Ruské útoky nepolevují, Kyjev ale z trosek staví nový život

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zpravodajky na Ukrajině/

Počet ruských dronů mířících na Ukrajinu poslední rok narůstá do bezprecedentních rozměrů. Nálety jsou četnější, delší, ničivější. Mají za cíl zmást protivzdušnou obranu, zasytit ji a prorazit její linie, aby další vlna střel mohla zasáhnout cíle v hloubi měst.

Už přes tři a půl roku se Ukrajinci probouzejí do kouře a otřesů explozí, zatímco sirény je ještě před rozedněním nutí spěchat do krytů. Často tam tráví celou noc a druhý den musí do práce, jako by se nic nestalo.

Například v půli listopadu Rusové vyslali na hlavní město přes 400 dronů a zasáhli patnáct budov napříč Kyjevem. Jen o pár dní později udeřili znovu - v Ternopilu na západě země, kde si útok vyžádal téměř třicet mrtvých.

„Mám pocit, jako bych byla celý ten čas v nějakém limbu. Žiju, ale nepřipadám si tak. Po tolika probdělých nocích by člověk doufal, že už se blíží konec, ale vypadá to asi na opak. Bombardování je neúnosné,“ popisuje pro Seznam Zprávy každodenní realitu války marketingová manažerka z Kyjeva Aljona Lapenková.

Operátoři telegramových kanálů dělají, co mohou, aby občany informovali, kam směřují jednotlivé nepřátelské zbraně. Počet útoků je ale tak vysoký, že letectvo už nestíhá pokrýt všechna ohrožená místa - riziko dopadu tak zůstává vysoké.

Od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 vyprodukovalo ruské bombardování podle odhadů více než miliardu tun trosek po celé Ukrajině.

Pokroucené hromady betonu, oceli a sutin se každým dnem znovu vrší s tím, jak ruské síly nepolevují v ostřelování. Podél frontových linií žijí uprostřed ruin stovky komunit.

Ukrajinci se ovšem s touto realitou naučili vypořádat. Když například při již zmíněném útoku zasáhly ruské rakety několik kyjevských rezidenčních budov včetně školy, už druhý den ráno byly trosky uklizené.

Záchranné složky na místa obvykle míří od prvních okamžiků po výbuchu. Spolu s dobrovolníky odstraňují hromady sutin, zajišťují nebezpečné úseky a pomáhají lidem, aby se ráno mohli vrátit do alespoň částečně funkčního prostředí.

„Chaos se stal téměř každodenní choreografií: tahání, zametání, odklízení,“ napsala již dříve agentura Associated Press.

Když jsem ráno po jednom z největších útoků na Kyjev vyšla ze svého hotelu, všimla jsem si, že tlaková vlna vyrazila sklo v jednom z oken.

Střepy a úlomky skla byly rozeseté všude kolem a každý krok po chodníku vyžadoval opatrnost. O hodinu později byly stopy po noční tragédii pryč. Pamatuju si, že jsem si tehdy nahlas říkala, kde na to ti lidé berou sílu.

„Přišli kolem šesté ráno, všechno uklidili a odešli a opravili okno, trvalo to asi 20 minut,“ reagovala posléze recepční hotelu v centru Kyjeva na dotaz, kam zmizelo veškeré sklo.

Stejně tak jedna z budov v kyjevské části Svjatošyn, kterou nepřítel zasáhl už poněkolikáté. Ještě za úsvitu sdíleli novináři na sociálních sítích záběry ze zasypaného místa dopadu, o pár hodin později byly sutiny pryč.

Buldozer shrnoval sklo a cihly spadané na chodník, majitelé prohlíželi rozbitá auta a dobrovolníci pomáhali otřeseným obyvatelům, kteří útok přežili.

Za poslední dva měsíce nezažila Ukrajina jedinou noc bez ruského útoku. Od září do října zaznamenali obránci rekordních 3482 bezpilotních letounů vypuštěných proti civilním i vojenským cílům. Ačkoliv se jich většinu podařilo sestřelit, trosky zničených strojů poškodily nebo zapálily desítky obytných budov.

