Staré bezpráví bez nápravy vede k novým křivdám, říká advokát perzekvovaných

Sotva lze v Česku najít jiného advokáta, který by se s takovou urputností zasazoval o dodatečnou očistu obětí komunistického režimu. Odpíračů vojny, chartistů, pétépáků, lidí, kteří byli totalitní mocí potrestáni za nedovolené překročení hranic…

O Lubomíru Müllerovi s respektem hovoří historici jako je třeba Petr Blažek, ale i samotní rehabilitovaní. „Nevím vlastně, proč to dělá, ale jsem si jistý, že pro peníze to není,“ říká na jeho adresu někdejší disident Luděk Bednář.

Aktuálně se Müller třeba zasazuje o rehabilitaci dalších sedmi osob, které byly v roce 1950 zatčeny a uvězněny v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem. Podobně jako to bylo u umučeného katolického faráře Josefa Toufara, k jehož rehabilitaci svým podnětem přispěl už dříve.

Advokát, jenž i po dovršení 75 let naplno pracuje, dává svou aktivitu do souvislosti s vírou. Koneckonců velmi často si vypomáhá biblickými citáty. „Vždycky se snažím přemýšlet, zda se k probíranému právnímu problému vztahuje nějaká biblická zásada,“ uvádí Müller v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Už na konci 60. let minulého století se s rodiči přidal k tehdy zakázaným svědkům Jehovovým a začátkem 70. let byl sám kvůli nedovolenému vykonávání duchovní činností odsouzen k půlročnímu trestu odnětí svobody. Také byl vyloučen ze studia práv, k němuž se mohl vrátit až po sametové revoluci v roce 1989. Svému náboženskému přesvědčení, kdy ani neslaví Vánoce, ale zůstal věrný dodnes. Jak ale uvádí, coby právní zástupce na víru poškozených nehledí.

Kolika za komunismu pronásledovaným lidem jste v roli advokáta už dopomohl k rehabilitaci?

Řádově jde o stovky lidí.

Jak si jednotlivé případy vlastně vybíráte, když poškození jsou často dávno po smrti?

V případě zemřelých se na mě obvykle obracejí pozůstalí.

Nedávno například soud v Břeclavi za vaší účasti pravomocně rehabilitoval rakouského rybáře Waltera Wawru zastřeleného pohraničníky v roce 1956. I to byl takový případ?

Ano, obrátil se ně mě jeho syn, Walter Wawra mladší. Bylo to v listopadu 2023 v Mikulově, na konferenci o obětech železné opony.

A co třeba kauza Lilian Landové, někdejší gymnazistky a chartistky, která se po zadržení estébáky zhroutila a poté spáchala sebevraždu? Kdo usiloval o její dodatečnou rehabilitaci?

Na tento případ mě upozornil zpěvák Jaroslav Hutka, pro něhož Lilian Landová kdysi organizovala koncerty. Dokumentaci jsem pak našel v článku doktora Petra Blažka v Revue Muzea XX. století.

Setkáváte se s velmi dramatickými lidskými příběhy. Která z aktuálních kauz vás osobně nejvíce zasáhla?

Byl to nedávný rozsudek Okresního soudu v Trutnově, jímž byl odsouzen 82letý bývalý příslušník Sboru nápravné výchovy Bohumil Kožíšek k tříletému podmíněnému trestu za to, že koncem 70. let šikanoval ve vězení svědky Jehovovy. Nutil je, aby se vzdali své víry, nebo že skončí sebevraždou. Bylo to poučné tím, že po téměř 50 letech vyšlo veřejně najevo, jak se dotyčný choval za zdánlivě neprodyšnými zdmi věznice. A tady došlo na to, co napsal apoštol Pavel: „Hříchy některých lidí jsou veřejně známé a hned vedou k odsouzení. Ale hříchy jiných vyjdou najevo až později.“

Dočetl jsem se, že pan Kožíšek svého chování před soudem nakonec zalitoval, prohlásil, že se vůči vězňům choval jako „hovádko“. Vy jste mu to uvěřil?

Nejsem si jist.

V jakých případech jako advokát výslovně odmítáte převzít zastupování?

Pokud po mně klient chce nějaký nesmysl, takže bych z něj ve výsledku jen „tahal peníze“ a on z toho neměl žádný užitek.

Když jste se po roce 1989 po dlouholeté přestávce mohl vrátil ke studiu na právnické fakultě, měl jste už tehdy jasnou představu, že právě toto - napravování starých křivd - bude vaše odborná „parketa“?

Ano.

V čem vidíte hlavní smysl své práce? Komu tím vším vlastně můžete pomoci, když ti postižení, jak jste sám uvedl, jsou často dávno po smrti?

Pokud není napraveno minulé bezpráví, vytváří to předpoklad k novým nespravedlnostem. Je to tak, jak napsal král Šalomoun: „Když není špatný skutek potrestán rychle, lidem to dodá odvahu páchat zlo.“

Ale zde právě špatné skutky jsou trestány a napravovány až po dlouhých desítkách let. To asi není v pořádku.

