Hlavní obsah

Glosa: Úředníci se podle Havlíčka klepali strachy, ale už je líp. Vážně?

Jan Lipold
Komentátor
Foto: Renata Matějková, Seznam Zprávy

Karel Havlíček (na snímku z předvolebního rozhovoru): „Dejte nám čas, abychom to detailně zmapovali. Ale ti úředníci pochopitelně nemlčí.“

Stát, jehož úřednictvo se za jedné vlády bojí mluvit, a když se poměry ve volbách otočí, už nedrží jazyk za zuby, by nebudil důvěru.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Premiér stínové vlády ANO Karel Havlíček přišel s důležitým obviněním. Z toho, co říkal v Partii na Primě, vyplynulo, že na ministerstvech sociálních věcí a obrany prý panoval strach.

Bát se měli úředníci, před volbami údajně „zastrašovaní“, kteří po volbách už ale „nedrží jazyk za zuby“. A sice v tom smyslu, že politikům vítězného hnutí ANO říkají, jak se věci na úřadech měly a mají.

Havlíčkovo tvrzení zatím nejde nezávisle ověřit. Už proto, že nevíme, koho konkrétně měl v televizi na mysli. Podrobnosti neuvedl. Jen to, že „klíčoví úředníci nám řekli, že byli donuceni k tomu, aby nedali do rozpočtu mandatorní výdaje 32 miliard“. A v případě muniční iniciativy „ti úředníci přestávají mít strach“, nicméně „dejte nám čas, abychom to detailně zmapovali“, ale je to prý „horší, než jsme předpokládali“.

Není vyloučeno, že Havlíček popisuje situaci výstižně – i když dosavadní vládní politici to vehementně popírají. Ale stejně tak není vyloučeno, že jeho poznámky typu „ještě horší, než jsme mysleli“ jsou jen prázdná slova. Nebo že se rovnou ukáže, že to bylo jinak, než dramaticky naznačuje.

Jisté je, že Havlíček tvrdí, že vysocí státní úředníci čelili zastrašování a báli se – a to je vážné. ANO by buď mělo nabídnout důkazy, nebo vzít taková slova zpět. Jinak zpochybňuje fungování státního aparátu. Který se v Havlíčkově podání buď (zlé) vrchnosti bojí, anebo (dobré) vrchnosti vychází s nadějí vstříc. Zneklidňující by byla jak první, tak druhá možnost.

Protože od čeho jinak je zákon o státní službě? Jeho smyslem je přece právě to, aby služebníci sloužili skutečně státu, a ne jedné nebo druhé mocenské garnituře. Zákon zavazuje úředníky k jinému typu loajality. Kultura strachu před politiky ani příchylnosti k politikům tu nemá co pohledávat.

Zákon o ochraně oznamovatelů (whistleblowerů) z roku 2023 by měl zaručit, že se úředníci nemusí bát promluvit o svém podezření z nekalostí. Kdyby měli fungovat v poměrech, jaké popisuje Havlíček, není takový zákon pro parádu?

Stát, jehož úřednictvo se za jedné vlády bojí mluvit, a když se poměry ve volbách otočí, už nedrží jazyk za zuby, úplně nebudí důvěru. Karel Havlíček se možná nechal unést a nedomyslel, co jinými slovy říká: Teď přicházíme my vítězové a „už je líp“ se projevuje i změnou myšlení státních zaměstnanců. Představa, že se podobné věci dozvíme po každých volbách, které vyhraje opozice, je zlověstná.

Protože to znamená pořádky, kdy úředník bude pro politiky jednou klaďasem, který se „už nebojí“, a podruhé potenciálním protivníkem, který „by si měl dát pozor“. Hnutí ANO dokázalo přepnout mezi oběma přístupy v rozmezí pouhých několika týdnů.

Ještě než Karel Havlíček – údajně – jedny úředníky rozmluvil ohledně jejich zastrašování, Andrej Babiš zase jiným veřejně vzkázal, „ať si dobře rozmyslí, co budou dělat, protože můžou způsobit škodu, samozřejmě“. To když v září šlo o zpětné vymáhání dotací pro Agrofert, o kterém mluvil ministr zemědělství Marek Výborný.

Na nestranné a sebevědomé úředníky musí být spoleh. Jestli je politici hnětou jednou do podoby hrdinů, jindy zase otloukánků, úřednickému kreditu škodí.

Doporučované