Článek
Policie členských států EU mohou na základě svých vnitřních pravidel rozhodnout, zda je nutné skladovat biometrické a genetické údaje lidí podezřelých či obviněných z trestného činu. Soudní dvůr Evropské unie tak ve čtvrtek odpověděl na dotaz českého Nejvyššího správního soudu ohledně řízení s nejmenovaným státním úředníkem. Státy EU také podle soudu za určitých podmínek nemusí stanovit maximální dobu uchování dat.
V roce 2017 uložil český soud státnímu činiteli trest mimo jiné za zneužití úřední moci. Policie při šetření tohoto případu navzdory námitkám muže nařídila odebrání jeho otisků prstů, stěru ze sliznice ústní dutiny, pořízení fotografií a sepsání jeho popisu.
Odsouzený ale v samostatném řízení identifikační postupy policie a uchovávání údajů napadl, protože podle něj představovaly protiprávní zásah do jeho základního práva na respektování soukromého života.
Český soud stížnosti muže nejprve vyhověl a nařídil bezpečnostním složkám, aby jeho osobní údaje vymazaly. Policie se nicméně v této věci odvolala k Nejvyššímu správnímu soudu, který se obrátil na nejvyšší soudní instanci v Unii. Případ se pravděpodobně týká bývalého náměstka ministra školství Jana Kocourka, jemuž v březnu 2017 uložil pražský soud tříletou podmínku.
Soudní dvůr EU ve čtvrtek uvedl, že unijní právo nebrání existenci národních zákonů, které povolují shromažďovat údaje všech osob obviněných ze spáchání úmyslného trestného činu nebo podezřelých z jeho spáchání. Unijní soud ale zapovídá rozlišování mezi těmito dvěma kategoriemi a také ukládá správcům schraňovaných dat povinnost dodržovat všechny zásady a zvláštní požadavky platné pro zpracování citlivých osobních údajů.
Za určitých podmínek je podle soudu možné, aby národní právo povolilo policii posuzování toho, zda je nadále potřeba uchovávat osobní údaje. Pokud navíc vnitrostátní předpisy stanoví přiměřené lhůty pro pravidelné přezkoumávání toho, jestli je stále nutné údaje schraňovat, nemusí specifikovat maximální povolenou dobu pro jejich uschovávání.
