Článek
V letištní hale v Inčchonu na 39člennou delegaci severokorejských fotbalistek a trenérů čekaly zástupy fanoušků, fotografů a zvídavých Jihokorejců s vítacími transparenty. Dorazilo také několik skupin podporujících mezikorejské smíření a organizace sdružující severokorejské uprchlíky.
„Vyrobil jsem transparenty s lidmi, kteří sdíleli stejné názory jako já, a přišel jsem na letiště,“ řekl pro Korea JoongAng Daily Či Čchang-jong z organizace Korean Peace Solidarity for Sovereignty and Reunification. „Vztahy mezi Severní a Jižní Koreou byly přerušeny a doufáme, že toto může být malou příležitostí pro Korejce na obou stranách, aby se znovu spojili.“
Ani vřelé přivítání a blýskání fotoaparátů však Severokorejky nepřimělo k úsměvu ani k jakékoli jiné reakci. Hráčky v identických černých oblecích, s odznáčky s portréty Kim Ir-sena a Kim Čong-una na klopách a s pastelovými kufry prošly příletovou halou mlčky. Podle jihokorejských novinářů celá delegace zvládla cestu halou za 80 sekund, nereagovala na žádosti médií o komentář a nastoupila do připravených autobusů směřujících do Suwonu v provincii Kjonggi.
Severokorejské fotbalistky z Naegohyang Women’s F.C. se v Jižní Koreji dočkaly vřelého přivítání.
Naegohyang Women’s F.C. se ve středu večer utká s jihokorejským klubem Suwon F.C. Women v semifinále Ligy mistryň Asijské fotbalové konfederace. Všechna utkání závěrečné fáze soutěže se odehrají ve sportovním areálu v Suwonu mezi 20. a 23. květnem.
Zájem veřejnosti o zápas je mimořádný. Všech 7087 vstupenek určených pro širokou veřejnost se podle agentury Yonhap News Agency vyprodalo během jediného dne. Jihokorejské ministerstvo sjednocení zároveň podpořilo logistiku i občanskou „cheering squad“ fondem zhruba 300 milionů wonů, přibližně tedy 4,4 miliony korun.
Jižní Koreji tím odpadá část potenciálního dilematu, jak neproměnit návštěvu v mezikorejský rituál. Protože jde podle agentury Reuters o klubové utkání, nikoli zápas národních týmů, nemají podle pravidel AFC zaznít národní hymny ani se objevit politické symboly, včetně korejské vlajky sjednocení. Formálně tedy nejde o reprezentaci KLDR, ale o účastníka klubové soutěže.
Miláčci národa
Samotný název Naegohyang (či Negohjang) znamená v korejštině přibližně „můj domov“ nebo „má vlast“. V severokorejském kontextu tak klub nepůsobí jen jako sportovní tým, ale i jako nositel státní symboliky.
Sport je přitom jednou z mála oblastí, v nichž mohla izolovaná Severní Korea na mezinárodní úrovni soutěžit a v ženském fotbale také výrazně uspět. Za vlády Kim Čong-ila, který byl podle dostupných informací fanouškem fotbalu, se ženský fotbal stal jedním z prostředků, jimiž režim demonstroval schopnost porážet soupeře i mimo oblast armády a politiky.
Severokorejský ženský fotbal ale není jen propagandistickou kulisou. Země dlouhodobě vychovává mimořádně silné týmy, zvlášť v mládežnických kategoriích. V roce 2024 vyhrála KLDR mistrovství světa žen do 17 i do 20 let. Naegohyang tak do Jižní Koreje nepřijíždí jako outsider, ale jako úspěšný klub.
Fotbalistky patří také k oblíbenkyním severokorejského vůdce Kim Čong-una. Když v prosinci hostil vítězný tým mistrovství světa do 17 let na oslavě konce roku, hráčky se zdály být dojaté k slzám, jako by stály vedle oblíbené rockové hvězdy (jak je patrné cca od 17. sekundy ve videu níže, pozn. red.).
„Láska a důvěra soudruha generálního tajemníka byly zdrojem síly, která poháněla náš ženský fotbalový tým, aby otřásl světem a vytvořil velkou legendu,“ řekl tehdy Kim Čong-sik, severokorejský fotbalový funkcionář, přičemž použil oficiální titul Kim Čong-una.
