Česko jde pro medaili, zní z Kanady. Dvacítka musí ale zkrotit ega

Instinkt říká vyslovit podobné věci hodně potichu. Nebo zařvat, ale pod peřinou, ať se hlas nenese moc daleko. Česko bude na MS do 20 let jedním z favoritů.

Čtyřikrát za sebou se dostalo minimálně do semifinále, třikrát v řadě bralo medaili. Takovou éru český hokej nepamatuje. A teď je tady vrcholný podnik. Mix ročníků narození 2006 a 2007 má velkou sílu – talentované obránce s ofenzivním instinktem, pestrý výběr v útoku, velké hráče i tvůrce hry. Papírově nechybí nic.

Výjimečnou věc cítí i v zahraničí. Třeba magazín The Hockey News před každým šampionátem do 20 let na první dvoustránce vystaví lištu, kam napíše tip, kdo má jak vysokou šanci na výhru.

Česko je v kurzu 5:1 třetí za Kanadou a Švédskem.

Je to jedna prognóza. Nic víc. Ale ukazuje, jaké renomé čeští mladíci za mořem mají. „Není to tak dávno, kdy byste Česko bez váhání tipovali jako tým, který skončí ve čtvrtfinále. Ale teď jsou zase mezi nejlepšími. Celkově patří k nejžhavějším celkům v mezinárodním hokeji,“ přidává Steven Ellis, expert na mládežnický hokej serveru Daily Face Off.

„Líbí se mi progres hráčů, těší mě, co u nich vidím,“ reaguje na vysoké mínění o svých svěřencích trenér Patrik Augusta. A pozice favorita? „Snažím se nic nečíst,“ pokouší se s lehkým úsměvem téma uzavřít.

Jenže i když možná dovede tlak a očekávání v 56 letech odfiltrovat, pod sebou má hráče, kterým ještě nebylo ani dvacet. Tedy generaci, která se narodila s telefonem v ruce. Každá informace, každá hláška, ať už dobrá nebo špatná, se k nim dostane.

Buď si ji najdou sami, nebo zprávu pošlou kamarádi, případně zmínkou o výkonnosti žije rodina. Je to normální jev. I kdyby se telefony od Ježíška do konce turnaje všem hráčům sebraly, vědí, že se o síle týmu mluví a píše.

Může jít právě i o úskalí, se kterým český hokej pracovat za posledních dvacet let neumí. V mládeži určitě ne. Říct si: Jsme silní, dobří, dost toho umíme, teď jen všechno prodat? Taková je spíš cesta Kanady a USA.

„To je náš úkol,“ přikývne Augusta. „Chceme mít sebevědomé hráče. Ale současně je důležité držet hlavu nastavenou tak, že každý trénink a každé střídání odmakáme na sto procent. Bez práce se žádný výsledek nikdy nedostaví.“

Jde o věc, která předchozí výběry zdobila. Hodně bruslení, velká herní disciplína a neřeší se, kdo je zrovna na ledě.

„Víte, co je docela působivé?“ ptá se zámořský expert Ellis. „V prognózách pro příští draft vám chybí hráč, o kterém řeknete, že by vyloženě měnil hru. Ale ta hloubka!“

Ano, národní tým má vyrovnanou sestavu se spoustou hráčů, která má ambice hrát přesilovky a klíčové role. Což je skvělá zpráva i riziko. Někdo bude hrát méně, než čeká. Jiný se nedostane do početní výhody a ví, že tady je jeho role a má na ni.

Tohle je teď velký úkol kouče Augusty. Má k dispozici nejlepší hráče, otazník je, jestli z nich vyroste i nejlepší tým.

„Na rovinu, cokoliv jiného než medaile bude pro Česko zklamání,“ dodává Ellis. Asi tak.

Mínusem je, že se nestačil uzdravit Jakub Milota, takže Česko půjde do turnaje bez jasné jedničky. Brankář, kterého draftoval Nashville, měl mít nejstabilnější výkonnost. Na MS si tak patrně zachytají osmnáctiletý metrákový obr Michal Oršulák i Matyáš Mařík, který má extraligové zkušenosti z České Budějovice. Jeden z nich pak nastoupí do čtvrtfinále.

Velkou pozornost bude přitahovat Václav Nestrašil. Jednak proto, že útočník se 197 cm se nikde moc neschová, automaticky si ho všimnete. Ale hlavně láká, jak se hráč, jehož si v prvním kole letošního draftu zamluvilo Chicago, zlepšuje.

„Abych byl upřímný, víc ohromený asi být nemůžu. Líbí se mi jeho zápal, má v sobě, že nerad prohrává. To je základ, který ho dovede hodně daleko,“ nadšeně před šampionátem hlásil asistent generálního manažera Chicaga Mark Eaton pro The Chicago Sun.

Nestrašil hraje univerzitní NCAA. Dostává čas na přesilovkách i na oslabeních a na MS by měl být výraznou personou v útoku. Otazníkem však je, jak ho kouč Patrik Augusta plánuje využít.

