Kambodžská továrna na podvody škodí celému světu, zničit ji zatím nikdo neumí

Mít svého osobního poradce obviněného americkým ministerstvem spravedlnosti za organizaci největšího podvodu v historii by byla kariérní pohroma pro většinu premiérů. Ne tak pro kambodžského Hun Maneta.

Pod ochranou jeho vlády – a před tím vlády jeho otce Hun Sena – se po celé zemi rozrostla síť více než 250 „továren na podvody“.

Pracuje v nich podle odhadu OSN přes 100 000 lidí – často nucených k otrocké práci. Byznys těchto průmyslově organizovaných podvodů vynáší miliardy dolarů ročně.

Většinu peněz pohltí zakonzervovaná kambodžská klientelistická politika, která podporuje dynastický režim, jenž se v roce 1997 dostal k moci převratem a nevyhýbal se represivním praktikám silného muže, aby udržel to, co Human Rights Watch označuje za jeho „jednopolní stát“.

Jeden podvodný magnát vystihoval tento vztah lépe než kdokoli jiný: Chen Zhi.

Letos 14. října však Chen přišel o svůj nedotknutelný status. Britská a americká vláda totiž v koordinované akci představily balíček sankcí proti Chenově společnosti Prince Group. Poslední desetiletí měl Chen údajně prezentovat svou multimiliardovou firmu jako legitimní, společensky odpovědný konglomerát – a každoročně věnovat miliony dolarů kambodžské vládě. Společnost Prince Group ve svém prohlášení z 11. listopadu odmítla jakoukoli účast na protiprávním jednání, a to jak svou, tak Chenovu.

Chen se narodil přibližně před 37 lety v Číně a dosáhl výšin, o kterých většina Kambodžanů může jen snít. Založil společnost, která podle obžaloby spravuje podvodné komplexy spolu s ministrem vnitra. Další pozemek pro jeden z komplexů koupil od dcery vrchního armádního generála. V politické sféře mu role poradce současného i bývalého premiéra zajistila postavení ve vládě rovnající se ministrovskému – dokonce cestoval s bývalým premiérem Hun Senem na oficiální návštěvu Kuby.

Podle amerického ministerstva financí byla společnost Prince Group jen zástěrkou pro „dlouhý seznam nadnárodních trestných činů“, včetně provozování „průmyslově rozsáhlých kybernetických podvodů“, které „závisely na obchodování s lidmi a moderním otroctví“ pro personál.

Tato obvinění se shodují nejen s mým vlastním zpravodajským pokrytím společnosti Prince Group v posledních letech, ale také s tím, co je v regionu označováno za „epidemii“ podvodů a nucené práce.

Nejčastěji se organizované zločinecké skupiny praktikující obzvlášť krutou formu podvodu, děsivě označovanou jako „porážka prasete“ („pig butchering“), usadily v regionu zmítaném konflikty – od Myanmaru až po Filipíny.

Tyto skupiny operují z komplexů, které na první pohled připomínají obchodní parky, ale při bližším pohledu odhalují mřížovaná okna a bezpečnostní stráž, která brání obchodovaným pracovníkům v útěku.

Ve stejný okamžik, kdy americké ministerstvo financí oznámilo sankce, federální žalobci v New Yorku odtajnili 26stránkovou obžalobu, která obviňuje Chena jako hlavního „šéfa“ skupiny – dohlížejícího na všechno od praní špinavých peněz a uplácení vládních úředníků až po nucenou prostituci a mučení. Samostatný soudní dokument odhalil, že Chenovi bylo zabaveno 15 miliard dolarů v kryptoměnách coby výnosy z trestné činnosti.

Možná je na dně, ale zdaleka není jisté, že byl Chen definitivně zlikvidován.

Zatímco čtete tyto řádky, analytici sledují, jak se právě teď mezi online peněženkami spojenými s vůdcem Prince Group přesouvají miliardy dolarů v kryptoměnách – a to mimo dosah západních úřadů.

Americké sankce mají sílu, i když podle zákona se vztahují jen na transakce s Američany nebo přes americké banky. Přesto existuje spousta míst, která stále zpracují peníze osoby, která je terčem sankcí – od praní špinavých peněz, které jsou údajně „tepnami“ organismu Prince Group, až po Hongkong, který dlouhodobě trvá na tom, že jednostranné americké sankce tam nemají právní váhu. Chen má rozhodně prostředky pokračovat v provozu, byť v omezeném rozsahu. Skutečná otázka zní, jak dlouho jej jeho patroni v kambodžské vládě budou vnímat jako přínos spíše než jako zátěž.

