Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Není jediný český prvoligový klub, který by neměl na soupisce hráče narozeného v Africe. Ale jedna země vládne všem. Třináct ze šestnácti týmů do zápasu vyslalo muže s pasem Nigérie. Celkem do probíhajícího ročníku zasáhlo Nigerijců jednadvacet. Po Češích a Slovácích největší ligová komunita.
Fotbalová horečka zachvátila nejednoho miliardáře a československý talent dávno přestal stačit. Levně nakoupit, draze prodat. Taková politika velí dívat se za hranice země i kontinentu. Do Nigérie.
Do země, která má přes 230 milionů obyvatel a nespočet problémů. Žijí v ní křesťané i muslimové, na severu řádí radikální hnutí Boko Haram. Rostou tu ovšem také výjimeční fotbalisté. Na výběr je z téměř nekonečného množství.
Peter Kareem Bez frází | Sport SZ
Článek přinášíme v rámci spolupráce Seznam Zpráv s Bez frází, kde původně vyšel v lednu 2025. Na www.bezfrazi.cz naleznete více než 350 dalších autentických vyprávění sportovních osobností, řadu z nich lze poslouchat i v audioverzi namluvené předními českými herci.
Bez frází vzniklo v roce 2016, jeho spoluzakladatelem je hokejový mistr světa Radim Vrbata a vedle příběhů na internetových stránkách vydává i knihy, natáčí dokumentární filmy, tvoří podcasty a pořádá sportovní besedy se sportovci pro veřejnost i firemní prostředí.
Právě tady začíná vyprávění jednoho z nich. Obránce Peter Kareem si v Bohemians plní sen. Žije život, po kterém v jeho zemi touží téměř nepředstavitelné množství lidí. Dejme mu slovo:
„Uvádí se, že v Nigérii se fotbalu věnuje 15–20 milionů hráčů.
Milion sem, milion tam. Patříme přece jen mezi nejlidnatější národy světa a s evidencí to zejména v některých částech země není tak slavné. Ale jen si to zkuste představit: To je víc, než je vůbec lidí v celé České republice. Vlastně skoro dvakrát tolik.
Kdyby člověk uvažoval racionálně, viděl by, že prosadit se v takové konkurenci se rovná zázraku. I když v Evropě hrají stovky nigerijských fotbalistů, dostat se mezi ně, upozornit na sebe a něčím se odlišit od té záplavy dalších kluků, je v podstatě nereálné.
Přesně takhle to aspoň tvrdila moje rodina.
Hlavně tři starší sestry, které s tátou a starším bráchou držely v chodu naši domácnost, když od nás v mých dvou letech odešla máma. Tvrdily to v ten den, kdy jsem tátovi řekl, že bych si chtěl promluvit. Končil jsem střední školu a bylo třeba začít řešit, kam dál bych měl pokračovat. On všechny svolal a začala debata.
Nebo spíš hádka. Oznámil jsem totiž, že na žádnou univerzitu nepůjdu a hodlám se naplno věnovat fotbalu.“
Tisíc euro, smlouva snů
První africký hráč v československé lize dostal plat šest tisíc korun. Ve Spartě. Že to je směšné? V roce 1990 to byl dvojnásobek průměrné mzdy. Na Letné zaujal Timothy Mwitwa legendárního trenéra Václava Ježka.
Podle klubových kronik byl oblíbencem. Mezi fanoušky, spoluhráči i zaměstnanci. Dostal jedinou možnou přezdívku: Mireček. V rudém dresu nakonec nastoupil do sedmi ligových zápasů, zahrál si i pražské derby.
Jenže víc se neprosadil. Odešel zpátky do Zambie a v roce 1993 zemřel při tragické nehodě letadla tamní reprezentace. Dveře do Československa dalším Afričanům neotevřel, žádný zásadní rozruch nezpůsobil. Zůstal kuriozitou, exotikou.
Ve dvou letech odešla Kareemovi máma, o domácnost se staraly tři starší sestry, bratr a táta. Z nejmladšího člena rodiny se stal profesionální fotbalista.
Ani o pětatřicet let později se některé mechanismy nezměnily. I teď se dají Afričané pořídit do českých klubů za slušné peníze, stejně jako Mwitwa zároveň často i průměrným platem mohou vylepšit život celých rodin.
Ani Peter Kareem nedostal v roce 2023 žádnou neodmítnutelnou nabídku. Tedy z českého pohledu, optikou chlapce z Nigérie byla takováhle:
„Agent mi ukázal kontrakt, kde byl mimo jiné uvedený i plat 1000 euro. V nigerijské lize jsem nebral ani čtvrtinu. Okamžitě jsem věděl, že tohle je pro mě nejlepší možné místo, kde začít nový život a nastavit věci správně. Odkud se odrazit ke kariéře, jakou jsem si vysnil a na kterou věřím, že mám schopnosti. Ještě jsem netušil, jestli mě vůbec podepíšou, jestli je přesvědčím o svých fotbalových kvalitách. Ale zařekl jsem se, že dokud nepodepíšu smlouvu, odmítám se vrátit.
Byl jsem ochotný v té Vlašimi na hřišti zemřít, aby mě vzali.
Zavolal jsem sestrám, že jsem to dokázal. Jedu do Evropy. A ony děkovaly bohu. „Vidíte, já vám to říkal,“ poznamenal jsem. V dobrém. Po letech už jsme se tomu, co mezi námi bylo, smáli.“
Pomeranče, banány i žebrání
Každý fotbalový fanoušek z přelomu milénia si bude pamatovat jméno Kennedy Chihuri.
Ofenzivní zimbabwský záložník přišel do Slavie přes Slovensko, ale 196 ze 200 ligových zápasů odehrál na Žižkově.