To máte pravdu.

Proč podle vás rehabilitace neproběhly dříve? Je třeba překvapivé, že až 35 let po sametové revoluci došlo k soudnímu očištění faráře Josefa Toufara spojeného s „číhošťským zázrakem“, k čemuž jste dával podnět.

U Josefa Toufara se podle mě pozornost v počátku soustředila na to, aby byl potrestán jeho mučitel Ladislav Mácha, aby Josef Toufar dostal in memoriam státní vyznamenání, aby mu byla postavena socha v nadživotní velikosti nebo aby se spustil proces jeho blahořečení, což je interní záležitost římsko-katolické církve…

Ale to neznamená rehabilitaci podle světského práva. Tu vyslovil až Krajský soud v Hradci Králové v říjnu 2024, přičemž prvotní podnět k tomu dal Jan Kratochvíl z brněnského Muzea českého, slovenského a rusínského exilu.

Velká část vašich případů se týkala „odpíračů vojny“. Nakolik to souvisí s tím, že jste sám členem náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, kteří vojenskou službu principiálně odmítají?

Souvisí to zcela bezprostředně. Apoštol Pavel totiž napsal: „Pokud k tomu máme příležitost, konejme dobro všem, ale především našim příbuzným ve víře.“

Kolik tedy z těch vámi obhajovaných „odpíračů“ bylo právě z řad svědků Jehovových?

Převážná většina, odhadem více než 90 procent.

Je ale odpírání vojenské služby ospravedlnitelné a obhajitelné za každé situace? Jak se třeba dnes díváte na to, když se část mladých Ukrajinců různě ukrývá po Evropě, aby nemuseli na frontu nebo z této fronty i dezertují? Asi ne všichni to dělají z náboženského přesvědčení a kvůli výhradám svědomí. Odpírání vojny je aktuálním „problémem“ třeba i v Izraeli, kde ortodoxní židé nechtějí nastoupit vojenskou službu.

Vlády mají právo budovat své armády a občan má zase právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského vyznání. Toto právo každého občana u nás zaručuje Listina základních práv a svobod a judikoval to tak ve svém rozsudku z roku 2011 i velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského vyznání je individuálním právem člověka a není vázáno na nějakou konkrétní konfesi. Není důvod, aby v jedné zemi lidé toto právo měli mít a v jiné nikoli.

Kdo nás ale bude bránit před agresorem, pokud by všichni kvůli výhradám svědomí odmítli vzít zbraň do ruky?

Pokud by skutečně všichni kvůli výhradám svědomí odmítali vzít zbraň do ruky, tak agresor nebude mít ani možnost svoji agresi provést, bude naprosto bezmocný a nebude třeba se proti němu bránit. Samozřejmě ale všichni takovou výhradu svědomí nemají, takže vznikají vážné politické krize a dokonce i války.

Ježíš ale své učedníky nepověřil, aby takové problémy řešili. Řekl: „Moje království není částí tohoto světa. Kdyby moje království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Moje království však není odtud.“ A apoštola Petra Ježíš ukáznil slovy: „Vrať svůj meč na jeho místo. Všichni, kdo berou do ruky meč, mečem zahynou.“

Bylo by jistě skvělé, kdyby nikdo nechtěl „vzít meč do ruky“, ale ta aktuální válka i mnohé bývalé pacifisty „vyléčila“. Trvalý mír vypadá jako fikce, když v čele Ruska stojí člověk, který chce získat nová území a podrobit si okolní národy. Sotva jsou odpírači vojny schopni toto zlo zastavit.

Odpírači vojenské služby určitě nejsou schopni zastavit zlo. Pouze se ho nechtějí účastnit. Řešení nastane, až se splní to, co zapsal prorok Daniel: „Nebeský Bůh zřídí království, které nebude nikdy zničeno. A toto království … Rozdrtí a ukončí všechna lidská království a samo bude trvat navždy.“

Vy jste se s rodiči ke svědkům Jehovovým připojili už v 60. letech. Kvůli vykonávání duchovní činnosti bez státního souhlasu jste byl v 70. letech půl roku ve vězení. Nakolik se podle vás za těch téměř 60 let v Česku změnil náhled společnosti na vaši náboženskou společnost?

Svědkové Jehovovi jsou od roku 1993 v České republice i na Slovensku registrovanou náboženskou společností a mohou svobodně zvěstovat evangelium i tisknout a šířit svoji literaturu. To za minulého režimu nebylo možné. V tom je veliká pozitivní změna.

Není to trochu málo? Nejde přece jen o registraci, ale i o to, zda se nějak změnil pohled většinové společnosti, která třeba nechápe, jak může někdo v dnešní době odmítat krevní transfuzi.

