Komentář: Záměr za jedna, provedení za pět. Nejdražší chyby nastupující vlády

Navržené programové prohlášení nastupující vlády Andreje Babiše právem vyvolává obavy o další zahraničněpolitické směřování Česka, svobodu médií či rozvoj občanské společnosti. Ale jedno se hlavní vládní straně ANO musí přiznat: Jde do vlády mnohem lépe připravena, než jak šla v roce 2021 do vlády hlavní vládní strana ODS.

Tehdy to skončilo náhodně a narychlo sesumírovanými nápady v programovém prohlášení od snižování sociálního pojištění o dva procentní body přes garanci 130 procent průměrné mzdy všem pedagogickým pracovníkům až třeba po valorizaci slevy na daňového poplatníka. Nic z toho se nikdy nestalo.

Vrcholem byl hrdý slib udržení stávajícího valorizačního mechanismu důchodů, aby se pak razantně snížil. Nepromyšlený souhrn náhodných slibů ministry odcházející vlády hodně potrápil, až nakonec premiér Petr Fiala rozhodl, že prostě vydá nové vládní prohlášení. A ani to nakonec nesplnil.

Babiš se oproti tomu čtyři roky svědomitě připravoval na návrat. Jeho pravá ruka Karel Havlíček vytvořil velmi solidní hospodářskou strategii, ze které navržené programové prohlášení v mnoha částech vychází.

Přesto to není plán, který Česku v této podobě prospěje. Babišovi slouží ke cti, že na rozdíl od Fialy chápe, kde jsou největší ekonomické problémy dnešního Česka. Místo správných řešení ale prakticky vždy navrhuje plošné kropení penězi, jež ve státním rozpočtu nemá a mít nebude. Zde jsou ty největší omyly.

Jeden z nejdražších Babišových slibů je výkup akcií polostátního energetického gigantu ČEZ. Vládní sestava tvrdí, že to státní rozpočet nebude nic stát a firma si sama vykoupí minoritní akcionáře asi za 250 miliard. I kdyby se však tato operace zdařila, určitě přestane do státního rozpočtu proudit zavedený penězovod v podobě masité dividendy, naposled to bylo pro stát nějakých 17 miliard, to už je velký příjem státní kasy.

Ale hlavně: K čemu to celé bude? Ano, ČEZ se bude politikům snáze ovládat, když bude stoprocentně státní. To je nicméně spíše důvod k obavám, ČEZ dosud byl v dobré kondici právě proto, že minoritáři vykonávali efektivní kontrolu státních zájmů. Znárodnění rozhodně nezlevní elektřinu. To je naprostá mýlka. Může asi pomoci snazší výstavbě jaderných bloků, ale to už stát umí řešit garancemi výstavby těchto velmi drahých zdrojů. Ne, znárodnění ČEZu ničemu neprospěje.

Pokud chce stát levnější elektřinu, může měnit regulační část ceny (na to se ANO již chystá), hýbat DPH a hlavně na evropské úrovni lobbovat za úpravu společných pravidel, jak navrhuje všemi obdivovaná, ale nakonec nevyslyšená zpráva Maria Draghiho.

Mimořádně nebezpečný je návrh na zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 letech i ve 30. letech. Babiš dobře pochopil, jak se lidé obávají vize práce i v 67 letech, chybně se ale rozhodl slibovat jim ekonomicky nemožné. Jeho otočky ohledně penzí jsou za ta léta jeden velký chaos: Když poprvé seděl ve vládě, neměl žádný problém s tehdy platným vzorečkem, podle něhož se věk pro odchod do důchodu poměrně razantně zvyšoval i o několik měsíců ročně. Vrcholem absurdity bylo, že když ČSSD a KDU-ČSL lobbovaly pro ustanovení stropu na 65 letech, Babiš byl dlouho proti a obhajoval předchozí systém ODS, kdy se spolu s prodlužováním věku dožití věk pro odchod do důchodu neustále trochu posouvá.

Teď se další mírné navyšování po roce 2030 stalo předmětem ostré politické bitvy. A je nutno říct, že za to může i odcházející vláda, která reformu absolutně nedokázala vysvětlit. Pokud Babiš prosadí v Česku natrvalo 65 let jako maximální strop, vládám ve 30. letech budou každý rok chybět vyšší desítky miliard v penzijním systému, politici nezvládnou financovat třímilionovou armádu důchodců a z penzí budou žebračenky.

