Článek
„Žádné škrty ve státním rozpočtu nejsou tabu. Neexistuje nic, co by nešlo škrtnout, bude se muset propouštět! Cílem je vyrovnaný rozpočet. Pokud by si někdo neuměl představit, jak se to dělá, ať se podívá na argentinského prezidenta Mileie.“
Tohle je jen několik vybraných „drsňáckých“ výroků ekonomického experta Motoristů Vladimíra Pikory, předsedy vlivného rozpočtového výboru v Poslanecké sněmovně. Nekompromisními postoji, jimiž ukazuje své pravicové svaly, Pikora zásobuje své příznivce na sociálních sítích.
„Stát není automat“
„Nejsou žádná tabu. Musí se diskutovat všechny možnosti. Odmítám postoj, že zde jsou mandatorní výdaje a nejde zde šetřit. Prostě z nich uděláme nemandatorní. Výjimkou jsou důchody, ale automat musí skončit. Stát není automat. Výjimkou jsou důchody,“ napsal Pikora nedávno na síť X.
Kromě penzí najdeme ve státním rozpočtu tři velké kapitoly, kde se peníze zvyšují automaticky podle daných indexů, bez ohledu na vlády. První je obrana, na niž dnes stát dává dvě procenta HDP a na summitu NATO se zavázal výdaje na armádu postupně zvýšit na 3,5 procenta do roku 2035.
Druhá je školství, kde se stát zákonem zavazuje, aby na platy pedagogů vynakládal nejméně 130 procent průměrné průměrné hrubé mzdy v hospodářství.
A třetí kapitolou je pak zdravotnictví, kde rovněž funguje automatická valorizace plateb za státní pojištěnce - tedy za děti a důchodce.
Nelze čekat, že by hnutí ANO - dominantní síla ve vládní koalici - cokoliv z toho na přání Motoristů rušilo. Maximálně může brzdit tempo růstu výdajů na obranu, ale v případě školství i zdravotnictví lídři ANO opakovaně slibují více peněz.
Pak je tedy otázka, proč poslanec Vladimír Pikora vypouští do éteru takové silácké věty, jako kdyby ani netušil, s kým Motoristé mají tu čest být ve vládě. Jejich představy jsou v naprostém rozporu s tím, co má ANO ve svém programu a co si prosadilo do vládního prohlášení.
Babiš: Vyrovnaný rozpočet do čtyř let je nesmysl
„Oni mluví o vyrovnaném rozpočtu do čtyř let, což je samozřejmě nesmysl, protože my potřebujeme investovat,“ odmítá premiér Andrej Babiš motoristické nápady.
Hnutí ANO dokola opakuje, že chce zrychlit ekonomický růst - a teprve pak je ochotno se bavit o snižování rozpočtových schodků.
„To ale nemůže být jediným cílem hospodářské politiky,“ odmítá vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček „posedlost“ výší deficitů.
Ví Vladimír Pikora o těchto postojích koaličních partnerů? Nebo jsou snad Motoristé připraveni klidně opustit kabinet, pokud neprosadí velké škrty? Když mu nedávno jeden z příznivců v debatě vytkl, že i přes rétorické proklamace Babišova vláda zatím působí jako „banda socialistů“, tak Pikora reagoval podrážděně.
„Vždyť já jsem to řekl jasně! Mohl jsem to říct ještě jasněji?“ odvětil s odkazem na svá předchozí slova: „Musíme být ostří a nekompromisní. Vy ani nevíte, co všechno se dá škrtnout. Já trvám na tom, že neexistuje žádný mantinel. Chtěl bych navázat na Javiera Mileie, který si každý den vzal jedno ministerstvo a řekl - škrtám. Nic nebylo tabu,“ sní Pikora o tom, že bude stejně jako jeho argentinský vzor jednou řezat motorovou pilou.
Ostatní motorističtí politici také volají po úsporách, ale dělají to méně teatrálně. „My víme, že není možné za jeden rok škrtnout celý schodek, protože bychom tím zničili celý státní rozpočet. Naší snahou je otočit směr a postupně z deficitů ukrajovat, až se dostaneme k vyrovnanému rozpočtu,“ říká třeba poslanec Igor Červený.
Někdejší ministr financí Miroslav Kalousek přesto Motoristy chválí jako jedinou stranu ve Sněmovně, která zcela otevřeně mluví o nutnosti škrtů ve státním rozpočtu. „Razantní škrty jsou přitom zcela nezbytné. Třistamiliardové deficity opravdu nejde likvidovat jen růstem ekonomiky a bojem s šedou ekonomikou,“ dává Kalousek Motoristům kredit i za to, že o tom alepoň mluví. Což nakonec může ocenit i část voličů.
Další možné vysvětlení, proč Vladimír Pikora představuje své velké sny navzdory realitě, je nový trend politické komunikace. Politici spoléhají na to, že se svými voliči už nekomunikují přes tradiční média, ale skrz sociální sítě sami napřímo. A tam mohou svým věrným malovat svět v barvách, jak chtějí.
„Jde o obecný trend, kdy se vytrácí sdílené povědomí o tom, co se děje ve světě. Lidé jsou přesyceni informační záplavou, což je tady od covidu přes válku. Ztrácejí zájem o tradiční široká média, mnozí raději sledují jen vybrané kanály třeba svých oblíbených politiků. Mají pocit, že jsou vzdálení přátelé, takže jejich interpretaci událostí důvěřují,“ vysvětluje Denisa Hejlová, ředitelka Centra pro strategickou komunikaci na Univerzitě Karlově.