Chen, obviněný z toho, že je nejbohatším zločincem světa – jen oněch 15 miliard dolarů zabavených americkým ministerstvem spravedlnosti je více než 12,6 miliard dolarů, které Spojené státy požadovaly od mexického drogového bosse El Chapa – ukazuje na větší problém, kterému čelí vedení Phnom Penhu.

Kambodžská legitimita jako státu je už nyní velmi oslabená, protože v roce 2017 byla rozpuštěna jeho jediná významná opoziční strana a její vedení uvězněno. Konsolidace moci pokračovala o šest let později předáním premiérského postu z otce na syna. Tato legitimita brzy vyprchá, pokud bude země nadále vnímaná jako útočiště pro moderní otroctví a kyberzločince. Neméně důležitá je ale otázka, zda vládnoucí Kambodžská lidová strana dokáže udržet svůj vliv bez nelegálních příjmů poskytovaných údajnými zločineckými bossy jako je Chen.

Není to poprvé, co byl politicky propojený Kambodžan obviněný z podvodného podnikání vystaven veřejnému odhalení. Začátkem tohoto roku, když se na hranicích s Thajskem rozhořel konflikt, policie v Bangkoku prohledala sídlo Koka Ana, senátora z Kambodžské lidové strany, v rámci vyšetřování jeho vazeb na podvodné komplexy ve západokambodžském městě Poipet. (Kok An na obvinění veřejně nereagoval, kambodžská vláda ale popřela, že by měl jakoukoli spojitost s podvodnými operacemi.)

Jižní Korea stále hlasitěji protestuje proti tomu, že její občané jsou prodáváni do těchto kambodžských podvodných továren – a občas dokonce i zabíjeni. V září 2024 USA dokonce uvalily sankce na dalšího senátora, Ly Yong Phata, kvůli jeho údajnému zapojení do tohoto odvětví. (Ly Yong Phat tato obvinění popírá.)

Obžaloba proti Chenovi ale jde ještě dál. Podle amerických úřadů vedl Chen evidenci úplatků vládním činitelům – záznam, o jehož existenci FBI nyní tvrdí, že je v jejím držení. Přestože žalobci byli zjevně opatrní, aby nezesměšnili kambodžské rozhodující představitele tím, že by jmenovali konkrétní osoby, jasně dali najevo, že tak učinit mohou později.

Není těžké uhodnout, kdo je tím „vyšším vládním představitelem“, kterému měl Chen v roce 2020 údajně dávat drahé hodinky výměnou za diplomatický pas (zde článek z roku 2020 o tehdejším premiérovi Hun Senovi a jeho nových hodinkách Patek Philippe). Američtí vládní úředníci tím jasně říkají: Nepokoušejte naši trpělivost.

Kambodža stojí před dvěma možnostmi, přičemž ani jedna není bez rizika. Buď pokračovat jako dřív, nechat úplatky proudit a riskovat, že se země izoluje od světa podobně jako Severní Korea. Lepší být opovrhovaným, ale bohatým diktátorem mafiánského státu než jeho zbídačeným a sesazeným bratrancem, tak by se dalo uvažovat.

Druhou možností je zrušit podvodné továrny. Dnes jen stěží najdete zemi, která by každoročně nepřicházela o miliardy dolarů kvůli podvodným gangům, jako jsou ty, které jsou chráněny Phnompenhem, takže by to byl velký diplomatický úspěch.

Zároveň by to ale znamenalo uzavřít odvětví, jehož příjmy – konzervativně odhadované na 12,5 miliard dolarů ročně – se blíží sektorům, jako je výroba oděvů (9 miliard dolarů), které tvoří páteř legitimní ekonomiky a která se po pandemii covidu zotavuje obtížněji než většina ostatních. Je však otázka, zda by kambodžský klientelistický systém přežil, pokud by se z podvodů náhle úplně vyloučil.

Během čtyř dekád své rodinné vlády se Hun Sen profiloval jako jediná záruka stability země. Sám se často chlubí, že ukončil kambodžskou občanskou válku v roce 1998, což připisuje své „win-win“ politice integrace rozpouštějících se jednotek Rudých Khmérů do běžné armády a státní správy.

