,“ sdělil agentuře Reuters majitel podniku Kaushik Dudhat. Přestal totiž nakupovat novou přízi, která by ho donutila zdražit zhruba o 15 procent.
Oblečení nejspíš zdraží
Velkovýrobci oblečení zatím ještě většinou pracují se zásobami nakoupenými za ceny před vypuknutím konfliktu. Například řetězec Primark podle Reuters očekává, že jarní a letní kolekce válkou ovlivněny nebudou, podzimní a zimní jen v menší míře. Společnost H&M pak ve svém prohlášení uvedla, že zatím výrazné narušení výroby v Bangladéši neeviduje.
Podle Antonína Havelky z Katedry oděvnictví Fakulty textilní TUL lze ale zdražování očekávat. „Skladování je nákladné, objem globálních zásob polyesteru není velký. Do cen se pak samozřejmě promítne i nárůst cen za energie a dopravu,“ míní Havelka. Upozorňuje, že ani nahrazení polyesteru přírodními vlákny by výrobcům nemohlo.
„Sice by se zdálo, že krize ve výrobě derivátů ropy by mohla nahrávat produkci z přírodních materiálů, jako je vlna a bavlna, ale i tato produkce je náročná na energii, zavlažování a dochází v rámci ní ke globálnímu transportu,“ vysvětluje Havelka.
Navíc zdůrazňuje, že pro textilní průmysl je ropa klíčová i z hlediska výroby barviv a chemikálií používaných k finálním úpravám nebo zušlechťování oděvů, například pro nehořlavost nebo nemačkavost.
Malé značky pocítí zdražení rychleji
Situace by v Česku mohla nejvíce zasáhnout malé a střední podniky, které nejsou součástí nadnárodních koncernů. „Oděvní podniky však v řadě případů využívají funkční textilie dodávané ze zahraničí přes nejrůznější dodavatele; v těchto textiliích jsou polyesterová vlákna většinou právě původem z Číny,“ vysvětluje Jiří Militký z Katedry materiálového inženýrství Fakulty textilní TUL.
Juliana Summerling, která je generální ředitelkou české oděvní značky Kinoko, říká, že je potřeba počítat s jakýmkoli scénářem. Značka se soustředí na výrobu sportovního oblečení, především legín. „Je reálné, že snížená nabídka vstupních materiálů a jejich vysoké ceny eliminují počet menších značek na trhu, zatímco globální značky a (ultra)fast fashion značky to díky velkému objemu ustojí,“ míní.
Nárůst cen materiálů podle ní ale společnost pociťuje každým rokem. „I z těchto důvodů řešíme už více než rok alternativní materiály i geografickou polohu dodavatelů,“ dodává.
Negativní vliv zdražování dopravy na český textilní průmysl potvrzuje i výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) Jiří Česal. „Když jsem mluvil s našimi firmami asi dva týdny zpátky, hlásily zhruba desetiprocentní nárůst cen za dopravu,“ říká. Vzhledem k nejistotě ohledně délky trvání konfliktu zatím nemůže předpovídat přesné celkové dopady na český textilní průmysl. Obává se ale, že půjde o déletrvající problém. „Když to ještě bude nějakou dobu trvat, propíše se to i do samotných koncových cen,“ dodává.