A nebylo to snadné. Při utkáních se Spartou a Brnem na trávník létaly banány a pomeranče. „Bylo toho tolik, že nestačilo čtyři nebo pět kýblů,“ vzpomínal v dokumentu České televize jeden z trávníkářů.
Viktoriány oblíbený „Kenny“ to nejprve obrečel, později si zvykl. Konec devadesátých let nebyl v Česku dobou, kdy by měl někdo s oběťmi rasismu zásadní slitování. „Lidi mají rádi chleba a hry,“ konstatoval žižkovský trenér Petr Uličný.
A bavil se tím, že má Chihuriho v týmu. „Ptal jsem se ho, jestli se jmenuje York,“ říkal s odkazem na slavného útočníka černé pleti, který nastupoval Manchester United. „A on mi pověděl, že ne. Že je Kennedy Chihuri. Takže sebevědomí má. A taky výhodu. Umí anglicky, je chytřejší než my, my umíme maximálně základy ruštiny,“ glosoval.
Samotný Chihuri útoky na barvu pleti postupně dokázal ignorovat. I on prošel světem, který si nedovedeme představit, a Evropa pro něj byla destinací zaslíbenou. Tak jako pro Petera Kareema.
„Když se chceš postavit na vlastní nohy a nemáš nic, není to snadné nikde. A rozhodně ne v Nigérii. Člověk musí být připravený bojovat. Každý den bojovat. Musí počítat s tím, že přijdou těžké chvíle. A ony skutečně přicházely. Často.
Míval jsem hlad a neměl jakoukoliv vidinu, že se to zlepší.
Na začátek jsem měl aspoň kde bydlet. Spoluhráč z mého tehdejšího týmu se nabídl, že můžu zůstat nějaký čas u něho v okrajové části Lagosu. Spolu jsme vyráželi na hřiště dlouhé hodiny pěšky, protože na dopravu jsme neměli. Pokud jsme tedy nechtěli žebrat.
V Nigérii musí fotbalista každý den bojovat i mimo hřiště. Základním problémem je, kde si hráč obstará jídlo.
A ano, i to jsme dělávali.
Někdy jsme prosili kolemjdoucí o peníze, v obchodech o trochu jídla. Když lidé hudrovali, co si to dovolujeme, vysvětlovali jsme, že jsme fotbalisti a potřebujeme jíst. Z drobných se stejně nedalo pořádně našetřit na vybavení. Na kopačky, oblečení. Proto jsme se snažili co nejvíc získat po starších spoluhráčích. Někdy, kdybychom někoho neuprosili, neměli bychom ani v čem odehrát zápas. Věci na sebe jsme měli různě popůjčované, staré. Naše rodiny si totiž nic z toho jednoduše nemohly dovolit.“
Africká investice
Trenér Uličný trefil ve svém postřehu z kraje tisíciletí ještě jednu pravdu. Afričané ze zemí s britskou koloniální minulostí mají výhodu ve znalosti anglického jazyka. I proto je Nigérie pro český trh lepší než frankofonní části.
Afričané už nejsou exotikou, už dávno jsou především investicí. Nejdražší odchod z české ligy? Už to není tuzemský talent. Senegalský křídelník El Hadji Malick Diouf odešel ze Slavie do West Ham United za 25 milionů eur.
V neděli začíná Africký pohár národů a vedle hvězd Premier League, Serie A či Bundesligy na něm může nastoupit i čtveřice zástupců české ligy. Nominaci dostali Igoh Ogbu (Slavia/Nigérie), Santiago Eneme (Sparta/Rovníková Guinea), Aziz Kayondo (Liberec/Uganda) a Benson Sakala (Bohemians/Zambie).
Příchodem do Bohemians změnil Peter Kareem život sobě i celé rodně.
Zpátky do Nigérie. Před deseti lety zasáhli do české ligy dva její hráči, před pěti jich bylo pět a nyní zmiňovaných jedenadvacet. Pro každého z nich je to výhra v zápase, kterého se účastní dvacet milionů chlapců se stejným snem.
Peter Kareem ho žije.
„Já ve Vlašimi zůstal. Odehrál jsem několik přípravných zápasů v nejistotě, než si mě zavolal trenér s tím, že se mu moje hra líbí a chce, abych podepsal.
Pro mě tohle, právě tenhle krátký pohovor znamenal všechno. Znamenal potvrzení, že jsem dobrý hráč, který se zvládne uchytit i mimo Nigérii.
Jakmile jsem potom v kanceláři prezidenta přidal pod smlouvu svůj podpis, rozbrečel jsem se. Hned tam na místě mě přemohly emoce. Byl to pro mě velký den, ale já stejně cítil smutek. Položil jsem propisku a vytryskly mi slzy, protože moje první myšlenka mířila k tátovi.
K tátovi, který už u toho nemohl být. Nemohl vidět, že se ze mě opravdu stal profesionální fotbalista.
Od té chvíle už všechno běží jenom vzhůru. Už to totiž je jen o mně. O tom, co budu předvádět na hřišti. A jak jste asi pochopili, to je pro mě ta nejmenší překážka ze všech, které jsem kdy musel absolvovat. Prostě hraju, jako by každý zápas měl být poslední.“
Obránce Bohemians změnil život sobě i rodině. Nemusí žebrat o jídlo, spát s prázdným žaludkem. Cíl majitelů českých klubů je ale vyšší. Najít mezi Nigerijci či jinými Afričany další diamant. Dalšího Dioufa v hodnotě půl miliardy korun.
Na www.bezfrazi.cz naleznete více než 350 dalších autentických vyprávění sportovních osobností, řadu z nich lze poslouchat i v audioverzi namluvené předními českými herci.
