Rozhodnutí se už nevyhne. Trumpova tchajwanská schovávaná je u konce

Jednání prezidenta USA Donalda Trumpa s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem nepřineslo minulý týden žádnou významnou zprávu.

Téma Tchaj-wanu, který si Peking nárokuje, se tak velmi rychle ztratilo v toku dalších událostí.

Pro Tchaj-pej i pro lidi ve Washingtonu, kteří usilují o udržení stávající americké pozice vůči tomuto klíčovému ostrovu, to mělo znamenat velkou úlevu, která se ale nakonec úplně nedostavila.

Zmařily ji otázky kolem významu Trumpových ostrých výroků směrem k Tchaj-wanu, jež zazněly nad rámec oficiálních výstupů jednání. Obavy, že je současný šéf Bílého domu blízko rozhodnutí vybočit ze stávající americké strategie a zřeknout se obrany Tchaj-wanu, tak nakonec spíše posílily, než oslabily.

Definitivní však zatím není vůbec nic. Donald Trump svá prohlášení, naznačující, že by Tchaj-wan mohl nechat „na pospas“, vzal alespoň částečně zpět, takže na zavedenou americkou strategii přinejmenším zcela nezanevřel.

Období obří nejistoty v Trumpově postoji k jedné z nejtřaskavějších otázek světové geopolitiky by ale přeci jen mělo v dohledné době skončit. Očekává se totiž první hmatatelný krok, který už mnoho prostoru pro schovávání se za slova neposkytne - rozhodnutí o velkých zbrojních balících pro Tchaj-wan.

Nejdříve shrňme, proč je celá věc důležitá a co předcházelo jednání.

Tchaj-wan je zásadní třecí plochou mezi Čínou a USA ve velké zkratce řečeno proto, že Čína si ho nárokuje. Pro Spojené státy je pak ostrov klíčový kvůli tamnímu rozvinutému polovodičovému průmyslu, který zásobuje čipy americký technologický i vojenský sektor. A Washington za něj nemá náhradu.

Pokud by se ostrova zmocnila Čína, bude to znamenat velký problém nejen pro USA, ale i pro globální trh. Svět vše se znepokojením sleduje i kvůli riziku, že by kvůli Tchaj-wanu mohlo dojít ke střetu dvou nejmocnějších ekonomik.

USA k věci tradičně zachovávaly pozici tzv. strategické nejednoznačnosti (viz box výše), čímž se snažily minimalizovat riziko, že Čína se odhodlá k silovému ovládnutí ostrova, nebo že situaci vyhrotí Tchaj-wan formálním vyhlášením nezávislosti.

Už roky se nicméně kvůli čínskému zbrojení spekuluje o tom, že tato strategie může selhat, a že Čína může v dohledné době na Tchaj-wan zaútočit, nebo ho donutit ke kapitulaci například blokádou.

S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu někteří analytici tvrdí, že tento scénář je ještě pravděpodobnější, protože Čína může prezidenta číst tak, že se do obrany ostrova nezapojí, a Peking může vycítit jedinečnou příležitost.

Toto podezření vycházelo spíš ze širší Trumpovy zahraniční politiky (oslabování dlouholetých spojenectví, transakcionalismus, větší orientace na jiné regiony než na Pacifik, atd.) než z nějakých konkrétních kroků nebo i výroků.

Právě proto je každý prezidentův výrok o Tchaj-wanu pod drobnohledem.

Donald Trump sice minulý týden v Pekingu nejednoznačnost nepohřbil, jak se někteří obávali, ale jeho výroky pro média nebyly pro Tchaj-wan zrovna uklidňující.

Posuďte sami:

Už to jsou poměrně silná prohlášení, která na Tchaj-wanu určitě nečetli rádi. Nejvíc ze všeho ale úzkost na ostrově nejspíš prohloubila Trumpova zmínka o tom, že se Sim mluvil i o dosud nestvrzeném prodeji amerických zbraní Tchaj-wanu.

Že Trump pod tlakem Pekingu zvažuje zmrazení, sice už dříve s odvoláním na své zdroje informovala americká média, nyní ale prezident o obchodu otevřeně mluvil jako o prostředku pro vyjednávání. V jednom rozhovoru dokonce přímo řekl, že osud smlouvy „záleží na Číně“, čímž naznačil, že je připravený obchod zrušit, pokud mu Peking v něčem vyhoví.

