Článek
Odsuzování Sudetoněmeckého sněmu v Brně ve Sněmovně může zanechat zbytečnou pachuť mezi Čechy a Němci, míní odbornice na vztahy obou zemí Jana Urbanovská z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví také o tom, proč hrozba rušení Benešových dekretů mezi některými lidmi v Česku stále rezonuje. „Možná to mají prostě zakořeněné ve své mysli. Možná to souvisí i se způsobem, jak jejich předkové k majetkům přišli,“ míní.
Druhá světová válka a poválečný odsun Němců lidé z obou států řešili po revoluci opakovaně. Očekávala jste, že se letos debata o Sudetoněmeckém sněmu v Brně, který se uskuteční od 22. do 25. května, až tak vyhrotí?
Nečekala jsem to, protože jsem si myslela, že už jsme dál. Počítala jsem s klidnějším průběhem. Myslela jsem si, že jsme si poslední velký humbuk kolem této otázky odbyli v roce 2013 s prezidentskou volbou Miloš Zeman versus Karel Schwarzenberg (před volbami jej inzeráty líčily jako zastánce sudetských Němců - pozn. Red.). Ale zdůraznila bych, že vášně jsou tak velké kvůli tomu, jakým způsobem téma uchopili někteří politici. Ne proto, že bychom měli reálné důvody se setkání obávat.
Akci zpočátku kritizovali spíš příznivci krajní levice a pravice. Co říkáte tomu, že hlavní vládní hnutí ANO přeneslo brněnský mítink na mimořádnou schůzi Sněmovny, která se nakonec hlasy koaličních poslanců proti sjezdu postavila?
Soudě podle útržkovitých informací, které jsme na to téma měli, se ani to nedalo předpokládat. Mám na mysli zejména únorové setkání premiéra Babiše s bavorským premiérem Markusem Söderem. Nevíme, co řešili za zavřenými dveřmi, nicméně následovala tisková konference, kde byl Andrej Babiš dotázán na postoj české vlády vůči konání Sudetoněmeckého sněmu v Brně, a odpověděl, že tuto občanskou iniciativu vláda nebude řešit. Bavorský premiér pak potvrdil, že se sněmu zúčastní. Babišova pozdější názorová otočka byla překvapivá a celou situaci dále vyhrotila.
A jaká je motivace této otočky?
Tipla bych si, že si v hnutí udělali průzkum veřejného mínění a zjistili, že je to téma, které mezi voliči ANO může rezonovat. Když se podíváme na profil kritiků, tak by to i z hlediska věkového odpovídalo voličské základně ANO.
Může kritice dodat váhu, že se sněm probíral ve Sněmovně?
Důležité je říci, že na půdu sněmovny něco takového vůbec nepatří. Je to občanská iniciativa, jak ji koneckonců premiér Babiš ještě před pár měsíci pojmenoval. Jsou tady rozhodně urgentnější, krizovější otázky, kterým by se měli poslanci věnovat.
Vnímáte ve zvedání tématu určitý pragmatismus Andreje Babiše, že „nakrmí“ své voliče a zároveň až tak neohrozí česko-německé vztahy?
Pokud takto uvažuje, je to velmi krátkozraký pohled, protože tato situace i premiérova názorová otočka česko-německé vztahy minimálně krátkodobě určitě poškozuje.
Kritici akce na letácích ukazují krvelačné Němce prahnoucí po majetcích. Proč tenhle narativ rezonuje v české společnosti i 35 let po revoluci?
Důvodů je více. Když se podíváme na účastníky protestů, jsou to povětšinou lidé starší generace, kteří byli socializovaní v podmínkách komunistické propagandy a narativy komunistického režimu nyní v podstatě opakují.
Takže se to kdysi učili ve škole?
Učili se to tak ve škole, vyprávěli si to tak v rodinách. Neměli k dispozici odbornou literaturu, která by všechny události reflektovala bez ideologického balastu. Česko-německé vztahy prošly značným vývojem a v roce 2026 jsme už opravdu jinde, nicméně mnozí lidí ustrnuli u obrazu sudetského Němce z doby komunistického režimu.
Nicméně podle pořadatelů Meetingu Brno téma války a odsunu tří milionů Němců není v české společnosti uzdravené. Potvrzuje i současná atmosféra, že jsme se s poválečnými událostmi nevypořádali?
Podle mě jednoznačně. Kdybychom s tím už byli vypořádaní, tak se neděje to, čeho jsme teď svědky. Nerozumím argumentaci, že už jsme přece dávno usmíření, a není tedy potřeba, aby se Sudetoněmecký sněm ve jménu smíření konal. Ve fázi usmíření by takové vášně událost nevyvolávala. Ukazuje se, že je to téma, kterému jsme se zatím dostatečně nevěnovali, protože k tomu dosud nebyla potřebná vůle.
V minulosti jste byla na sněmech v Německu. Bývají tam debaty, ukázky lidové kultury. Je brněnská akce tak nebezpečná, jak ji prezentují někteří politici? A může oživit téma Benešových dekretů?