Kdyby nastupoval ten Babiš, který ještě v roce 2016 plédoval na vládě za nezavádění jakéhokoliv stropu, tak by nyní nepochybně vše vsadil na daňovou podporu pracujících důchodců, zdravotní prevenci, abychom byli i ve vyšším věku zdraví, a rozvoj sociálních služeb. Místo slibování nemožného by tedy Babiš raději měl poslouchat experty z projektu Ministr zdraví, kteří se v Česku snaží prodloužit dobu prožitou ve zdraví o pět let. To je ta správná cesta, jak skloubit i ve vyšším věku práci, penzi i možnosti státního rozpočtu.

Velký omyl dělá Babišův tým, pokud v současných poměrech slibuje nižší firemní daně. Ano, je jasné, na co míří slib snížení 21procentní sazby na 19procentní. Údajně propodnikatelská vláda Petra Fialy, která se dušovala, že nikdy nezvýší daně, v konsolidačním balíčku bez jakékoliv diskuze napálila firmám o dva procentní body vyšší sazbu.

A je pochopitelné, že Babiš s Havlíčkem jim to chtějí vynahradit. Jsou ale lepší způsoby, jak se státní rozpočet může vzdát asi dvacetimiliardového výnosu. Místo snížení sazby by nastupující vláda měla dát zelenou opravdu masivním odpisům firem, a to ideálně do produktivních věcí. Programové prohlášení sice odpisy slibuje, ale je prostě nemožné, aby stát dopřál firmám nižší sazbu i výrazně rychlejší odpisy. Na to nemáme.

Pokud se tedy bude vybírat, je lepší vsadit na odpisy, které více prospějí inovativním firmám. Dobrý postup navrhují ekonomové například v projektu Chytrejsidane.cz.

A konečně naposledy něco, z čeho nyní Čechům stoupá tlak a bylo to jedním z hlavních témat volební kampaně: emisní povolenky. Jakkoliv jde o velmi nepopulární věc, která zdraží paliva či provoz domácnosti, a Babiš na to zcela pochopitelně v kampani vsadil, nyní je už po volbách. Věta z programového prohlášení, že kabinet „odmítne emisní povolenky, tzv. ETS2“, je ten největší nesmysl, co se dá k ETS2 nyní napsat.

K zavedení těchto povolenek se Česko už zavázalo (nejprve v Bruselu celý Green Deal schválil premiér Andrej Babiš, pak konkrétní způsob zavádění ETS2 premiér Petr Fiala). Pokud je nezavedeme, budeme platit mastné pokuty. Dobře, řeknete si, to stojí za to. Ale pak se nedostaneme ani k desítkám miliard v novém Sociálním klimatickém fondu, kam příjmy z ETS2 půjdou. Dobře, řeknete si, i to stojí za to. Jenže pak nastane realita, kdy v okolních státech mírně stoupne cena paliv a české ceny se tomu přizpůsobí. Zatímco však okolní státy získají výnos ze zdražení přes Sociální klimatický fond zpět, Česko jen nechá vyšší marži pumpařům. To nedává žádnou logiku.

Mnohem lepší je ETS2 přijmout a v Bruselu co nejostřeji bojovat, aby cena povolenky dostala „cenový límec“, jak již konkrétně navrhují někteří ekonomové.

Je politicky zcela pochopitelné, že každá nastupující vláda do programového prohlášení umístí nějaké „dárečky“, i když to možná nejsou nejlépe vynaložené erární peníze. Takže se znovu více bude dotovat jízdné pro studenty a seniory či se mladým rodinám vrátí školkovné. Jde ale o sliby za jednotky miliard, a jakkoliv ještě před pár lety bychom to považovali za obrovské peníze, dnes to jsou ve státním rozpočtu se stamiliardovými schodky již jen drobné. O to více je však důležité, aby vláda nedělala chyby v těch velkých věcech za vyšší desítky či stovky miliard. A nastupující kabinet Andreje Babiše se na několik takových bohužel chystá.