Článek
Severokorejská státní média informovala o problémech, které zemi sužují v souvislosti s neobvykle silným suchem. S tím spojený nedostatek potravin je jev Severokorejcům dobře známý, vláda se proto snaží co nejrychleji úrodu ochránit.
„V poslední době přetrvává ve velké části země neobvyklé sucho, což je jev, který se v předchozích letech vyskytoval jen zřídka,“ uvedla oficiální agentura KCNA.
„Pracovníci v různých regionech soustředí veškeré úsilí na ochranu raných plodin před suchem,“ dodala.
Podle agentury severokorejská města a okresy provádějí „opravy hrází přehrad a vodních toků“ a zavádějí „technická opatření“ ke zvýšení odolnosti pšenice a ječmene vůči suchu.
Bez přístupu k obilí
Korejská lidově demokratická republika patří k nejizolovanějším zemím světa a dlouhodobě se potýká s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou.
Na dopady přírodních katastrof je tak mimořádně citlivá, zejména v situaci, kdy přístup k potravinám komplikují i mezinárodní sankce, uzavření hranic v době pandemie a omezené zemědělské možnosti.
Podle informací serveru Daily NK však některé venkovské oblasti provincie Severní Hamgjong zcela přišly o přístup k obilí. Lidé tam přežívají na kaši zvané biji, připravované z rozemleté sójové drti – vedlejšího produktu při výrobě tofu –, a na improvizovaných plackách označovaných jako kkojang-tteok, které jsou často tvořeny z kombinace kukuřičné mouky a zbytků sóji.
„V okrese Kilju a okolních venkovských oblastech trpí nedostatkem potravin mnoho lidí,“ uvedl anonymní zdroj pro Daily NK. „Tito lidé se sotva udržují při životě tím, že vaří ze surovin, jako jsou zbytky tofu, které se dříve používaly jako krmivo pro hospodářská zvířata.“
Tyto pokrmy sice nepatří do tradiční severokorejské kuchyně, nepříjemně známé jsou však těm, kteří zažili hladomor v 90. letech. Na kkojang-tteoku lidé přežívali během takzvaného Namáhavého pochodu. Tehdy podobné náhražky pomáhaly lidem přežít nedostatek základních potravin. Dnes se tyto recepty vracejí – často s ještě vyšším podílem náhražkových surovin.
„Namáhavý pochod“
„Namáhavý pochod“ je termín, který severokorejští úředníci používali během hladomoru v 90. letech, kdy byla země roky závislá na mezinárodní pomoci. Například Sovětský svaz pro dosažení politických cílů KLDR prodával zemědělské stroje pod cenou. Rozpad SSSR tak pocítilo i severokorejské zemědělství, které najednou bez sovětských dodávek nebylo schopné ani výhodně vyvážet plodiny. Kombinace izolace státu, největších záplav za posledních 70 let vystřídaných ničivým suchem a neefektivního systému zemědělství vedla k totálnímu úpadku sektoru.
Přesný počet obětí hladomoru není zcela jasný. Zatímco KLDR oficiálně uvádí 220 tisíc obětí, nezávislé analýzy odhadují až tři miliony mrtvých. Vedle toho měl hladomor těžký dopad na společnost, zrodila se mimo jiné generace sirotků – bezdomovců zvaných kkoččebi. Generace severokorejských předškoláků byla v průměru o tři až osm centimetrů menší než její jihokorejští vrstevníci.
„Lidé ve venkovských oblastech, kde docházejí zásoby potravin, připravují kkojang-tteok z přibližně 80 procent zbytků tofu a 20 procent kukuřičné mouky, a když je i to příliš obtížné, vaří samotné zbytky do kaše,“ uvedl zdroj. „Prodejcům tofu v okrese Kilju nyní docházejí zbytky, protože už nemají co prodávat.“
Frustrace sílí
Podle zdrojů nastává období nedostatku pravidelně na jaře, typicky v dubnu a květnu. V posledních letech se však posouvá i do dřívějších měsíců. Letos mnoha domácnostem v některých oblastech údajně došla zásoba obilí už v únoru a od té doby se situace ještě zhoršila.
Spolu s cenou kukuřice zdražuje i rýže. Zatímco dříve si Severokorejci mohli za 50 tisíc wonů koupit přibližně osm kilogramů rýže, nyní za stejnou částku získají zhruba dva.
Taková situace však neplatí pro všechny domácnosti. I v Severní Koreji se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří přežívají na náhražkových potravinách, a rodinami, které si mohou dovolit maso nebo ryby alespoň jednou či dvakrát týdně.
Rostoucí nerovnosti by za běžných okolností vedly k sociálnímu napětí. V případě Severní Koreje však přímé projevy nespokojenosti téměř nelze doložit – mimo jiné kvůli přísné kontrole společnosti. Nepřímé indicie, jako je růst černého trhu nebo výpovědi uprchlíků, ale naznačují, že frustrace mezi obyvatelstvem sílí.
Podle zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva Elizabeth Salmónové se nedostatek potravin stal jedním z hlavních problémů země.
Zatímco ještě v roce 2022 se hovořilo o zhruba 10,7 milionu podvyživených (asi 40 procent populace), novější odhady naznačují, že potravinovou nejistotou může být zasažena až polovina obyvatel.
O těch se však oficiální severokorejské agentury nezmiňují.
Podle státních médií severokorejský premiér Pak Thae-song navštívil zemědělské podniky v provinciích Jižní Pchjongan a Severní Hwanghe, aby zkontroloval opatření k minimalizaci škod způsobených suchem. Vyzval pracovníky k maximálnímu využití dostupných vodních zdrojů a zdůraznil, že úspěšná sklizeň závisí na zvládnutí letošní situace.
Celá řada problémů v oblasti potravinové a výživové bezpečnosti ještě zhoršuje dlouhodobě napjatou humanitární situaci v zemi.
Režim Kim Čong-una čelí kritice za rozsáhlé porušování lidských práv, včetně nucených prací či omezení svobody pohybu. Podle organizace Human Rights Watch vláda zároveň zpřísňuje kontrolu společnosti a omezuje tržní aktivity, které pro mnoho lidí představují klíčový zdroj obživy.
