Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česko není připravené na krizové situace. Podle viceprezidentky Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) Kristýny Helm jsou spory o dvouprocentních výdajích na obranu, což po Česku vyžaduje NATO, jen špičkou ledovce celé problematiky, zakopaný pes tuzemské obranyschopnosti spočívá jinde.
„Diskuse o tom, jestli dáváme na obranu 1,8 nebo 2,2 procenta HDP, je špatně. Ptejme se, co ta dvě procenta znamenají? Znamená to, že jsme schopni bránit sebe i dalšího člena Aliance? Srovnejte nás například s Finskem. Mají větší armádu než my, povinnou vojenskou službu a také schopnost mobilizovat populaci. Takhle vypadá země připravená splnit své závazky vůči NATO. My připraveni nejsme,“ říká expertka, která mimo funkce v AOBP zastává post zástupce vedoucího české delegace v Poradní skupině NATO pro průmysl a člena představenstva Organizace NATO pro vědu a technologii.
Diskusi o plnění dvouprocentního závazku vůči Severoatlantické alianci rozvířilo naposledy tuzemské Ministerstvo obrany. To tvrdí, že Česká republika v roce 2025 svůj závazek dávat dvě procenta HDP na obranu splnila. Jenže podle NATO české výdaje v témže roce odpovídaly pouze 1,85 procenta HDP. Podle Kristýny Helm je důležitější – než konkrétní procento výdajů na obranu – připravenost společnosti na krizové situace.
„Měli bychom se také ptát, jak společnost zodolníme? V jiných státech probíhá například diskuse o tom, co dělat v krizové situaci. Naše společnost na obdobné situace není připravená. Tím bych začala. Aby lidé věděli, kam se v případě útoku mají jít schovat, jak se mají chovat, co by měli mít doma za zásoby a tak dále. Například v severských zemích jsou podobné věci ze strany státu k občanům komunikovány. U nás ne,“ vysvětluje.
Nečitelná kniha
Tuzemský obranný průmysl podle expertky prosperuje především v zemích mimo Evropu. To s sebou nese nevýhody. Za jednu z nich pokládá Helm nízké zastoupení Čechů v unijních institucích, a tím pádem i to, že české firmy netěží z evropských programů tolik, kolik by mohly.
„Strukturální problém Česka je naše dlouhodobá nečinnost v rámci Evropy. Já to můžu hodnotit za náš sektor, ale slyším to i z dalších oblastí. Řešíme to jako jedno z horkých témat i s novou vládou. Naše zastoupení v Bruselu je oproti jiným členským státům malé,“ komentuje expertka, proč tuzemský obranný průmysl nedokáže v rámci evropských programů naplnit svůj potenciál.
Evropská unie totiž od začátku ruské invaze na Ukrajinu vypsala řadu programů, skrze které rozděluje členským státům půjčky nebo dotace ve výši miliard eur. Cílem těchto programů je navýšit inovace v oblasti obrany i obranné kapacity. Pro Česko má podle Helm největší potenciál Evropský obranný fond (EDF), který mezi lety 2021 až 2027 rozděluje osm miliard eur. V letech předcházejících roku 2025 uspělo podle expertky průměrně zhruba deset českých žadatelů ročně. Loňský rok ale přinesl posun k lepšímu.
„V roce 2025 uspělo 14 českých žadatelů. Jsou mezi nimi firmy i univerzity. Největší bonus oproti předchozím letům je, že máme i jedno konsorcium, které vede česká společnost,“ zmiňuje expertka.
Evropské obranné programy
Hlavní obranné a průmyslové programy
- ReArm Europe / Připravenost 2030 – Celoevropský plán na mobilizaci 800 miliard eur a uvolnění rozpočtových pravidel pro masivní investice do obrany.
- SAFE (Security Action for Europe) – Úvěrový nástroj (150 mld. eur) financovaný dluhopisy EU pro společné nákupy zbraní a munice se zaměřením na evropské dodavatele.
- EDF (Evropský obranný fond) – Klíčový fond pro financování společného výzkumu a vývoje špičkových vojenských technologií (kybernetika, vesmír, letectví).
- EDIP (Evropský program obranného průmyslu) – Nová legislativa pro posílení výroby a konkurenceschopnosti evropských zbrojovek s přímou podporou pro Ukrajinu.
- PESCO (Stálá strukturovaná spolupráce) – Rámec pro konkrétní vojenské projekty (aktuálně 75), na kterých členské státy pracují společně (např. protidronová ochrana).
- EUDIS (EU Defence Innovation Scheme) – Podpůrné schéma v rámci EDF zaměřené na inovace, start-upy a malé a střední podniky v obraně.
- FAST – Nástroj pro urychlení transformace a zabezpečení dodavatelských řetězců v obranném sektoru.
Bezpečnost, mobilita a strategie
- ProtectEU – Strategie vnitřní bezpečnosti zaměřená na hybridní hrozby, boj proti organizovanému zločinu a ochranu kritické infrastruktury.
- Military Mobility („Vojenský Schengen“) – Projekt na odstranění byrokratických bariér a úpravu infrastruktury pro bleskový přesun vojsk po Evropě.
- Strategický kompas EU – Základní akční plán pro bezpečnostní politiku do roku 2030, definující vznik sil rychlého nasazení EU.
- European Drone Defence Initiative – Specifický akční plán pro vybudování jednotné evropské protidronové obrany a dohledu.
České firmy nejsou podle expertky v Evropě tolik známé jako jejich unijní konkurence. Přitom má Česko podle Helm kvalitní průmyslovou základnu a technologické know-how.
„Naše trhy jsou tradičně pro obranné technologie spíš mimo Evropu. V tom máme nevýhodu, protože nejsme tolik zapojení do evropských konsorcií a projektů. Zhruba 30 procent našeho exportu v oblasti obrany jde do Evropy a 70 procent jinam. Myslím si, že je to dobře. Ostatní evropské firmy se snaží udržet na svých zaběhlých trzích, Češi prosperují i jinde ve světě,“ vysvětluje Helm.
„České zbrojní společnosti jsou pro ostatní země EU nečitelná kniha, protože působí spíše na trzích mimo Evropu. Zhruba 30 procent našeho exportu v oblasti obrany jde do Evropy a 70 procent jinam. V tom máme na jedné straně nevýhodu, protože nejsme tolik zapojení do evropských konsorcií a projektů. Zároveň to má ale pro nás i výhodu, protože ostatní evropské firmy se snaží udržet na svých zaběhlých trzích, ale Češi prosperují i jinde ve světě,“ vysvětluje Helm.
Tuzemský obranný průmysl byl v posledních letech vidět ve světě i prostřednictvím své muniční iniciativy pro Ukrajinu. Ačkoliv se po zvolení současné vládní koalice spekulovalo, jestli bude pokračovat, informace o jejím zrušení premiér nakonec vyvrátil. Přesto si tuzemsko nemůže být podle expertky jisté, že to tak zůstane.
„Z pohledu firem obranného průmyslu jsme získali muniční iniciativou obrovskou výhodu oproti západním konkurentům. Nikde ale není garantované, že bude navždy česká. Vznikají další projekty tohoto typu. Neříká se jim muniční iniciativy, ale jsou to různé fondy v dalších státech evropských, které mají podobný princip,“ dodává.
