Článek
Kubánka Yamilia Gomez se na obří, luxusní hotely poblíž její čtvrti ve Staré Havaně dívá se směsicí bázně, rozhořčenosti a zvědavosti.
Sama žije jen o pár bloků dál v ruině koloniálního domu, kde nemá přívod pitné vody, vypadává elektřina a za sprchu jí slouží jen škopek s vodou, kterou nabírá v místní pouliční stoce a následně převařuje.
„Jednou jsem tam (do hotelu) pronikla, abych se svezla výtahem a prošla po těch měkoučkých kobercích,“ vyprávěla mi, zatímco jsme se spolu procházeli po promenádě Paseo del Prado, jež spojuje přímořské korzo Malecón s Central Parkem.
Frustrace a zloba nakonec v koktejlu emocí zvítězily. Yamilia má zlost na to, že luxusní hotel patří armádě. „Oni jsou boháči, zatímco lidé jako já občany druhé kategorie,“ ulevila si tato třiatřicetiletá žena.
Má pravdu. Generálové kubánské armády jsou dnes bohatou elitou, ovládají až 70 procent kubánské ekonomiky. Kontrolují přitom všechno, co spadá do turistického ruchu: hotely, pláže, půjčovny aut, restaurace. Mají rovněž vlastnit supermarkety, směnárny a internetovou službu. To všechno patří pod konglomerát s označením GAESA.
Reportér na Kubě:
Americký deník The New York Times (NYT) ve svém textu, kde provoz, vliv a samotný vznik této firmy analyzuje, tuto společnost popisuje jako „stát ve státě“.
Podle NYT se její hospodaření nikde neobjevuje, a to ani v ročních rozpočtech vlády, což mimo jiné znamená, že nikdo neví, zda z jejího profitu - údajně v řádech stovek milionů dolarů ročně - země něco má. Vláda přitom do jejího podnikání obrovsky investuje.
Větší rozpočet než ten státní
Proti firmě GAESA, která má mít podle deníku jedenáctkrát větší rozpočet než samotný kubánský stát, chtějí nyní zakročit Spojené státy. Donald Trump už měsíce tvrdí, že Kubu „převezme“.
„GAESA je soukromou firmou, která má více peněz než vláda. Žádná částka z těchto peněz ale nejde do stavby jediné silnice, jediného mostu, nezajistí Kubánci ani zrnko rýže, pokud tedy nejste součástí GAESA,“ řekl nedávno ministr zahraničí USA Marco Rubio s tím, že Washington brzy tuto společnost potrestá více než jen ekonomickými sankcemi.
Protesty v Havaně
Kubánské hlavní město v posledních dnech zažilo nebývalou vlnu pouličního odporu. Kubánci vyšli do ulic, zapalovali skládky odpadu, na některých místech zablokovali ulice a pustili se do tzv. cacerolazo - bouchali lžícemi do hrnců a pánví. V Jižní Americe je to tradiční forma, jak masově vyjádřit svůj nesouhlas s politikou vlády.
Protesty vypukly poté, co na ostrově opět došlo palivo. Vláda sama přiznala, že zhruba 700 tisíc barelů ropy zaslaných na ostrov Ruskem už Kuba spotřebovala.
Nedostatek nafty tak způsobuje rozsáhlé výpadky elektrického proudu a kolaps dopravy. Existuje obava, že by nedostatek pohonných hmot mohl dramaticky narušit distribuci potravin z venkova do měst.
Kubánský vůdce Miguel Díaz-Canel údajně tváří v tvář této krizi souhlasil s americkou pomocí v hodnotě 100 miliard dolarů (asi dva biliony korun). Zatím ale není jasné, co by výměnou mohl nabídnout Američanům on sám.
Už pár dní se spekuluje o tom, že by USA mohly dokonce v Havaně podniknout vojenský úder, který by se mohl podobat útoku amerických komand v Caracasu z ledna tohoto roku. Američané tam tehdy dopadli venezuelského diktátora Nicoláse Madura a odvezli ho do americké věznice v Brooklynu, kde čeká na zahájení soudního procesu.
Maduro je mimo jiné obviněn z drogových obchodů a ze stejného trestného činu má být brzy (možná už tento týden) v USA obviněn i Raúl Castro, který desítky let zastával pozici kubánského ministra obrany a prezidenta.
Byl to přitom tento dnes už téměř 95letý generál, který na počátku 90. let stál u zrodu firmy GAESA. Kubánské hospodářství se tehdy po rozpadu Sovětského svazu, sponzora kubánské revoluce, začalo dramaticky propadat.
„Vojáci se ukázali být nejlepšími manažery,“ píší k nové roli armády NYT.
V opozičních kruzích navíc panuje názor, že si Raúl a jeho dnes už zesnulý bratr Fidel takto pojistili loajalitu armády. A generálové opravdu vydělávali. Po zániku SSSR totiž Fidel povolil masovou turistiku a cizinci - na dlouhá léta uzavřený ostrov s mnohdy romantizovanou představou o kubánské revoluci - se jen a jen hrnuli.
Počet turistů se ale zcela zastavil během pandemie koronaviru a v následujících letech se příliš nezotavil.
Trump navíc letos zahájil ropnou blokádu ostrova, což přivodilo současné výpadky elektřiny, kolaps svozu odpadu, nefungující MHD a nakonec i narušenou leteckou dopravu. Lety na Kubu už na jaře pozastavila Air Canada a brzy ji má následovat i španělská aerolinka Iberia, která spojuje Havanu s Madridem. Počet turistů na ostrově tak vytrvale klesá a zřejmě klesat bude.
Na billboardech v Havaně se nedávno začal vedle Fidela a Raúla Castrových objevovat i současný vůdce Miguel Díaz-Canel. USA údajně požadují jeho odchod z funkce.
Generálové se ale stali tak vlivnými a bohatými, že jim současná situace zřejmě příliš neuškodila. NYT k tomu podotýkají, že i přes současnou krizi nadále staví luxusní hotely, a to dokonce ve větším měřítku než před dekádou. V roce 2025 na ostrově stálo 121 hotelů, což je o 56 procent více než v roce 2015.
Hotely jen pro prostitutky
A pak je tu ještě jedna vypovídající statistika zveřejněná v NYT: V roce 2024 kubánská vláda ze státního rozpočtu na turistický ruch a pohostinství vyčlenila 1,5 miliardy dolarů (v přepočtu asi 30 miliard korun, jde o 40 procent z celkových státních výdajů). Hotelové pokoje se ale přitom zaplnily jen z 30 procent.
Yamilia si může o těchto pokojích s ventilací, vlastní sprchou, satelitní televizí a dalšími vymoženostmi nechat jen zdát. Stále tam má, tak jako většina běžných Kubánců, zakázaný vstup.
„Dovnitř se dostanou jenom prostitutky,“ poznamenala s úšklebkem, když opouštěla osvícený prostor kolem hotelu. Po nějakých dvaceti minutách už byla zase ve své temné ulici, v domě bez koberců a výtahu.
