Článek
Bude to možná nejsilnější setkání desetidenního festivalu. Už místo je symbolické. Páté nástupiště na brněnském hlavním nádraží, odkud za války odjížděly transporty do koncentračních táborů.
Právě tady ve čtvrtek uctí zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení památku obětí holokaustu. Po boku syna sira Nicholase Wintona a také s takzvanými Wintonovými dětmi, Evou Paddockovou a Milenou Grenfell-Bainesovou. Pietní akt je součástí festivalu Meeting Brno.
Jedenáctý ročník, jehož součástí je poprvé také sněm sudetských Němců na brněnském Výstavišti, u části společnosti a politiků budí vášně. „Setkání na brněnském nádraží je symbolické gesto. Podaná ruka přes propast, která trvá už 80 let,“ zdůrazňuje Nick Winton pro Seznam Zprávy.
Jeho otec v roce 1939 zachránil před transporty 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa. Zajistil jim odjezd vlakem do Spojeného království.
„Před válkou i po ní se děly strašné věci. Páchali je různí lidé na různých stranách. A každá si z toho odnesla svůj pocit křivdy. Ten hněv je pochopitelný. Patří však do minulosti. Udržovat jej při životě až do současnosti nijak neuctívá oběti. Jen vytváří nové,“ míní Nick Winton.
Sám si v životě prošel náročným obdobím. V minulosti prodal svou úspěšnou firmu a lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor na mozku. Dávali mu jen pět roků života. Nevzdal to.
Říká, že jej tato zásadní zkušenost ujistila v tom, jak je život nepředvídatelný. Zároveň ho naučila vyrovnávat se s nejistotou. A také díky tomu profesně pomáhal velkým firmám v Londýně nebo New Yorku přestát těžká období.
„Žijící nejsou viníci“
Nick Winton teď jezdí po světě a připomíná odkaz svého otce. V brněnském sněmu landsmanšaftu nevidí provokaci, ale novou příležitost. „Viníci se nikdy nezbaví své viny. Ale žijící nejsou viníci. Můžeme upřímně mluvit o této minulosti, a přesto se rozhodnout budovat něco lepšího. Přesně tohle pro mě následující setkání znamená,“ podotýká Nick Winton.
„Vyhnaní a jejich potomci sem nepřijíždějí přepisovat historii. Přijíždějí ji připomenout, uznat a rozhodnout se pro něco jiného,“ dodává.
Sněmovna minulý čtvrtek hlasy vládních poslanců přijala usnesení, které odsuzuje konání sudetského sněmu v Brně. Pro hlasovalo 73 zákonodárců, opozice mimořádnou schůzi na protest bojkotovala.
Třeba ministr pro sport Boris Šťastný (Motoristé sobě) vidí ve sjezdu „politickou provokaci“. Podobné akce podle něj „narušují společenský konsenzus, jak chápeme vlastní dějiny“. Poslanec za SPD Miroslav Ševčík dokonce mluvil o potomcích, kteří podporují sněm sudetských Němců v Brně, jako o „kolaborantech“. Posselt označil hlasování sněmovny za frašku.
„Moje vláda, stejně jako ta vaše, zahrnuje politiky s velmi rozdílnými názory na to, jak by měl svět fungovat,“ říká k tomu Nick Winton.
Podle něj se někteří rozhodli pro politiku „hledání viníka“. „Ukazují na menšiny jako na zdroj mnoha našich problémů. Je to osvědčená strategie. Dějiny jsou jí plné. To z ní ale nedělá správnou věc. A nikomu to nepřinese úspěšnou budoucnost,“ pokračuje syn Nicholase Wintona.
A má jasno, jak by příští týden jeho otec postupoval. „Můj otec věřil v kompromis. Jednoznačně by podporoval otevření dveří dialogu a obnovení přátelských vztahů mezi lidmi, kteří jsou si tak podobní, žijí tak blízko sebe a sdílejí tolik společné historie,“ říká.
Dodává, že by si jeho otec položil jednoduchou otázku: „Komu vlastně prospívá udržování hněvu při životě?“ Odpověď je podle něj zřejmá. „Politikům, kteří ho používají jako nástroj k získání moci. Ne lidem.“
