Článek
Jsou dvě hodiny po poledni a ze školy se vrací první člen rodinky. Čtrnáctiletou Margitu s úsměvem v bytě vítají dvě vychovatelky. Jedna z nich si všímá Margitiny špinavé mikiny, kterou bude muset dát vyprat.
„K obědu byl kuskus a hnusná omáčka,“ stěžuje si Margita vychovatelce Marii Švejcarové zatímco ze školní tašky vyndává krabičku, aby si dojedla svačinu.
V bytě dohromady žije šest dětí ve věku od třinácti do sedmnácti let, z toho čtyři jsou sourozenci. K dispozici mají kuchyň spojenou s jídelnou a obývacím pokojem, koupelnu a čtyři ložnice.
Moderní interiér domácnosti naznačuje, že dům v Bezručově ulici v Poličce stojí teprve krátce. Nachází se v běžné zástavbě a na první pohled se od klasického rodinného bydlení neliší. V novém bytě děti bydlí od roku 2021. Rodince patří celé přízemí, v patře sídlí vedení dětského domova. Vchody do domu mají oddělené, a proto se příliš často nepotkávají.
Domácí úkoly do školy děti plní ve společných prostorách.
Jde o typický příklad transformace ústavní péče, která by měla dětem přiblížit přirozenější prostředí pro dospívání. Zatímco v dětských domovech sice žijí ve skupinách, ale společně s dalšími chodí na obědy či se účastní programu, transformované byty mají rodinné skupiny zcela oddělit, vytvořit často dospívajícím dětem soukromí a atmosféru vlastního domova.
Důraz na samostatnost
To dokládá i nabitý program dětí v Poličce. Nejstarší Viktor po obědě odchází na nákup, zatímco si Margita plní domácí úkoly. Režim tu je jasně daný, barevný rozpis služeb visí na lednici. Někdo uklízí, někdo vaří, někdo pere prádlo. „Dětem se věnujeme víc než rodiče v běžných domácnostech. Kontrolujeme jim úkoly a všechno děláme společně,“ popisuje svou práci vychovatelka Olga Kalodová.
„Ve staré budově to bylo lepší, bylo to tam větší a měli jsme velkou zahradu,“ komentuje svůj domov patnáctiletý Julek. Po chvíli ale dodává, že je spokojený. V pozadí mezitím hraje mladší Šimon na elektrické piano. I přes dohled dvou zaměstnankyň je šest dětí poměrně samostatných.
V komunitním bydlení už vychovatelé nemají vlastní zázemí jako v běžných institucích.
Přibližně ve čtyři hodiny odpoledne je čeká práce na zahradě. Rodinná skupina si tu pěstuje jahody, bylinky i rybíz. „O víkendech pečeme buchty, to děti hodně baví,“ s úsměvem podotýká pedagogická pracovnice Olga.
Nejmladší Margita si bere do ruky nůžky a stříhá vše, co jí přijde pod ruku. „Takhle to nemůžeš dělat,“ poučuje ji vychovatelka Marie. Na zahradě stojí vedle dřevěného domku na nářadí také malé hřiště a trampolína. „Občas k nám chodí na návštěvu i naši kamarádi,“ říká Šimon s tím, že to nebylo ve starém domově možné.
O zahradu pečují děti společně s vychovatelkami.
Ačkoliv je režim hodně podobný běžné domácnosti, vychovatelky musí dodržovat pravidla. „Děti musí každý týden jíst rybu, z čehož nejsou úplně nadšené,“ komentuje vychovatelka Olga například normy pro sestavování jídelníčku.
Začátky transformace
Dětský domov v Poličce má v současnosti tři pracoviště. Původní ústav fungoval v budově postavené ke stejnému účelu téměř osmdesát let. K modernizaci zařízení se proto vedení rozhodlo už před deseti lety. „Nejprve jsme si začali všímat věcí, co nám připadají divné, a to už od nějakých cedulek na dveřích po sklad prádla a podobně,“ říká ředitelka domova Miroslava Přiklopilová.
„Před pěti lety jsme ve spolupráci s městem Polička získali k dlouhodobému pronájmu první byt v obci Pomezí, kam se přestěhovaly první čtyři děti s pedagogickým personálem,“ popisuje ředitelka postupné začátky transformace z tradičního dětského domova na rodinné bydlení. „V Pomezí jsme sbírali zkušenosti a poznávali, jakou cestou bychom mohli jít,“ doplňuje.
O dva roky později dětský domov získal další moderní byt k dlouhodobému pronájmu v Poličce. „Stali jsme se součástí místní komunity, aniž by někteří lidé v sousedství věděli, že v bytě žijí děti z dětského domova,“ říká ředitelka.
Domovy potřebují vychovatele
Přechod od ústavní péče ke komunitnímu bydlení ale byl personálně náročný. Dětský domov v Poličce musel přijmout sedm dalších pedagogických zaměstnanců. „V poslední době je velmi těžké najít někoho kvalifikovaného, kdo by tu práci chtěl dělat. Je psychicky náročná, máme celoroční provoz, směny celodenní, odpolední a noční,“ říká Přiklopilová.
„Ministerstvo školství si nedostatek pedagogů v oblasti ústavní výchovy uvědomuje,“ uvedla už dříve mluvčí Veronika Lucká Loosová. Resort na situaci reagoval vytvořením několika programů na podporu vzdělávání, navýší se například kapacity některých vysokoškolských oborů. Například počty studentů speciální pedagogiky by do roku 2037 měly vzrůst o 20 procent.
Vychovatel je přitom pro dítě v dětském domově klíčovou osobou. Ukazuje mu režim a učí ho každodenním pravidlům. Zároveň mu poskytuje psychickou oporu. „Paní ředitelka mě žene, abych dostudovala obor a mohla tu zůstat. Kraj by navíc chtěl víc a víc rodinných skupin. Na to ale nejsou lidi,“ popisuje vychovatelka.
Pardubický kraj změny dokončí jako první
Právě Pardubický kraj patří z hlediska transformace k nejpokročilejším v Česku. Nutné je ale dodat, že zřizuje pouze pět dětských domovů, což ho řadí mezi regiony s nejmenším počtem. „Uvědomuji si, že bez podpory kraje a města bychom žádnou modernizaci domova nebyli schopni zařídit,“ dodává ředitelka Dětského domova Polička s tím, že k jeho fungování přispívají i sponzoři a neziskové organizace.
„Využili jsme Národní plán obnovy, pořídili jsme osm domků, šest bytů a vystavěli dvojdomek za 222 milionů korun, z čehož evropská dotace byla 167 milionů korun,“ doplňuje mluvčí Pardubického kraje Zuzana Nováková k situaci v regionu. Ten do poloviny příštího roku jako první v Česku dokončí transformaci nejen dětských domovů, ale i zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a domovů pro osoby se zdravotním postižením.
Ministerstvo práce a sociálních věcí na transformaci naposledy nabídlo krajům okolo 600 milionů korun. „Do obou výzev z Národního plánu obnovy bylo podáno přibližně 52 žádostí z osmi krajů, což se týká zhruba 365 dětí. Z výzev se nakoupilo nebo nakoupí asi 28 bytů a 40 domů,“ uvádí MPSV. Svá zařízení pro dětskou péči však kraje transformují i bez účasti v podobných programech.
Článek v rámci bakalářské práce napsala Marie Sabolová.
