„Nenápadně mistrovské dílo.“ V Cannes sklízí chválu film o Německu po válce

Podle herečky Sandry Hüller z černobílého snímku i ti, kdo to nezažili, nahlédnou německé poválečné trauma.

Pawlikowski, polský autor filmů Ida nebo Studená válka, novinku natočil v Polsku za využití dobově věrných kulis. Ty přispívají k autentičnosti, věří herečka.

„Myslím, že existuje něco, co se z té destrukce za druhé světové války otisklo do našich těl a co si v sobě stále všichni neseme. Při sledování filmu to vyplave na povrch,“ říká německá herečka, která nedávno účinkovala ve velkorozpočtovém hollywoodském sci-fi Spasitel. „Ten film se vás v tomhle citlivém místě dokáže dotknout, i když jste to tehdy nezažili,“ dodává.

Snímek se odehrává v červenci 1949. Slavný spisovatel Thomas Mann hraný Hansem Zischlerem se vrací do Německa poprvé od chvíle, kdy z rodné země před 16 lety uprchl před nacisty. V doprovodu své dcery Eriky, již ztvárnila právě Sandra Hüller, přijíždí převzít Goetheho cenu pojmenovanou po dalším slavném německém autorovi.

Čtyřiasedmdesátiletý Mann byl tou dobou už dávno držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Ve snaze povznést se nad poválečné rozdělení světa na kapitalistickou a komunistickou část se rozhoduje navštívit jak Výmar ve východním Německu kontrolovaném Sověty, tak Goetheho rodiště Frankfurt v západním sektoru spravovaném Američany.

Spisovatelova dcera Erika ve stejné době truchlí za svého bratra, rovněž literáta Klause Manna, který se v květnu 1949 předávkoval prášky na spaní.

Thomase Manna ve filmu návrat do rodné země zdánlivě nechává chladným. „Tehdy to byl jiný svět. Lidé neprojevovali své emoce tolik jako dnes,“ vysvětluje režisér Pawlikowski, jehož předešlý dobový počin Studená válka získal v Cannes cenu za režii a později si vysloužil nominaci na Oscara.

V novince se umělec podle svých slov snažil ukázat, jak je historie složitá, místo aby sáhl po přímočarém výkladu tehdejších událostí. „Chtěl jsem ukázat nejednoznačnost celé situace. Podle mě to dnes lidé potřebují. Bylo by nebezpečné si myslet, že jenom vaše verze příběhu je ta správná,“ dodává.

Fatherland je jedním z 22 titulů, které v Cannes soutěží o hlavní cenu Zlatou palmu. Vítěz bude oznámen v sobotu.

Novinka zatím sklízí pozitivní reakce, britský deník The Guardian jí udělil pět z pěti hvězdiček. „Je to neuvěřitelně elegantně, sebevědomě zpracovaná historická epizoda. Je to film o exilu a zradě, o nemožnosti vrátit se domů, ale také o snaze umělcových dětí smířit se s uvědoměním, že ve srovnání s literaturou budou pro otce vždy na druhém místě,“ píše kritik.

Ani jiní neskrývají nadšení. „Pawłovi Pawlikowskému se podařilo natočit dobové drama, které je ve své podstatě neuvěřitelně zatěžkané, a přesto je to výjimečně lehký film na sledování. Navíc má i osvěžujícím způsobem stručnou stopáž 82 minut,“ pochvaluje si web Screendaily.com, podle jehož recenzenta je scénář vysoce literární a nabitý odkazy na poezii, umění, hudbu. Prokládá je pasážemi ze skutečných projevů Thomase Manna.

To vše se uspokojivým způsobem skládá v hustou mozaiku zabývající se tématy, jako jsou idealismus a slepá víra, rodinné vztahy, příslušnost k národu a koncept domova, role kulturního dědictví ve studené válce, kdysi nezpochybnitelné postavení mocných mužů či legenda o Faustovi, jak s ní pracovali Goethe i Mann.

„Kromě toho všeho intelektuálního obsahu je Fatherland úžasný po vizuální stránce. Při sledování máte pocit, jako byste opravdu přijeli do obou částí Německa v roce 1949,“ pokračuje kritik, který snímek označuje za „sebevědomé, nenápadně mistrovské dílo“.