Úspěch až do „zásahu bleskem“
Severokorejské vládě se investice do ženského fotbalu vyplatily. Od poloviny 90. let do roku 2010 patřila Severní Korea mezi nejúspěšnější ženské reprezentace v Asii. V letech 2001 až 2008 získala tři tituly z Asijského poháru a řadu dalších trofejí na kontinentální úrovni.
Domácí zápasy sledovaly desetitisíce lidí, mimo jiné na stadionu Rungrado 1. května s kapacitou 150 tisíc diváků. V době, kdy byly v řadě jiných zemí návštěvy ženského fotbalu zanedbatelné, severokorejské úřady vydávaly známky, plakáty a dokonce i vícedílný televizní seriál o fotbalistkách, aby inspirovaly národ.
Úspěšní hráči a hráčky na oplátku dostávali byty, organizované výlety, veřejné oslavy a povolení k pobytu pro sebe i své rodiny v Pchjongjangu, kde je životní úroveň stále výrazně vyšší než na venkově.
V roce 2011 však mezinárodní vzestup severokorejského ženského týmu náhle skončil. Pět hráček mělo na mistrovství světa žen v Německu pozitivní test na zakázaný steroid. Severní Korea jakékoli pochybení odmítla a tvrdila, že hráčkám byla podána přírodní látka získaná ze žláz pižmových jelenů poté, co do nich uhodil blesk, píše The Guardian.
FIFA toto bizarní vysvětlení odmítla a udělila Severní Koreji čtyřletý zákaz, kvůli kterému se tým nezúčastnil mistrovství světa v roce 2015. Severní Korea se následně nekvalifikovala na Asijský pohár 2018 ani na mistrovství světa 2019 a kvůli pandemickým omezením se stáhla i z turnajů v letech 2022 a 2023.
Ekonomické sankce zároveň jednotlivým hráčkám výrazně komplikují možnost podepsat smlouvy v zahraničí. Dlouhodobý plán Severní Koreje se ale nezastavil a mládežnické týmy zažívají druhou vlnu úspěchů. První generace absolventek Mezinárodní fotbalové školy v Pchjongjangu patří k současným mistryním světa a Asie v kategoriích do 17 a do 20 let.
Největší nepřátelé
K této ojedinělé návštěvě navíc dochází ve chvíli, kdy Severní Korea v posledních letech označuje Jih za svého „největšího nepřítele“ a definitivně upustila od myšlenky znovusjednocení korejského národa rozděleného válkou v letech 1950 až 1953.
Ve zlepšení vztahů doufá jihokorejský prezident I Če-mjong. „Doufáme, že to bude příležitost k odstranění velkých bariér mezi Jihem a Severem,“ řekl mluvčí vládní Demokratické strany a slíbil, že se bude snažit otevřít dveře pro výměny a dialog. Obě Koreje přece jen v minulosti opakovaně využívaly sportovní akce k vytvoření pozitivní atmosféry – avšak v dobách, kdy byly jejich vztahy méně vyhrocené.
Podle analytiků ale optimismus není na místě. „Měli bychom být opatrní při interpretaci jejich návštěvy v Jižní Koreji jako znamení zlepšení vztahů mezi Severem a Jihem,“ uvedl dle AP Lee Wootae (I U-tche), vedoucí výzkumný pracovník Korejského institutu pro národní sjednocení v Soulu. „Přesnější by bylo vnímat to jako omezený kontakt mezi Severní a Jižní Koreou v rámci mezinárodního sportu.“
Naposledy vyslala Severní Korea své sportovce na jih v prosinci 2018 na turnaj ve stolním tenise. Tehdy se obě Koreje zapojily do řady výměnných a kooperačních programů v návaznosti na účast Severní Koreje na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu na začátku téhož roku.
Krátké období mezikorejského uvolnění skončilo poté, co v roce 2019 zkrachovala diplomacie vedená Spojenými státy, jejímž cílem bylo ukončit severokorejský jaderný program. Spor se tehdy soustředil hlavně na mezinárodní sankce vůči KLDR. Severní Korea od té doby provedla sérii zbrojních testů s cílem rozšířit svůj jaderný arzenál a odmítla nabídky Jižní Koreje i USA na obnovení diplomacie.