„Může to působit, jako by nám už všechno fungovalo na jakýsi automatický režim. Ale nenechte se tím zmást. Truchlíme hluboce. Každý jeden život, který byl ztracen, nás zasáhne,“ říká dobrovolnice Lisa Filipecová. Pracuje jako veterinářka na místní klinice a stará se o zvířata, která kvůli bombardování přišla o majitele nebo se zaběhla.

Zatímco spolu stojíme na okraji Kyjeva v jedné z rezidenčních čtvrtí, která se stala terčem nočního útoku, pokoušíme se přivolat taxi. Marně.

Filipecová vysvětluje, že po ránu často nefunguje GPS. Vysoká aktivita ukrajinských systémů radioelektronického boje, které mají zmást ruské drony a odvést je od vytipovaných cílů, narušuje i civilní signály.

V posledních týdnech o tom mluví nejen armáda, ale i samotní Kyjevané. Generální štáb upozorňuje, že kvůli „přepisování“ navigačních signálů mohou chytré telefony ukazovat nesprávnou polohu nebo čas; sociální sítě se mezitím plní příspěvky lidí, kteří popisují, jak jim mapa poslala auto opačným směrem nebo je telefon budil podle jiného časového pásma.

Nakonec čekáme zhruba dvacet minut, než se nám podaří taxi navigovat telefonicky. „Je to další vrstva stresu k tomu vyčerpání,“ říká Filipecová. „Člověk se prostě potřebuje dostat do práce, protože musí, ale ne vždy je to jednoduché.“

Jak informovala vojenská správa města, tu noc byly rezidenční budovy zasaženy prakticky ve všech čtvrtích, ale i navzdory tragickým událostem byl Kyjev ráno znovu na nohou. S odklizením betonu ale práce nekončí.

Stejně rychle jako lidé zametají ulice, začíná i proces, který už dávno přesáhl běžné odstraňování škod. Ukrajinci totiž začali materiál znovu využívat.

Objem válečných trosek v bránící se zemi je Organizací spojených národů odhadovaný jako největší v Evropě od druhé světové války. V reakci na to OSN zahájila rozsáhlý program správy trosek, v jehož rámci bylo z Ukrajiny odstraněno téměř 800 tisíc tun suti, z nichž 15 tisíc tun bylo zpracováno na štěrk pro opravy silnic.

Sami Ukrajinci se do zpracování materiálu aktivně zapojují. Místní komunity třídí odpad, zbytky betonu, sklo i cihly znovu využívají při stavbě domů a chodníků a podporují tak obnovu měst i infrastruktury.

„Musíme znovu využívat a recyklovat vše, co je k dispozici,“ vysvětluje Anna Prokajevová ze sdružení Zero Waste Kharkiv. „Situace je neustále náročná a materiálu nikdy není dost. Každý kousek betonu, skla nebo cihel, který dokážeme znovu použít, může pomoct při opravách domů, stavbě chodníků nebo obnově infrastruktury. Válka nás naučila být při každém kroku kreativní a hledat způsoby, jak z trosek vytěžit co nejvíce.“

K pomoci se přidávají i zahraniční partneři. Australská společnost poblíž Kyjeva zřídila mobilní továrnu, která z recyklovaného štěrku, skla a plastových lahví vyrábí cihly zapadající do sebe bez malty. Japonská vláda školí Ukrajince na ovládání moderních mobilních drtičů kameniva a třídicích strojů – například obec Derhači v Charkovské oblasti díky tomu zpracovala více než 100 tisíc tun odpadu.

Japonsko rovněž testuje první robotické čisticí stroje s umělou inteligencí, určené pro zničená města – stroje mají snížit náklady a zvýšit bezpečnost při práci v oblastech ohrožených nevybuchlou municí, nástražnými minami nebo toxickými materiály.

Podle BBC navíc vědci z University of Leeds ve spolupráci s Ukrajinci vyvinuli mobilní „suchý“ recyklační procesor, který lze umístit na nákladní vůz a přímo na místě rozbombardovaných budov třídit trosek na písek, kámen a cement.