Článek
Přestože má Severní Korea vlastní právní rámec zakazující výslechy prováděné nezákonným způsobem – tedy násilím a mučením – a nepřipouští ani použití vynucených výpovědí jako důkazů, svědectví uprchlíků naznačují, že k mučení a nelidskému zacházení během vyšetřování běžně dochází.
Výpovědi lidí, kteří uprchli na jih, posloužily také jako základ pro analýzu poprav. Ty vedle mučení a bití nadále patří mezi klíčové nástroje represí režimu Kim Čong-una a podle nejnovější zprávy jihokorejské organizace Transitional Justice Working Group (TJWG) jejich počet výrazně vzrostl zejména během pandemie covidu-19.
Trest smrti v KLDR
Jde o legální a často používanou formu trestu, která může být uvalena za znásilnění, pašování drog, zradu, špionáž, politický disident, krádež, zkaženost, distribuci tiskovin neschválených vládou, šíření zpráv, jež můžou narušit severokorejský režim, či za zpívání jihokorejské písně.
Podle dostupných zpráv je nejčastější metodou poprav oběšení nebo zastřelení.
Zdroj: Svědectví o životě v KLDR (Nina Špitálníková)
V období téměř pěti let od uzavření hranic v lednu 2020 se počet zdokumentovaných poprav zvýšil o 117 % ve srovnání s obdobím pěti let před pandemií. Počet osob popravených nebo odsouzených k smrti se více než ztrojnásobil - při jedné popravě bývá často usmrceno více lidí.
Report pracuje i s prostorovou analýzou. Výzkumníci identifikovali 46 popravišť, přičemž u 40 z nich zjistili přesné souřadnice.
Popravy se nejčastěji odehrávají u řek, na polích, tržištích nebo v blízkosti škol – tedy na místech, kde lze snadno shromáždit publikum. Nejde tak jen o trest, ale o vědomě inscenovaný veřejný rituál kontroly a zastrašování.
Od prosince 2011, kdy se Kim ujal moci, do prosince 2024 je zdokumentováno 144 případů odsouzení, včetně 136 poprav, při nichž zemřelo nejméně 358 osob. Více než 70 % těchto poprav bylo veřejných a drtivá většina byla vykonána zastřelením.
Zpráva vychází z výpovědí 265 severokorejských uprchlíků, kteří během 13 let žili v 51 městech a provinciích, a také z informací pěti médií se zdroji v zemi, například Freedom Chosun nebo Daily NK. Autoři zároveň upozorňují, že nejde o úplnou statistiku – skutečný počet poprav je tak pravděpodobně vyšší.
Trest smrti za K-pop
Pandemie posloužila režimu jako záminka k dalšímu zpřísnění kontroly hranic. Omezený mezinárodní dohled zároveň vytvořil prostor pro rozšíření okruhu „zločinů“, za které trest smrti hrozí.
Zatímco by se dalo očekávat, že trest smrti bude ukládán především za vraždy, nejčastějším důvodem se stalo „používání, zavádění nebo šíření zahraniční kultury a informací“, včetně jihokorejských filmů, seriálů a hudby, stejně jako náboženských či „pověrčivých“ praktik.
Počet trestů za tento čin vzrostl o 250 % a stal se nejčastější kategorií vedoucí k popravám. Naopak počet rozsudků smrti za vraždu klesl o 44 %.
Podle Amnesty International k nejtvrdším trestům vedou konkrétní aktivity jako sledování seriálů Láska padá z nebe (Crash Landing on You) či Hra na oliheň (Squid Game) nebo poslech K-popu, například skupiny BTS. Tyto kulturní produkty patří k nejvýznamnějším exportům Jižní Koreje, na severu jsou však zakázány. Podle odborníků je režim vnímá jako hrozbu pro ideologickou stabilitu.
Známý je případ z roku 2024, kdy byli dva teenageři veřejně odsouzeni k 12 letům nucených prací za sledování a šíření K-dramat.
Poprav se účastní i děti
Podle svědectví severokorejských uprchlíků je účast na veřejných popravách povinná pro všechny bez ohledu na věk. Jak ale vypověděla uprchlice So Čchol, která se na jih dostala za vlády Kim Čong-una, dětem se nevyhýbaly ani tresty smrti.
„Stává se, že jsou děti ušetřeny, poslány do převýchovného tábora nebo umístěny k náhradní rodině. Ale v případě závažných činů se trest týká celé rodiny, včetně dětí. On (popravený kamarád So Čchol) měl smůlu, že se proces vedl v době, kdy bylo třeba utužit režim.“
Zdroj: Svědectví o životě v KLDR (Nina Špitálníková)
Během pandemie se popravy rozšířily i geograficky. Zatímco před covidem se odehrávaly na osmi místech, převážně v okolí Pchjongjangu a u čínské hranice, po roce 2020 byly zaznamenány již v 19 lokalitách. Popravy spojené s „kulturními zločiny“ se navíc přesunuly i do vnitrozemí, což naznačuje, že zakázaný obsah pronikl napříč společností.
Mezi další činy vedoucí k popravám patřily vedle vražd také kritika vůdce či strany, obchod s drogami nebo pomoc při útěku ze země. Během pandemie se mezi důvody nově objevilo i porušování proticovidových opatření – zdokumentováno je 12 poprav 28 osob.
Počet politicky motivovaných poprav vzrostl o 600 %. Zpráva zároveň ukazuje, že režim upravuje využívání trestu smrti podle míry mezinárodního tlaku – například po debatách OSN o možném postoupení Kima k Mezinárodnímu trestnímu soudu počet poprav dočasně klesl.
Jak popravy probíhají
Dle svědectví popravy bývají většinou oznámeny rozhlasem, v práci či vedoucím pracovníkem. Režim kontroluje, zda se poprav účastní opravdu všichni.
„Pak se lidé shromáždili, byl pronesen projev, ve kterém se ideologicky vysvětlilo, čeho se dotyční dopustili. Poté padl výstřel. Po výstřelu následoval projev o tom, jak se má člověk správně chovat. Až pak jsme mohli místo pustit. (…) Pokud byste nepřišli, byli byste podezřelí a podezíráni ze spoluúčasti. Pokud byste na popravě plakali, protože odsouzený byl váš kamarád, pláč by mohl být také klasifikován jako spoluúčast na činu, kterého se dopustil popravený. Museli jste svou přítomností dokázat souhlas s tím, co se právě děje. Dokazovali jste loajalitu státu.“
Zdroj: Svědectví ze života v KLDR, výpověď uprchlice So Čchol (Nina Špitálníková)
Na rozdíl od starších zjištění TJWG navíc těla popravených často nebývají vrácena rodinám, ale jsou tajně pohřbívána či likvidována. Režim tím brání vzniku pietních míst a prohlubuje strach z kolektivního trestu.
Právní analytik TJWG Ethan Hee-seok Shin vyzval mezinárodní společenství k důraznější reakci, která by vedla k „odrazení a potrestání tohoto zločinu proti lidskosti“ a k „pohnání odpovědných osob před mezinárodní spravedlnost“. Tato zjištění chce organizace představit na Světovém kongresu proti trestu smrti, který se letos v létě uskuteční v Paříži.
