Článek
Krize na Blízkém východě odkryla zásadní rozkol na globálním trhu s plynem. Evropská unie je v jeho produkci naprosto nesamostatná – těžba ve státech sedmadvacítky totiž nedokáže pokrýt ani 10 % celkové spotřeby, a tak je ze zbývajících 90 % závislá na dovozu. Česko je na něj dokonce odkázané zcela.
Část dřívějších dodávek z Kataru nyní kvůli válce a kritické situaci v Hormuzském průlivu dovézt nelze. Většina lodí z Blízkého východu však směřovala k asijským břehům, teď se tito zákazníci obracejí na jiné dodavatele.
Spojené státy, které jsou premiantem v produkci zemního plynu, mají stále k vývozu dostatek paliva, které nyní poptává Evropa a především Asie. V roce 2025 tvořil zemní plyn z Kataru pouhé jednotky procent dovozu do Evropské unie, což není z pohledu Kataru jakožto plynárenské velmoci závratné číslo.
Většinu tohoto objemu odebraly Itálie, Polsko a Belgie, které si však s výpadkem poradily. Ještě v průběhu března se skladba dodávek nijak zásadně nezměnila, protože naložené tankery, které od katarských břehů vyrazily ještě před vypuknutím konfliktu, teprve dojížděly do evropských terminálů.
V dubnu se však plné zastavení dodávek už projevilo. „Nicméně vzhledem k sezónně klesající evropské poptávce jsme nezaznamenali meziměsíční změnu podílů jednotlivých dovozců LNG do EU, kromě katarského poklesu,“ říká projektový ředitel poradenské společnosti v energetice EGU Michal Kocůrek.
Náhradu za katarské objemy lze lépe vysledovat na dovozu plynu do jednotlivých zemí. „Například Itálie, která by normálně odebrala v dubnu LNG ze čtyř tankerů plujících z Kataru, navýšila adekvátně odběr z USA. Belgie zase výpadek katarských dodávek do jisté míry mírnila zvýšenými dodávkami LNG z Nigérie a USA,“ popisuje Kocůrek.
Exportní terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG) v USA jedou od března na plné obrátky, aby uspokojily poptávku nejen z Evropy, ale především z Asie, která byla hlavním zákazníkem katarských plynařů.
Vůbec největším dodavatelem plynu do Evropy zůstává Norsko, které loni zajistilo přes 30 % dovozu plynu, dalších 26 % putovalo přes oceán ze Spojených států. Tito dva největší dodavatelé plynu do Evropy jsou zároveň největšími dodavateli i do Česka.
Loni ještě 12,5 % plynu do Evropy dovezlo Rusko, což by se už letos mělo změnit. Zatím to ale na dovozech není příliš vidět, protože největší odběratelé ruského plynu jej v předchozích měsících odebírali dál.
„Francie, Španělsko a Belgie v prvním čtvrtletí roku 2026 odebraly rekordní množství LNG z Ruska. Zde šlo spíše o využití poslední možnosti dovozu LNG na bázi krátkodobých kontraktů před začátkem platnosti zákazu tohoto typu dovozu (na konci dubna 2026). I to se projevilo na nižším odběru katarského LNG,“ říká Kocůrek.
Přestože výpadek katarského plynu nepředstavuje pro Evropu potíže ohledně dostupnosti suroviny, výpadek jeho přepravy přes hormuzskou tepnu způsobil tlak na cenu. Ještě v lednu před začátkem íránského konfliktu analytici předpokládali, že letos cena plynu naváže na pokles z předchozího roku a sníží se ke 30 eurům za MWh. Místo toho se nyní cena MWh na evropském trhu pohybuje kolem 48 eur.
Nyní začíná klíčové období, kdy si státy začínají tvořit zásoby na zimu. „S nákupem komodity klíčoví hráči na trhu spíše vyčkávají, jelikož v současné době jsou ceny LNG plynu jednak poměrně vysoké a jednak poměrně volatilní. Neznamená to ale, že by se nyní do zásobníků již nevtláčelo – mimo jiné proto, že část nákupů současných dodávek uskutečnili obchodníci již s velkým předstihem,“ popisuje předseda Svazu energetiky ČR Josef Kotrba.
Evropa však musí nahradit zbytek dovozu ruského plynu, o čemž rozhodla Evropská komise. Dovoz ruského plynu do EU loni představoval 36 miliard kubíků, což je zhruba trojnásobek předloňské spotřeby plynu v Česku.
Nejen náhrada ruského plynu, ale také celkový růst spotřeby související s jeho narůstajícím využíváním k výrobě elektřiny místo uhlí prověří globální těžební a exportní kapacity.
Nová plynárenská velmoc
Největší světoví producenti plynu už na to reagují. Kapacita výroby a exportu LNG v USA se má v příštích pěti letech téměř zdvojnásobit z přibližně 18 miliard stop krychlových za den na přibližně 35 miliard stop krychlových v roce 2030.
Své těžební kapacity bude navyšovat také Ázerbájdžán, který loni do Evropy dovezl necelá 4 % celkového evropského importu. Celkový vývoz plynu z Ázerbájdžánu dosáhl loni 25,2 miliard metrů krychlových, přičemž více než polovina dodávek směřovala do Evropské unie.
Podle ázerbájdžánského ministra energetiky Parvíza Šahbazova zůstane zemní plyn klíčovým pilířem energetické bezpečnosti ještě v následujících desetiletích a v exportu do zahraničí vidí byznysovou příležitost.
Kapacita Transjadranského plynovodu (TAP) přepravujícího plyn přes Řecko, Albánii a Jaderské moře do Itálie byla nedávno rozšířena o 1,2 miliardy metrů krychlových a v příštích třech letech by měl Ázerbájdžán spustit čtyři nové těžební projekty. Do roku 2027 cílí na navýšení ročního exportu plynu do Evropy na 20 miliard kubíků.
O tento plyn má zájem také Česko, což na své dubnové návštěvě v Ázerbájdžánu stvrdili jednáním s tamní stranou ministr průmyslu Karel Havlíček a zástupci polostátní energetické skupiny ČEZ. Plyn by Česko odebíralo právě z některého z nově otevřených těžebních polí, která však země zatím jen plánuje.
„Můžeme potvrdit, že jednáme s ázerbájdžánskou protistranou o potenciálních dodávkách dvou miliard metrů krychlových plynu ročně, a to od roku 2029,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Tento objem by pokryl necelou třetinu současné tuzemské spotřeby plynu.
Dodávky z Ázerbájdžánu by posílily diverzifikaci dodávek ze zahraničí, kterým aktuálně dominuje plyn z Norska a z USA. Dvě procenta spotřeby Česka (roční dodávky pro zhruba 100 tisíc domácností) pokrývá také plyn z Alžírska, který teče podmořským plynovodem do Itálie a dále do evropské soustavy.
Kocůrek předpokládá, že dodávky plynu do EU se budou ve zbylých letech této dekády opírat o tradiční plynovodní dodávky z Norska a Alžírska a doplní je plyn z Ázerbájdžánu. „Flexibilnější složku dodávek více reagující na poptávku bude zajišťovat zkapalněný zemní plyn v největší míře pocházející z USA,“ dodává.
Evropané však počítají i s dalšími tradičními dovozci plynu, včetně nyní odstaveného Kataru. Mezi dalšími dovozci budou i africké státy, jako například Nigérie. Zatím však nelze odhadovat, jestli do budoucna bude politická vůle obnovit spolupráci v oblasti dovozu plynu s Ruskem.