Ale dlouho před tím, než se členové guerill vynořili z deštného pralesa, Hun Sen usilovně pracoval na přeměně Kambodži v celonárodní pyramidové schéma, v němž si mnozí mohli užít svůj podíl z korupčního koláče. Při oznámení vyšetřování bohatství vládnoucí rodiny v roce 2016 nevládní organizace Global Witness označila za „jednu z nejkrutějších ironií Hun Senova modelu diktatury“, že „má kambodžskou ekonomiku tak pevně pod kontrolou, že obyvatelé Phnompenhu pravděpodobně budou mít potíže vyhnout se tomu, aby několikrát denně plnili kapsy svých utlačovatelů.“

Transparency International popisuje kambodžský klientelistický systém jako fungující „vertikálně i horizontálně napříč vládními ministerstvy“.

Po dlouhou dobu byly přírodní zdroje Kambodže hlavním palivem pro korupci. Především kambodžské lesy, které se od začátku 21. století zmenšily o třetinu, protože vláda je rozdávala loajálním kmotrům – například dalšímu prominentovi Try Pheapovi, který byl v roce 2019 sankcionován kvůli údajně nelegální těžbě dřeva, a letos v září čelila další z jeho společností sankcím kvůli údajné nucené práci a podvodům. (Těžební společnost obvinění popírá.)

Všechny druhy infrastruktury byly rovněž rozdělovány těm, kdo nabídli nejvyšší cenu – jeden magnát koupil koncesi na přístav jen proto, aby jím protahoval marihuanu. Armáda (jedna z největších na světě v přepočtu na obyvatele) je podobně obsazována na principu „pay-to-play“, s provizemi vyhlašovanými v aukcích a podnikatelskými magnáty „sponzorujícími“ celé armádní jednotky. Stabilita je z velké části zajištěna tím, že každý, kdo má zbraň nebo šekovou knížku, má svůj podíl na zkaženém statu quo.

Tento dynamický mechanismus však byl výrazně zrychlen vznikem podvodného průmyslu. Ať už je občanská cena za uplynulé čtvrtstoletí míru jakákoli, ponechat mocné postavy – často s ozbrojenými muži po svém boku – bez „židle, když hudba přestane hrát“, by mohlo vyvolat destabilizující soupeření mezi elitami.

Legitimní ekonomika se už několik let potácí. A letošní konflikt s Thajskem vrátil téměř milion nově nezaměstnaných migrantů. To by byla hrozná doba pro to, aby pravděpodobně největší byznysové odvětví země zkolabovalo.

Kambodža navíc očividně zoufale touží po schválení ze strany USA a utrácí velké sumy za armádu lobbistů ve Washingtonu. Peking, nejmocnější a dosud spolehlivý spojenec království, také potichu ztrácí trpělivost. Čínští občané dlouhodobě tvoří nepřiměřený podíl obětí podvodníků, provozovatelů obchodu s lidmi a šéfů komplexů.

V celém regionu jsou vlády unavené z toho, že je Phnompenh odmítá, když žádají o propuštění svých občanů z podvodných center.

Pokud by se Kambodža opravdu rozhodla zlepšit pošramocenou mezinárodní pověst tím, že se odkloní od svých praktik podvodného státu, mohla by si vzít poučení z historie od narkostátu.

V červenci 2000, když se Afghánistán potýkal s opakovanými suchy, Talibán oznámil zákaz pěstování opiového máku místními farmáři. Zákaz byl překvapivě účinný a následný průzkum ukázal, že sklizeň klesla o 94 procent. Přestože Talibán sklidil chválu z Washingtonu, historik Alfred W. McCoy tvrdí, že tím spáchal „ekonomickou sebevraždu“. Zákaz totiž ještě více ochudil 15 procent již tak chudé populace a OSN zjistila, že to podnítilo místní elity „ke vzpouře proti režimu“, když následující rok vtrhla do země koalice vedená USA.

Dynastie Hunů je rodina přeživších s prokazatelnými zkušenosti s tím, udělat cokoliv, aby si udržela moc. Prozatím se zdá, že podvodný průmysl – jakkoli morálně odpudivý – je její nejlepší sázkou.

Původní text investigativního novináře Jacka Adamoviće Daviese Seznam Zprávy publikují ve spolupráci a se souhlasem Foreign Policy Magazine. Titulek a mezititulky textu jsou redakční.