Článek
Do speciální školy chodí 221 žáků, z toho 71 procent je Romů. Jenže 56 žáků, kteří sem dochází, ani žádné postižení nemá. Mohli by tak chodit do kterékoli z pěti nejbližších běžných základních škol, kde mají volné kapacity. Ale takhle to tu chodí, Romové prostě tradičně končí v téhle škole.
Další příklad z jiného města. Speciální škola má 113 žáků, víc jako polovinu tvoří Romové. Přitom ve městě je podle rejstříku naprosto dostatečné množství volných míst na běžných školách. Není vůbec nutné, aby tahle škola fungovala samostatně. A soustředila zdejší romské žáky.
Takové školy by se mohly klidně rušit, popisuje nová situační zpráva o segregaci romských žáků, kterou pro Ministerstvo školství dal dohromady Národní pedagogický institut. Speciálních škol, jejichž zrušení by mohlo vyřešit část problému s vyčleňováním romských žáků, je v Česku podle zprávy 20.
„Jsem přesvědčený, že takový krok by byl u speciálních škol jednodušší než u těch běžných. Už kvůli tomu, že je zřizuje kraj, který má k místním voličům o něco dál, tak se nemusí tolik bát případné negativní reakce. Dalo by se navíc odkazovat na úspory,“ vysvětluje autor zprávy Zbyněk Němec, že provoz speciálních škol je několikrát dražší než běžných, a tak by to bylo i efektivní řešení z pohledu rozpočtů.
Veřejná zpráva probírá konkrétní příklady škol a měst, kde k vyčleňování romských dětí dochází. Nezmiňuje ale jejich jména, aby nedocházelo ke stigmatizaci.
Rušení některých škol je jedním z možných řešení, které odborníci zmiňují. Fungovat může více u speciálních než běžných škol, kde z různých důvodů končí častěji právě romské děti. Část z nich by přitom zvládla i docházku do běžné školy, kdyby dostala podporu. Zbytek by mohl najít místo ve speciálních třídách v rámci běžných škol.
Má se začít trestat?
U běžných základních škol je situace o trochu složitější. Ve městech, jako je Most, Litvínov nebo Ostrava, je problém úzce spjatý se sociálním vyloučením. Když je problém bydlení a část města tvoří vyloučená lokalita, těžko se to podaří řešit jen na úrovni školy. Do nejbližší základky zkrátka budou chodit místní děti. Když jde většinově o romské obyvatele, tak i škola je většinově romská.
Dlouhodobě se ale nedaří řešit ani případy, které vznikly nebo se stále aktivně udržují záměrně. Tedy cíleným nastavením spádových obvodů, aby jedna škola zůstávala především romská a zbytek pro ostatní děti. Nebo „tichými dohodami“, kdy je sice formálně všechno v pořádku, romským dětem se ale tradičně doporučuje konkrétní škola, a do zbylých nedochází skoro nikdo z menšiny.
„Co je podle mě zaprvé zásadní – zcela zřetelně a přímo říct, že obce jsou odpovědné za kvalitu vzdělávání, a tedy i dodržování podmínky rovných příležitostí. Zadruhé je nutné ale obce podpořit, protože transformační náklady jsou vysoké. Zatřetí jsem ale bytostně přesvědčený, že stát má dohlížet na segregační stavy v obcích a zároveň má obce pokutovat, pokud takovou situaci dlouhodobě udržují,“ říká Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky v PAQ Research.
To ale na druhou stranu neznamená, že by se v posledních letech nedělo nic. Ministerstvo školství od roku 2022 podporovalo cíleně školy, které mají objektivně horší podmínky pro vzdělávání. To je jedna z cest jak pomoci řešit i téma segregace.
Zároveň se resort školství ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a výzkumné organizace PAQ Research zaměřil na deset vybraných měst, kde se pracuje na konkrétních krocích v oblasti desegregace školství.
Může přijít pokuta
Zásadní ale z pohledu odborníků je, aby se v krocích pokračovalo. A to nejen z dlouhodobého pohledu. Aktuálně je problém i státní rozpočet na příští rok. Ministerstvu školství totiž chybí peníze například pro školy, které potřebují největší podporu, a kam spadají i zmíněné segregované základky. Právě to je zásadní i pro boj s vyčleňováním romských žáků.
Jinak je ale veškerá „moc“ v rukou obcí jako zřizovatelů konkrétních škol. Bez jejich aktivního zapojení se ani nic změnit nemůže.
„Jako nejzásadnější překážku pro řešení segregace vidím chybějící společenskou objednávku. Většina společnosti tenhle fenomén řešit nechce a je spokojená s tím, jak to je. A tak ani samosprávy nemají důvod, proč do toho nějak razantněji šlápnout,“ dodává Němec.
Pomoci by tak podle odborníků mohla velmi konkrétní novela školského zákona, kterou zmiňuje i nová situační zpráva. Přímo do legislativy vetknout jednoznačný zákaz segregace.
„Nějakou dobu už vedeme s Ministerstvem školství a trochu i s Ministerstvem spravedlnosti polemiku o tom, jestli by bylo možné zákaz segregace rovnou prosadit do zákona,“ dodává Němec s tím, že by to mohlo pomoci místním politikům, kteří by se do změn chtěli pustit, ale obávají se reakce svých voličů.
Seznam Zprávy se ptaly Ministerstva školství, jestli neplánuje doplnit zákaz segregace do školského zákona. Resort v odpovědi uvedl, že nápravu lze zajišťovat skrze jednání s vedením měst a obcí, což úřad dle svého vyjádření dělá a nadále v tom hodlá pokračovat.
„Česká republika sice nemá v legislativně explicitně uveden zákaz segregace (myšleno k plnění povinné školní docházky) v rámci spádových obvodů, nicméně nastavení školských obvodů spádových škol má být takové, aby umožnilo dobrou dostupnost dětí a žáků do školy při plnění povinné školní docházky,“ uvádí mluvčí Ministerstva školství Veronika Lucká Loosová.
Je důležité připomenout, že nejde jen o naplnění legislativního a také morálního závazku, že skupina obyvatel prostě nesmí být diskriminovaná. Česku hrozí pokuta z evropské úrovně za segregaci romských žáků. A to kvůli tomu, že ani téměř po dvou desítkách let od prohry státu u Evropského soudu pro lidská práva, nedošlo k znatelnému posunu v této věci.