Tchajwanský prezident Laj Čching-te v reakci v příspěvku na facebooku Trumpovi připomněl, že prodej zbraní Tchaj-wanu mají USA zanesené i do zákonů. Prohlásil rovněž, že Tchaj-wan „nebude obětován ani vyměněn v rámci obchodu“ a že ani pod tlakem se „nevzdá svého svobodného způsobu života“.

Co se zmíněných dodatečných „kroků zpět“ týče, novináře doptávající se přímo na jeho pozici k ochotě bránit Tchaj-wan, šéf Bílého domu ujistil, že Simu mezi čtyřma očima odmítl na tuto otázku odpovědět a sdělil mu, že odpověď zná jen on sám a „nechce o tom mluvit“.

Kromě toho také naznačil, že by mohl situaci telefonicky probrat přímo s tchajwanským lídrem, což si zatím žádný prezident USA „nedovolil“ a Čína by to jistě vnímala jako nepřátelský krok.

Analytici se při čtení Trumpových výroků vracejí do historie a připomínají například úryvky z knihy Johna Boltona, poradce pro národní bezpečnost USA za Trumpova prvního mandátu. Podle něj se už tehdy museli lidé hodně snažit, aby prezidenta přesvědčili o potřebě posilovat obranu Tchaj-wanu.

Trump byl podle Boltona ve vnímání Číny a Tchaj-wanu ovlivněn pohledem finančníků z Wall Street, kteří zbohatli na investicích v pevninské Číně. Často prý poukazoval na to, jak malý Tchaj-wan ve srovnání s Čínou je, přičemž ostrov přirovnával ke špičce jeho fixy a Čínu k prezidentskému stolu.

Po jednání se Sim si Trumpovi poradci podle Boltona údajně oddychli, že prezident nepřišel s nějakým nečekaným ústupkem Pekingu.

Z výše citovaných nových Trumpových výroků se zdá, že prezident na věc nahlíží podobně i v roce 2026, což vyvolává podezření, že nejednoznačnosti se drží hlavně kvůli domácímu tlaku a že v soukromí už mohl Simu ustoupit, nebo že ústupek zkrátka nadále hrozí v blízké budoucnosti.

„Poslyš, můžeš se spolehnout, že nebudeme spěchat. První (balík zbraní) možná budu muset poslat, ale nebudeme na to spěchat. Ohledně toho druhého se ještě můžeme bavit a uvidíme, jak to půjde,“ nabídl svou vizi potenciální varianty rozhovoru lídrů nejmocnějších států světa vlivný americký sinolog Orville Schell v rozhovoru pro časopis Foreign Affairs.

Tady už jsme ale samozřejmě na tenkém ledě spekulací a musíme přiznat, že kromě Trumpa, jeho lidí a čínských protějšků nikdo přesně neví, o čem se za zavřenými dveřmi mluvilo ani jaký má americký prezident na věc doopravdy názor.

Opravdu významný posun jedním či druhým směrem přijde až v momentě, kdy se Donald Trump rozhodne ohledně již zmiňovaného prodeje zbraní.

Celkem jde o vybavení v hodnotě 25 miliard. První 11miliardový balík, obsahující například raketomety HIMARS, houfnice a různé druhy munice s dlouhým dostřelem, už schválil Bílý dům i Kongres. Druhý balík v hodnotě 14 miliard, který má posílit mimo jiné tchajwanskou protivzdušnou obranu, schválil jen Kongres a Bílý dům zatím nikoliv.

Trump podle svých slov se Sim diskutoval jen o druhém balíku, ale pozdržet - a možná i úplně zastavit - teoreticky může i první z nich. Jde přitom o největší prodeje amerických zbraní Tchaj-wanu v historii a něco takového dosud nepatřilo k záležitostem, o kterých by USA byly vůbec ochotny s Pekingem vyjednávat.

Už zdržení obchodu tedy svým způsobem představuje ústupek Číně. Trump to ještě může „smazat“, pokud obchody schválí a dodávkám dá velkou prioritu. V opačném případě půjde o silný signál, že USA nejsou obraně Tchaj-wanu tak oddané jako dřív.

Trump řekl, že obchod „možná schválí“, nebo „možná ne“. Rozhodnutí prý učiní „v poměrně krátké době“.

Ani toto rozhodnutí samozřejmě nemusí být definitivně vypovídající, bude ale muset být věcné a Trump se už nebude moci schovat za slova.