Článek
Přesčasy mají být podle zákoníku práce výjimečné. Zaměstnavatel vám je může nařídit, ale jen kvůli vážným provozním důvodům. A to jen v určitém počtu hodin. Konkrétně můžete v jednom týdnu odpracovat maximálně osm hodin nad rámec běžné pracovní doby, ročně pak v součtu 150 hodin.
„Pokud práce přesčas přesáhne i 150 hodin, je nutné se zaměstnancem sepsat dohodu o práci přesčas nad tento limit. Celkový limit přesčasů, které může zaměstnavatel v rámci kalendářního roku nařídit, je pak 416 hodin,“ říká Jiřina Kovaříková z poradenské společnosti RSM.
Do limitů se ale nezahrnují přesčasy, za které zaměstnanec dostal náhradní volno. „Pakliže je sjednána kompenzace formou náhradního volna, pak za hodinu práce přesčas náleží hodina náhradního volna, kterou si zaměstnanec vybere podle dohody,“ doplňuje k tomu právník a zakladatel webu Dostupnyadvokat.cz Ondřej Preuss.
Náhradní volno by si měl zaměstnanec vybrat v následujících třech měsících. Případně se může dohodnout se zaměstnavatelem jinak, ale taková dohoda má být písemná.
Přesčasy nařízené nebo schválené
Práce přesčas musí být vždy nařízena zaměstnavatelem, nebo o ní musí zaměstnavatel vědět a souhlasit s ní, případně ji dodatečně schválit. Pokud se tedy někdo například zdrží v kanceláři svou vinou až do večerních hodin, není to práce přesčas.
„Na druhou stranu zadá-li zaměstnavatel práci tak, že ji průměrný člověk nemůže objektivně stihnout do konce pracovní doby, o přesčas by se jednalo,“ doplňuje právník Preuss a upozorňuje, že nařízenou práci přesčas nemůže zaměstnanec odmítnout. Odmítnutí může být posuzováno jako porušení povinností.
Výjimkou by mohly být například zdravotní důvody. A pak situace, kdy už byl překročen limit osm hodin týdně nebo 150 hodin ročně a zaměstnavatel požaduje práci nad tento rozsah bez dohody.
Pracovat přesčas nesmí, i kdyby chtěli, mladiství zaměstnanci do 18 let a těhotné zaměstnankyně. Rodičům pečujícím o dítě do jednoho roku věku nesmí být práce přesčas nařízena. Když s ní však bude dotyčný pracovník či pracovnice souhlasit, může ji vykonat.
U zdravotníků je to jinak
Základní limity pro nařízenou práci přesčas platí obecně. Zákoník práce ale obsahuje zvláštní režimy pro některé provozy a profese, typicky pro zdravotnictví.
„U zaměstnanců ve zdravotnictví v nepřetržitém provozu spojeném s lůžkovou péčí nebo zdravotnickou záchrannou službou může být směna až 24 hodin během 26 hodin. Musí to být umožněno kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem a současně sjednáno písemnou dohodou se zaměstnancem,“ upozorňuje Preuss.
Jak vysoký je příplatek za přesčasy
Za práci přesčas máte nárok na příplatek ve výši 25 procent, a to vedle úhrady základní mzdy.
Příklad: Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu 38 tisíc korun a v měsíci odpracoval 21 dní, což je 168 hodin. Jeho hodinová mzda tedy vychází na 226,19 koruny. V měsíci odpracoval 12 hodin přesčasů a za ně dostane 2714 korun. K tomu mu ale náleží ještě příplatek za práci přesčas ve výši 25 procent náhrady mzdy.
Náhrada mzdy přitom nemusí být stejná jako hodinová mzda. Vypočítává se totiž z průměru za předešlé čtvrtletí a roli v ní může hrát kromě hrubé mzdy i částka za dovolenou, náhradní volno, placené volno či nemoc.
Kdyby ale u našeho příkladu zaměstnance zůstala mzda za předešlé čtvrtletí neměnná, bude se příplatek z náhrady mzdy počítat z částky 226,19 koruny. Dostaneme tak částku 56,5 koruny (25 procent), tu vynásobíme 12 (odpracované hodiny přesčas), výsledek bude 678 korun. Celková částka za práci přesčas je tedy 2714 + 678 = 3392 Kč hrubého. Zaměstnavatel přitom může dobrovolně poskytnout i vyšší příplatek než 25 procent.