Mezinárodní Úmluva o biomedicíně garantuje právo pacienta na volbu léčby a na to, že na jeho přání má být brán zřetel. Jestli si někdo myslí, že krevní transfuze je pro něj vhodná léčba, je třeba to respektovat. Stejně tak je ale na místě respektovat, když někdo dává přednost léčbě bez krevní transfuze, ať už je to svědek Jehovův nebo kdokoli jiný. I nevěřící lidé si totiž uvědomují, že krevní transfuze může přinášet nečekaná zdravotní rizika.

Stále se ale najde dost lidí, kteří považují „jehovisty“ za sektu. Dokonce i Ministerstvo kultury nedávno zvažovalo, že vám odebere náboženskou registraci. Zmiňovalo údajné omezování sociálních vazeb, právě přístup ke zdravotní péči a další věci.

Ministerstvo kultury dostalo od některých odpůrců svědků Jehovových podnět, aby bylo zahájeno řízení o odnětí registrace, ale ministerští úředníci provedli důkladné šetření a nakonec zjistili, že vznesená obvinění jsou nedůvodná.

Vy se ve sporu se státem angažujete?

Správní řízení ani nebylo zahájeno. Záležitost je uzavřena a není důvod, abych se v tom nějak angažoval.

Jako advokát se primárně zabýváte případy, které se týkají vašich souvěrců?

Snažím se v mezích svých možností vyhovět i lidem, kteří patří k jinému náboženství nebo jsou bez víry. Jsem si ale vědom svých limitů, není možné vyhovět každému, zvlášť těm, kdo mají nerealistická přání nebo chtějí pomoc v oblastech mimo moji specializaci.

Kolik lidí podle vás na rehabilitaci z komunistického období ještě čeká?

V současnosti eviduji asi 50 případů. Často jde o nezákonná věznění, která neskončila odsuzujícím rozsudkem. Také jsou případy, kdy rehabilitační řízení z počátku 90. let byla provedena nedůsledně a je třeba zjednat nápravu.

Kdo to všechno bude dělat, až vy už nebudete moci? Myslíte, že se i mezi mladými advokáty najde někdo, kdo „žezlo“ převezme?

Doufám, že se takový najde, pokud se jednotlivé agendy přirozenou cestou nevyčerpají. Například v současné době se už prakticky neřeší žádné případy „pétépáků“ nebo odpíračů vojenské služby z doby tzv. Slovenského štátu.

Znamená to, že u těchto pétépáků a odpíračů je vše už „vyřízeno“?

Znamená to, že já ve své agendě teď neeviduji žádnou nevyřízenou žádost nějakého „pétépáka“, to jest těch, kdo byli zařazeni ve vojenských táborech nucené práce v letech 1948 až 1955, či odpírače vojenské služby z doby tzv. Slovenského štátu z období 1939 až 1945. Ale „odpíračské“ procesy z jiných období stále probíhají.

Patříte k těm, kteří by chtěli očistit i Leopolda Hilsnera, muže židovského původu, jehož případ údajných rituálních vražd plnil stránky novin na samém konci 19. století. Vy věříte, že se i on po tak dlouhé době dočká rehabilitace?

Ano, věřím. Záleží to ale na těch, kteří mají pravomoci něco reálně podniknout. Naposledy jsem se v té věci obrátil na dnes už bývalou ministryni spravedlnosti Evu Decroix , když v listopadu vydala prohlášení, že „svoboda vyznání je základní lidské právo…“ Požádal jsem ji, aby v mezích své pravomoci učinila „gesto“ tím, že podá ve prospěch Žida Leopolda Hilsnera stížnost pro porušení zákona. Zákon totiž prokazatelně porušen byl, což už shledaly její předchůdkyně Vlasta Parkanová a Marie Benešová, které ale přesto stížnost kvůli právnímu formalismu nepodaly.

Je podle vás současné Česko právním státem?

Odpověď na tuto otázku poskytuje naše Ústava: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ Nikdo mě nezmocnil, abych to zpochybňoval.

Nevidíte tedy žádné větší problémy?

Zde bych odkázal na nedávno zesnulou bývalou místopředsedkyni Ústavního soudu a předtím předsedkyni Nejvyššího soudu doktorku Eliškou Wagnerovou, která se ostře vymezovala proti projevům „právního formalismu“, který dosahuje „ba až cynismu“.

Co tím přesně myslíte?

V soudním řízení často záleží také na tom, jak soudce nějaký zákon vyloží, protože právní předpis někdy umožňuje různé výklady. A pokud jde o rehabilitace, Ústavní soud se k tomu několikrát velmi razantně vyjádřil právě v odpíračských kauzách.

Blíží se konec roku, který většina Čechů tráví s rodinou u vánočního stromečku. Jak je to u vás doma, když svědkové Jehovovi Vánoce neslaví?

Doufám, že u nás doma to bude v pohodě i bez vánočního stromku.