Vysoký útočník by mohl být klenot českého hokeje i tím, jak se každý rok dovede zlepšovat. Je zvyklý hrát pravé křídlo a přesilovky před brankou. V přípravných zápasech jen trenér preferoval jiné varianty, Nestrašila zkoušel napravo a nezdálo se, že by s ním počítal jako s klíčovým mužem pro speciální týmy. Samozřejmě může něco jiného zkoušet na trénincích, aby nevyzradil všechny plány Kanadě pro první duel.

Velké věci se dají čekat i od Adama Benáka. U něj se taky řeší hodně centimetry, jen jinak než u Nestrašila. Měří 173 cm a vždycky bude téma, jak daleko by se dostal, pokud by měřil o 10 cm víc.

Má geniální myšlení, dovede tvořit hru a sbírat hodně bodů. Do NHL ho nedostanou síla a velikost, ale mozek.

Na MS by mohl ukázat, jak výjimečně chytrým hráčem je. Pro ilustraci, co dovede, se hodí srovnání z juniorské OHL, kde působí. Historicky nejproduktivnějším Čechem v soutěži je Jan Bulis, který v sezoně 1996/97 posbíral 103 bodů. Benák drží tempo na 104 bodů.

Sílou českého týmu pak je, že existuje hodně vazeb, kde lze útočné hráče využít. Benák vyrůstal v Česku především jako centr. Dobře znělo jeho spojení se střelcem Adamem Novotným, kterého draft teprve čeká.

Jenže drobnější postava odklání za mořem Benáka spíš na křídlo, což je ve výsledku jedině dobře. Klidně by mohl hrát vedle Nestrašila, dalších variant jeho využití pak je minimálně pět. „První myšlenka byla, že ho budeme hrát na křídle. První týden v Americe jsme tady taky trénovali v různých kombinacích, aby všichni pracovali o pozice a vyzkoušeli si vazby,“ hlásí Augusta.

S kreativním hráčem se dá operovat různě, což je česká síla.

Měl by jí být i jeden z nejprotivnějších hráčů výběru Petr Sikora. Před rokem na něj bučela celá Kanada, když ho podezřívali, že přihrál zákrok, po němž byl soupeř vyloučen do konce zápasu. Stal se „miláčkem“ země.

Pozornost přitahuje i stylem, kdy se hodně sráží a nebojí se provokovat. Patří do kategorie „prevít“, kterou má Česko roky neobsazenou.

„K jeho hře to patří. I když mu budeme připomínat, aby sám sebe nerozhazoval ze hry a emoce nešly do negativna,“ přikývne i Augusta. Ale věří mu hodně: „Musíte tady přistupovat tak, že mu nechcete vzít ten jeho nadstandard. Právě kvůli emocím je hokejistou, jakým je.“

Vyloženě nadupaně působí česká defenziva. V mládežnických kategoriích se poslední roky daří vychovávat ofenzivní obránce. Vada je, že nikdo z nich zatím nevyskočil do NHL, ale při soubojích ve stejné věkové kategorii jsou čeští beci silní.

Minimálně dva hráči ze současného výběru měli tenhle trend otočit. „Posledních pár let se říká, že je potřeba mít ofenzivní obránce, a my jich v týmu máme hodně,“ přikývne i Augusta.

Adam Jiříček je klenot, kterého brzdí jenom zranění. Minulý rok se dal dohromady až těsně před šampionátem, nebyl to on. Chyběla mu herní praxe. Teď bychom měli vidět nejlepší verzi hráče, který by do dvou až tří let mohl hrát NHL za St. Louis.

Mezi nejmladší hráče výběru patří Radim Mrtka, který ale v osmnácti měří téměř dva metry. Postará se o sebe. Kolují zprávy, že se raketově zlepšuje v kanadské juniorce. Buffalo výkonností tak překvapil, že ho do mládežnické soutěže neposlalo rovnou. Dlouho ho drželo v kempu pro NHL a odeslalo ho na farmu, aby si zahrál i pár zápasů mezi dospělými.

Tomáš Galvas má dobré bruslení i silné útočné instinkty, zlepšuje se v extralize. Touhu hrát hodně do útoku mají i Jakub Fibigr nebo Vladimír Dravecký.

Nakonec může být obtížné hledat obránce, kteří budou opravdu bránit. „V létě byli Radim Mrtka s Tomášem Galvasem v zápasech vedle sebe perfektní a neměli problém směrem dozadu. Nebojím se, že bychom měli problém bránit,“ zůstává v klidu Augusta.

Navíc věří, že v reprezentaci hráči uchopí svoji pozici jinak. Nebudou soupeřit o All-Star tým turnaje, o medaili pro Česko: „Každý z hráčů musí malinko couvnout ze své hry ve prospěch týmu. Nehledáme kaskadéry, ale hráče, kteří udělají první i poslední pro výhru.“

V sobotu nad ránem přijde nejtěžší možný test schopností českého týmu. Reprezentace dvakrát v řadě vyřadila ve čtvrtfinále Kanadu, teď s ní turnaj otevře.