Článek
Jsou orgány, bez kterých prakticky žít nejde. Namátkou třeba mozek, plíce, srdce. V těle ale máme i části, které se dají odstranit, aniž by to člověka zásadně ovlivnilo. Někdo v mládí přišel o mandle, někomu slepé střevo ohrozilo život a také muselo ven. Mezi celkem postradatelné orgány patří také žlučník.
Žluč rozpouští tuky jako saponát
V první řadě je důležité vysvětlit, co v těle žlučník a žluč vlastně dělá. Hustá tekutina je nezbytná pro naše trávení. Odborně řečeno emulguje tuky a tím pomáhá jejich zpracování. Co to znamená? Už ze školy víme, že tuky se s vodou nespojují. Proto je potřeba něco, co jejich větší kapky rozbije na menší. Tím se zvětší plocha, na které následně trávicí enzymy dokáží plnit svůj úkol.
Představte si fungování žluči jako saponát, který rozloží velkou tukovou skvrnu na spoustu malých. Žluč se v těle chová podobně. Pomáhá zpracovat tuky a získat tak tělu vitamíny, které se rozpouští právě v nich. Bez žluči by tělo mělo vitaminů A, D, E a K nedostatek, nefungovaly by ani mnohé doplňky stravy.
Malý vakovitý orgán ale navzdory rozšířené představě žluč nevyrábí. To dělají játra, která ale neřeší, kdy člověk jí a kdy ne, a žluč vytváří průběžně. Denně jí vyrobí zhruba půl litru, a ta se následně skladuje právě ve žlučníku. Tady se také zahušťuje, aby byla připravená rychle se uvolnit do dvanáctníku poté, co si dáme něco tučného. V řeči čísel - zhruba 80 procent žluči putuje do žlučníku, zbytek přímo do střeva.
Kde a jak bolí žlučník
Na první pohled možná nepodstatný sklad kapaliny ale umí napáchat velké škody. Pokud totiž dojde k narušení rovnováhy mezi jednotlivými složkami žluči - hlavně cholesterolem, žlučovými kyselinami a barvivem bilirubinem - začnou v těle vznikat krystaly, které postupně narostou až do žlučových kamenů.
Máloco bolí tak, jako žlučníková kolika, což je vlastně situace, kdy se tělo snaží vetřelce v podobě kamínku vytlačit pryč. Pokud ale kámen ucpe vývod vedoucí ze žlučovodu do střev, může to ohrozit zdraví. „Drobná zrnka či kamínky mohou být příčinou závažných, až život ohrožujících komplikací, jako je zánět žlučovodu, žloutenka nebo akutní zánět slinivky břišní,“ říká člen výboru České gastroenterologické společnosti a přednosta Klinického centra ISCARE Milan Lukáš.
Moderní medicína se proto naučila problematický orgán v případě potřeby - tedy pokud v něm člověk má kamínky - odstranit. „Laparoskopickou operaci žlučníku (cholecystektomie) provádíme v rámci jednodenní chirurgie. Jde o bezpečný a poměrně jednoduchý zákrok,“ vysvětluje Lukáš. Tělo se s takovým zákrokem umí poměrně rychle vyrovnat.
Játra dále žluč vyrábějí, po odstranění žlučníku jen není, kde ji skladovat. Ta tak průběžně odtéká do dvanáctníku, který se nachází na začátku tenkého střeva. Žlučovody se navíc situaci uzpůsobí a částečně funkci chybějícího kusu systému převezmou. Po nějaké době se tak většinou člověk může vrátit k normálnímu životu, obvykle stačí chodit na preventivní prohlídky a zdravě se stravovat.
Někdo pak trochu zhubne, ale může se také stát, že mu váha po čase naopak stoupne. „Většinou nám pacienti hubnou, protože netolerují velké množství tuku ve stravě, takže se sníží jejich energetický příjem. Ale stává se, že pacient po žlučníku zhubne, ale když se pak vše zahojí, opět se vrátí k nesprávnému životnímu stylu a začne přibírat, protože už ho nic po jídle nebolí,“ říká nutriční terapeut Jan Guznar z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Roli může hrát i fakt, že člověk se po operaci nějaký čas nesmí tolik hýbat a někdy už se pak ke své předchozí pohybové aktivitě nevrátí.
Proč tedy žlučník máme, když bez něj jde existovat, se dozvíte ve videu v úvodu článku.