Za práci přesčas o víkendu by měl zaměstnanec nárok ještě na příplatek ve výši 10 procent průměru pro náhrady. V našem případě tedy 10 procent z 226,19 × 12 = 271 korun.
„Pokud by byla práce přesčas nařízena v den nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek je 50 procent, pokud se tedy zaměstnanec a zaměstnavatel nedohodnou na náhradním volnu,“ doplňuje Preuss.
Přesčasy u zkráceného úvazku
U zaměstnanců, kteří pracují na zkrácený úvazek, je možné sice nařídit práci přesčas, ta se ovšem stává „přesčasem“ až po překročení počtu hodin, které ve firmě odpovídají plnému úvazku. Takže pracujete-li na zkrácený úvazek 20 hodin týdně a odpracujete navíc 10 hodin, přesčas to není. Přesčasem by se čas strávený v práci navíc stal až při překročení klasických 40 hodin týdně.
Příklad: Pracujete na zkrácený úvazek 20 hodin týdně, tedy čtyři hodiny denně. Za předpokladu, že daný měsíc má 20 pracovních dní, odpracujete celkem 80 hodin.
„Onemocní kolegyně a vy jste zaměstnavatelem požádáni, abyste část její činnosti převzali. V daném měsíci tak odpracujete denně osm hodin, tedy 160 hodin za měsíc. Máte nárok na úhradu základní mzdy odpovídající 160 hodinám, ale nevzniká vám nárok na příplatek ve výši 25 procent. Pokud byste v daném měsíci odpracovali 170 hodin, u 10 hodin vám vzniká nárok na příplatek 25 procent a zjednodušeně řečeno proplacení celé základní mzdy odpovídající 170 hodinám,“ vysvětluje expertka Kovaříková.
Přesčasy v pracovní smlouvě
Někteří zaměstnanci mohou mít přesčasy už dohodnuté v pracovní smlouvě. „Pokud je zaměstnanec odměňován mzdou, tedy pracuje v soukromém sektoru, pak si může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, že mzda už zahrnuje i určitou práci přesčas. Musí to ale být sjednáno výslovně a musí být uveden rozsah přesčasů, ke kterým se ve mzdě přihlíží,“ uvádí Ondřej Preuss.
U běžného pracovníka to může být nejvýše 150 hodin přesčasů za kalendářní rok. U vedoucího to může být až 416 hodin.
U zaměstnanců, kteří dostávají plat, pracují tedy ve veřejném sektoru, platí zvláštní pravidlo. Pokud zaměstnanec pobírá příplatek za vedení, zákon počítá s tím, že jeho plat už zahrnuje případnou práci přesčas v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok.
„To ale neplatí pro přesčasy v noci, ve dnech pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti. Ty mají vlastní režim kompenzace. Ještě přísnější pravidlo platí pro vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky. U něj se v platu přihlíží k veškeré práci přesčas. To je ale užší kategorie nejvyšších vedoucích funkcí,“ vysvětluje právník.
Práce z domova a obcházení přesčasů
Pokud zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu svým lidem i při práci z domova, může zaměstnanec pracovat přesčas i z domova a příplatek se mu počítá stejně, jako by byl v práci. Jestliže si ale zaměstnanec na home office rozvrhuje pracovní dobu sám, nárok na přesčasy mu nevzniká. Je to proto, aby si zaměstnanec nemohl práci navíc záměrně přesouvat na dny a časy, kdy by mohl mít nárok i na příplatky.
V praxi někteří zaměstnavatelé obcházejí přesčasy pracovní dohodou, tedy uzavřou se zaměstnancem vedle hlavního pracovního poměru ještě dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, kde uvedou jinou pracovní pozici. Ve skutečnosti ale zaměstnanec dělá prakticky to samé, co na hlavní pracovní poměr. Akorát za to nebere příplatky.
To je však nelegální postup. Zákoník práce říká, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Výjimka je stanovena pro dohody uzavřené na dobu čerpání rodičovské dovolené nebo její části.
„Jestliže tedy zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem jednu z dohod na „jinou“ pozici, ale reálně jde o tutéž nebo stejně druhově vymezenou práci jako v pracovním poměru, půjde typicky o obcházení zákoníku práce. Pokud by šlo skutečně o jiný druh práce, dohoda možná je, ale musí odpovídat realitě, nikoli jen názvu v dokumentu,“ dodává právník Preuss.
