Článek
Nálepka člověka z dětského domova bývá často největší překážkou v cestě za normálním životem pro děti a mladé lidi, kteří vyrůstají v ústavní péči. Právě to má pomoci změnit transformace dětských domovů na komunitní bydlení v bytech nebo domech. Takzvaná deinstitucionalizace ústavní péče má přiblížit výchovu realitě a kvalitně připravit dítě do dospělého života.
V Česku na začátku tohoto roku ze zákona přestaly existovat kojenecké ústavy, přesněji řečeno dětské domovy pro děti do tří let. Tím se paradoxně otevřela cesta pro výraznější modernizaci ústavní péče. Namísto kojeneckých ústavů totiž zřizovatelé, což jsou většinou kraje, peníze mohou investovat do transformace dětských domovů.
V tom je nejvíce aktivní Pardubický kraj, který bude mít už v polovině příštího roku přetvořena všechna zařízení na komunitní bydlení. „S pomocí Národního plánu obnovy kraj koupil osm domků, šest bytů a vystavěl dvojdomek za 222 milionů korun, z čehož evropská dotace činila 167 milionů korun,“ říká Zuzana Nováková, mluvčí Pardubického kraje. Ten nyní zřizuje dohromady pět dětských domovů, což ho řadí mezi regiony s nejmenším počtem v Česku. Méně jich podle Ministerstva školství zřizuje jenom Praha a Karlovarský kraj.
Nejvíce takových zařízení naopak spravuje Moravskoslezský či Ústecký kraj. Právě na Ústecku žije v sedmnácti dětských domovech přes 700 dětí, což je nejvíce v Česku. Podle mluvčí kraje Magdaleny Fraňkové transformují domovy postupně. „Zrušili jsme školní jídelny u většiny dětských domovů a směřujeme ke snížení počtu dětí v rodinných skupinách. Tím zvýšíme počet rodinných skupin, náklady na personál i bytové jednotky,“ komentuje podobu péče v regionu.
Jak fungují transformované byty
Projekt transformace by měl dětem přiblížit přirozenější prostředí pro dospívání. Děti v dětských domovech sice žijí ve skupinách, společně ale chodí na obědy, potkávají se na chodbách nebo se dohromady účastní programu.
Transformované byty by naopak měly rodinné skupiny zcela oddělit, vytvořit často dospívajícím dětem soukromí a atmosféru vlastního domova.
Chybějící finance
Jednotlivé kraje mají vlastní plán, jak transformaci provádět, a do kdy ji dokončit. Na úrovni ministerstev ji řeší resorty školství a sociálních věcí. Zmocněnec pro ústavní a ochrannou výchovu Štěpán Jílka považuje změny v podobě ústavní péče za velmi důležité. „Je rozdíl v pohodě dětí, pokud žijí v transformované domácnosti, tedy v bytě nebo rodinném domě. Mají tu prostředí, které víc připomíná rodinu, fungují v menších skupinách a se stabilním personálem,“ popisuje. Ministerstvo školství zároveň vytvořilo pro kraje metodiku transformace, podle které se mohou řídit.
Objevuje se ale několik problémů. Jílka hovoří o nedostatku personálu i vysokých finančních nákladech. „Domovy musí nakoupit nemovitosti a najmout více personálu, protože se transformací oddělí skupiny,“ říká.
A potvrzují to i slova lidí z terénu. „Nebýt města a Pardubického kraje, transformace by nebyla možná. Rozpočet z ministerstva by nám nestačil,“ říká například ředitelka Dětského domova v Poličce Miroslava Přiklopilová.
Stát naposledy v rámci transformace nabídl krajům 650 milionů prostřednictvím Národního plánu obnovy na nákup nebo rekonstrukci bytů. Regiony si o dotace žádaly od začátku loňského roku do poloviny letošního. „Z výzev se nakoupilo nebo nakoupí přibližně 28 bytů a 40 domů. Jedná se o předběžná data a žádosti stále vyhodnocujeme. Celková částka při podání žádostí byla přibližně 600 milionů korun,“ uvedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí s tím, že se do ní zapojilo třicet dětských domovů, což je přibližně čtvrtina všech v Česku.
Nedostatek personálu
Klasické dětské domovy bývají často umístěny v historických budovách, které podmínkami nevyhovují a ani se nepodobají běžné domácnosti. Už v minulém roce na to poukázala Kancelář veřejného ochránce práv. „Zařízení v rozsáhlém historickém komplexu jako jsou zámky nebo dokonce bývalé kláštery nejsou vhodné ani z hlediska hospodaření s finančními prostředky. Provoz je velmi nákladný a energeticky nehospodárný. Nakonec dochází k tomu, že místo investic do samotné péče investuje zřizovatel finanční prostředky na to, aby byla budova vůbec obyvatelná,“ uvedla kancelář ombudsmana.
