Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Německý koncern Rheinmetall se snaží odprodat divizi, která dodává součástky pro automobilový průmysl. Vedení původně vzkazovalo, že čeká na vhodného a zodpovědného kupce.
Podle informací deníku Handelsblatt ale z původních plánů slevilo – ať už jde o to, kolik peněz za odštěpený podnik požaduje, stejně jako o to, jaký má být jeho další osud.
Ještě donedávna měl Rheinmetall velké ambice. Firma v létě vzkazovala, že jejím cílem je „svěřit civilní část se všemi souvisejícími pracovišti do dobrých rukou.“ Koncern očekával, že z toho udělá výnosný obchod a tamním zaměstnancům tím zajistí pracovní místa na dlouhá léta dopředu.
Hospodářská realita je ale jiná. A mění se i dřívější německý recept na úspěch. Rheinmetall byl v Německu donedávna relativně přehlíženou firmou, která u sjednávání zahraničních obchodů neměla silné politické krytí.
Marně čekal i na větší zakázky spolkové armády, přestože každá zpráva o stavu Bundeswehru obsahovala dlouhý soupis toho, co je beznadějně zastaralé. Od letadel až po tanky.
Tahounem ekonomiky byl totiž léta automobilový průmysl a i přes aféru Dieselgate si v Německu udržoval skvělé vztahy s bankami i s předními politiky. Zbrojaři byli naopak stranou pozornosti. Získávání politické podpory anebo financování nových projektů pro ně vždycky znamenalo běh na dlouhou trať.
Zbrojnímu průmyslu se znovu daří. Automobilkám ne
Válka na Ukrajině ale přinesla radikální obrat – a to i pro rozdělení karet v německém průmyslu. Berlín se kvůli ruské hrozbě rozhodl ve velkém modernizovat armádu a to samé dělají prakticky všichni jeho spojenci.
Z Rheinmetallu se takřka přes noc stal nový klíčový hráč, který teď ve velkém expanduje po Evropě i ve světě. Hodnota jeho akcií vzrostla od února 2022 o více než desetinásobek.
Na přesně opačné straně spektra je teď automobilový průmysl. Branže, která v Německu momentálně přispívá spíš k oslabování, než k posilování ekonomiky. A ta část Rheinmetallu, která automobilkám dodává součástky, se tak prodává o to hůř.
Nalezení nějakých „dobrých rukou“, které by se o dodavatelskou firmu pečlivě staraly, je vlastně jen hypotetické. Obzvlášť v době, kdy propouští i ti největší – od Volkswagenu až po Bosch nebo Continental.
Do finálního vyjednávání o prodeji civilní divize se nakonec probojovali dva zájemci. Handelsblatt s odvoláním na interní zdroje zjistil, že u obou z nich má jít o private equity investory. Ti by mohli firmu velice pravděpodobně rozkouskovat a soustředit se na její ziskové části.
Koncern údajně slevil i z požadované ceny. Jestliže původně uvažoval o prodeji za miliardu eur, nakonec by se mohl spokojit třeba jen s polovinou. Divizi ostatně setrvale klesají příjmy kvůli úbytku zakázek. Finální rozhodnutí o novém kupci má padnout do tří měsíců.
Automobilová divize Rheinmetallu má pestrou paletu úkolů, a tím spíš je těžké ji coby samostatnou firmu konsolidovat. Její továrny vyrábí nejen senzory do aut, ale zaměřují se třeba i na technologie spojené se spalovacími motory.
Vyloučené není, že si koncern některé slibnější části ponechá sám pro sebe. Například dceřinou firmu, která pracuje na dálkově ovládaných vozidlech – tedy na řešeních, které se dají uplatnit i na bojišti. Rheinmetall by si navíc mohl nechat i některé ze svých „civilních“ továren, protože se je mezitím rozhodl přestavět na zbrojní výrobu.
Po Versailles vyráběl lokomotivy, po pádu Hitlera ledničky
Prodej automotive divize by pro Rheinmetall znamenal historický přelom. Bylo by to poprvé za více než sto let, kdy by se tento německý koncern zaměřoval čistě jen na zbrojní průmysl. Dříve se tomu vyhýbal nejen z podnikatelských, ale často i z ryze politických důvodů.
Hned dvakrát měl ostatně výrobu zbraní výslovně zakázanou a pokaždé ho zachránil přechod na civilní zboží. Po Versailleské smlouvě se tak z Rheinmetallu stal přední výrobce lokomotiv a psacích strojů. A po konci druhé světové války – a opětovnému odzbrojení Německa – se koncern zaměřil na domácí spotřebiče, jako ledničky a mrazáky.
Také divize pro automobilové součástky vznikla podle podobného klíče. Rheinmetall se do téhle branže pustil krátce po konci studené války, kdy mu výrazně klesly zbrojní zakázky. Práce pro automobilky mu zkrátka pomohla přečkat další období, ve kterém o jeho primární výrobky nebyl takový zájem.
Zbrojní koncern se naučil žít v určitých cyklech. Po konci každého konfliktu si našel nové – v tu dobu perspektivní – civilní odvětví, ve kterém se udržel až do další krize.
Německé automobilky v posledních letech vstupují do fáze, ve které přichází o dřívější dominanci a hledají cesty, jak obstát před novou konkurencí. Evropa mezitím spustila největší vlnu zbrojení za dlouhé dekády, při kterém se snaží dávat přednost místním výrobcům.
Z pohledu Rheinmetallu tak skončila jedna část cyklu a firma se teď hodlá naplno soustředit na tu nadcházející. Na tu, ve které podle stávajícího vedení nebude nutné diverzifikovat.
Rheinmetall zkrátka věří, že opět nastal čas, kdy může přejít čistě jen na zbrojní výrobu.