To už mnoho let není téma politických projevů, které tam zaznívají. Sněmy jsou v prvé řadě společensko-kulturní a folklorní záležitost. Drtivou většinu programu zabírají přehlídky krojů, tanců, knižní produkce, hudební představení. V politických projevech už dlouhou dobu nezaznívá nic, co bychom mohli označit jako pověstný revanšismus. Zdůrazňuje se význam česko-německého partnerství, význam dobrého sousedství, význam stavění mostů v současné mezinárodní situaci, a to všecko na půdorysu sjednocené Evropy. Nic, co by odpovídalo tomu, čím se v současné době straší.
Benešovy dekrety a sudetští Němci
Dekrety prezidenta Edvarda Beneše vytvořily právní rámec pro odsun sudetských Němců po druhé světové válce. Na jejich základě sudetští Němci přišli o československé občanství a stát jim zkonfiskoval majetek. Existovaly výjimky pro lidi, kteří prokázali věrnost československé republice, antifašistický postoj nebo byli perzekvováni nacisty.
Šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt nicméně v aktuálních rozhovorech znovu opakoval, že s Benešovými dekrety nesouhlasí. Otázka je aktuální v Maďarsku. Opravdu se téma nebude znovu otevírat?
Bernd Posselt pochopitelně nemůže souhlasit s takzvanými Benešovými dekrety, protože je sudetští Němci vnímají jako křivdu, která se jim stala na základě uplatnění principu kolektivní viny. Ale to neznamená, že chtějí usilovat o jejich zrušení. Posselt respektuje, že je to česká otázka. Navíc zcela racionálně – on nemá žádné páky, jak by mohl dosáhnout zrušení Benešových dekretů. To je česká záležitost, Benešovy dekrety jsou součástí českého právního řádu, a pokud by je měl někdo zrušit, tak čeští političtí představitelé. A já jsem nezaznamenala nikoho, kdo by měl ve své agendě zrušení Benešových dekretů.
Skutečně se bojí lidé v některých částech republiky o majetek?
Možná to mají zakořeněné ve své mysli. Možná to souvisí i se způsobem, jak jejich předkové k majetkům přišli. V těchto oblastech je téma o to více citlivé. Nicméně zase – ta realita není taková, že by k nám teď Němci jezdili na obhlídku Sudet a měli zájem o místní nemovitosti. Nic takového se neděje…
Navíc to případně mohli dělat desítky let po revoluci.
Co se ve skutečnosti odehrává v pohraničí, je, že čas od času přijíždějí potomci vysídlených Němců, aby se podívali do kraje jejich předků. Jak vypadá krajina, jak vypadají obce, ze kterých pocházejí. Velmi často i navazují vztahy se současným obyvatelstvem, ať už na té vyloženě lidské, osobní úrovni, nebo na úrovni partnerství obcí. To je ostatně asi nejlepší způsob, jak se v těchto otázkách posunout dopředu.
Na akci do Brna přijedou také „Wintonovy děti“ i potomci židovských rodin, kteří se veřejně staví za festival. Ten naopak vadí lidem kolem předsedy SPD Tomia Okamury. Jak to vnímáte?
Zase to vypovídá o tom, že způsob, kterým někteří politici k otázce přistupují, je čistě snaha zaujmout, profilovat se, možná odvést pozornost od jiných otázek a získat nějaký politický kapitál ve chvíli, kdy k tomu dostali příležitost. Když se vrátím k demonstraci z 28. dubna, kterou do Brna svolalo SPD, tak bylo vidět, že je to pro SPD součást politické kampaně před komunálními volbami – vyjmenovávali kandidáty z městských částí v Brně a doporučovali je protestujícím k volbě.
Potřebujeme vůbec sudetoněmecký sjezd v Brně?
Ukazuje se, že ano. Velmi to zintenzivnilo debaty o minulosti, s níž jsme se dosud dostatečně nevypořádali, o které jsme dostatečně nemluvili. Dává nám to příležitost se v tomto ohledu mílovými kroky posunout dopředu. A když se podíváme, kolik projevů na to téma v posledních týdnech přibývalo ze strany politiků, kteří k tématu dříve nevyjadřovali. Ta otázka se detabuizovala a to vnímám jako jednoznačně pozitivní aspekt současného dění.
Navíc řešíme historicky nejbližší sousedy.
Skutečně bychom měli víc pozornosti věnovat vztahu s Němci. Není to jen otázka předválečných, válečných a těsně poválečných let. Česko-německé soužití v našich zemích má kořeny ve 12. a 13. století, čili trvalo nějakých 700 až 800 let. A až do doby rozmachu nacionalismu v 19. století to bylo soužití klidné, bez výraznějších konfliktů a zanechalo tady spoustu hmotného i nehmotného dědictví. Kvůli tomu, že tahle otázka byla po válce dlouho tabu, není tento fakt tolik přítomný v našem povědomí. Máme zajímavou příležitost jej pojmenovat.
Jak se podle vás budou česko-německé vztahy vyvíjet po brněnském festivalu?
Nějaká pachuť určitě zůstane. Rozhodně nemůžu souhlasit s vyjádřeními, že to česko-německé vztahy nijak nenaruší, že reakce spolkovou vládu v Německu nezajímají. Koho to jednoznačně zajímá, je bavorská vláda. Je to sousední region, který k nám má kulturně velmi blízko a i z ekonomického hlediska jsou vazby mimořádně silné. To jsou všechno důvody, proč by nám mělo záležet na tom, jaké vyznění bude tato událost mít .