I to je jeden z důvodů, proč se mají zařízení transformovat. Komunitní bydlení provozovatelům ušetří peníze na mzdách provozních zaměstnanců jako jsou kuchařky či údržbáři.
Na druhou stranu ale budou potřebovat víc sociálních pracovníků a vychovatelů, kterých je dlouhodobě nedostatek. „Činnost vychovatelů je náročná, a to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Směny mají celodenní a pravidelně i o víkendu,“ popisuje situaci ředitelka Dětského domova v Nové Vsi u Chotěboře Zuzana Kalvodová.
„Sehnat kvalitní kvalifikovaný personál je v dnešní době těžké, “ doplňuje Miroslava Přiklopilová, ředitelka Dětského domova v Poličce.
Ministerstvo školství na situaci reagovalo vytvořením několika programů na podporu vzdělávání, navýší se například kapacity některých vysokoškolských oborů. Třeba počty studentů speciální pedagogiky by do roku 2037 měly vzrůst o 20 procent. Vláda programy schválila na konci září. „Ministerstvo školství si nedostatek pedagogů v oblasti ústavní výchovy uvědomuje,“ dodává mluvčí Veronika Lucká Loosová.
Změny se nedaří, tvrdí úřad
O transformaci dětské péče stát usiluje od roku 2009. Přesto se mu podle Národního kontrolního úřadu (NKÚ) zásadně nepodařilo snížit počet dětí v ústavní péči. NKÚ loni v prosinci kritizoval také to, že nedošlo k sjednocení systému péče pod jeden resort a nebyly vytvořeny všechny potřebné standardy kvality náhradní rodinné i ústavní péče.
„Za uplynulých 12 let bylo prostřednictvím projektů EU poskytnuto na podporu transformace systému péče o ohrožené děti celkem 701 milionů korun. Projekty MPSV za 498,4 milionů korun nepřinesly významný posun ve snižování počtu dětí v ústavech ani v podpoře náhradní rodinné péče. A v projektech za 202,9 milionů korun, které realizovali především poskytovatelé sociálních služeb, vytvářeli příjemci dotací opakovaně obdobné, vzájemně přenositelné analýzy a metodiky,“ uvedl úřad.
Podle zmocněnce pro ústavní péči a ochrannou výchovu Štěpána Jílky z Ministerstva školství je rozdělení pravomocí mezi resorty organizačně nutné. „Ale nesmí se stát překážkou v péči. Musíme mít středobodem zájmu dítě a jeho rodinu, a kolem toho vytvářet síť služeb. Nemůže to být naopak,“ říká Jílka.
Některé kraje poté poukazují na potřebné změny v legislativě. „Opakovaně upozorňujeme Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a to zejména na nutnost legislativního nastavení podmínek pro transformaci. Jde o snížení počtu dětí v rodinné skupině pod šest dětí místo osmi, přičemž je v zařízeních umístěn vysoký počet dětí s poruchami chování s psychiatrickými diagnózami,“ říká mluvčí Jihomoravského kraje Petr Holeček.
Pomáhají i neziskové organizace
Kromě státu o děti dlouhodobě pečuje široká síť neziskových organizací. Jednou z nich je spolek Děti v akci, který přes pět let spolupracuje s dětskými domovy napříč republikou a zároveň je i zastupuje při setkáních s politiky a odborníky. „Ministerstva sice mají metodiky, něco naoko dělají, ale výsledkem není opravdová systémová pomoc, kterou potřebujeme. Vytvořit teoretickou příručku ještě neznamená, že to bude fungovat všude,“ říká ředitel Ladislav Samek, který sám vyrůstal v pěstounské péči a prošel si i několika ústavy.
„Třeba v Ústeckém kraji je víc než tisícovka dětí v ústavní péči, je to nejchudší kraj, s nejvyšší nezaměstnaností a zadlužeností. To se nedá srovnávat s Pardubickým krajem, kde je nejnižší počet lidí v ‚ústavce‘ a kde kraj už dvacet let systematicky jede svoji filozofii,“ uzavírá s tím, že i přes to je podle něj transformace dobrým krokem.
Článek v rámci bakalářské práce napsala Marie Sabolová.
