Článek
„Ukrajina potřebovala peníze. A tohle jsou peníze,“ napsal k evropské půjčce zemi Michael Weiss, jeden z nejznámější amerických analytiků mezinárodního dění.
I takhle se dá na noční dohodu lídrů sedmadvacítky dívat. Ukrajina, která se už čtvrtým rokem brání ruské agresi, má v současnosti peníze zhruba na první tři měsíce příštího roku, pak bude její kasa prázdná.
Bezúročná půjčka ve výši 90 miliard eur, kterou země EU na summitu v Bruselu ve čtvrtek v noci odsouhlasily, pokryje potřeby Ukrajiny na bojišti i pokud jde o běžný provoz státu v příštím roce a částečně i v tom následujícím. Celkově by částka měla uspokojit zhruba dvě třetiny ukrajinských nákladů pro období 2026-2027.
Před dvěma lety se evropské země ošklivě pohádaly o 50 miliardách pro Ukrajinu - dohodu tehdy zablokoval Viktor Orbán. Cestu ven z patu kvůli potřebě jednomyslného souhlasu se podařilo najít až napodruhé pomocí fíglu.
Tehdejší německý kancléř Olaf Scholz maďarského premiéra - po předchozí domluvě - vyzval, ať si dojde na kafe. Když Orbán odešel, šestadvacítka peníze pro Ukrajinu odhlasovala.
Tentokrát podobný trik nebyl potřeba. Evropští politici tak dlouho hledali shodu, až ji našli a schválili, napoprvé, téměř dvojnásobnou sumu.
90 versus 210
Na věc se ale dá dívat také tak, že na stole byla reparační půjčka jištěná zmrazenými ruskými aktivy ve výši až 210 miliard eur. Měla to být nejdůležitější dohoda čtvrteční noci, test z geopolitické dospělosti Evropy.
Proti použití peněz ruské centrální banky, z nichž většina leží na účtech bruselské banky Euroclear, se od počátku stavěl belgický premiér. Měl obavy z finančních a jiných následků, z konfiskace belgického majetku napříč planetou, pokud by použití peněz Moskva soudně napadla a vyhrála. Investigativní novináři odhalili, že politici a pracovníci Euroclearu čelili před unijní schůzkou brutálnímu nátlaku a vyhrožování ze strany ruských tajných služeb.
Belgický premiér Bart De Wever proto žádal písemné ujištění od lídrů ostatních zemí, že se na Belgii složí, kdyby Rusko žádalo svých 210 miliard zpět. To mu ale nechtěli všichni dát. Proti byli Viktor Orbán, Robert Fico, Andrej Babiš, bulharský premiér, maltský, také italská premiérka a další.
Pokud tedy na 90 miliard nahlížíte přes cílených 210 a jestliže mnohahodinové hledání skuliny v unijní smlouvě, aby se i tato částka obešla bez Orbánova a Ficova souhlasu, posuzujete jednoduchým „make Russia pay“ - tedy ať Rusko platí, když nás bombarduje, jak to řekl v Bruselu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj -, Evropa selhala.
Peníze ruské centrální banky budou dál v evropské bavlnce, požívajíce ochrany mezinárodního práva a servisované elitními belgickými bankéři. Rusko bude mezitím pokračovat v zabíjení na Ukrajině a ohrožovat hybridními útoky celou Evropu.
Platí ale i to druhé: Evropské státy dál pomáhají napadené zemi, teď jí poskytnou další peníze, aby se mohla bránit. Ne ale všichni, většina. Česko k té většině nově nepatří.
Ať žije V3
Peníze pro Ukrajinu si půjčí Evropská komise na kapitálových trzích a ručit za ně bude rezervou ve společném unijním rozpočtu. S tímhle řešením souhlasili všichni.
Jen 24 zemí z 27 je ale ochotných podílet se na případném splacení ukrajinského dluhu. Tři státy to odmítly - Maďarsko, Slovensko a Česko.
Andrej Babiš se bránil, že český postoj je jiný než Orbánův a Ficův. „Nemáme stejnou pozici jako Slovensko a Maďarsko. Podporujeme Ukrajinu. Podpořili jsme závěry summitu. Jen s výjimkou, že nechceme ručit za úvěry. Slovensko a Maďarsko odmítly jakoukoliv podporu,“ uvedl premiér v pátek nad ránem po konci schůzky.
V praxi je ale obojí totéž. Podpora bez konkrétního naplnění, když právě o to naplnění jde, jakoby nebyla.
Babišovo rozhodnutí na summitu představuje rozchod s dosavadní českou politikou vůči Ukrajině a přimknutí se k Maďarsku a Slovensku. S nimi také, na Orbánův popud, český premiér ladil pozice v průběhu jednání.
Změna směrem k Ukrajině přišla poté, co nová vládní koalice počátkem týdne odmítla jiné evropské dohody - o emisních povolenkách a migračním paktu. Také tady je vzkaz stejný: nebudeme dodržovat pravidla v rámci EU, nebudeme solidární s ostatními, odmítáme svůj díl spoluodpovědnosti za svět za našimi hranicemi.
Babišova vláda může deklarovat - a už to dělá -, že je to legitimní, protože k tomu dostala mandát od svých voličů. Bude mít pravdu. Mentální exit z Evropské unie, který koalice tento týden provedla, ale přirozeně bude něco znamenat, ponese s sebou následky.
To nejjednodušší, co lze konstatovat, je marginalizace Česka v Evropě. Jistě tu můžete říct „ne“. Ale pokud ho řeknete nikoli proto, že musíte - třeba když je země na hraně bankrotu -, ale protože prostě chcete, je to jiné.
A právě v téhle situaci se Česko nachází: na pozadí bezprecedentního ohrožení bezpečnosti Evropy odmítlo platit za pomoc Ukrajině, protože nechtělo. Z národního sobectví a malosti. Země se tím odsunula do stínu za Orbánem, s nímž už nikdo v Evropě nepočítá, jeho síla je nulová.
Z téhle pozice se samozřejmě budou hůř bránit české národní zájmy, o kterých nová vláda mluví ještě častěji než ta předchozí. Deník Financial Times citoval účastníka summitu, který na adresu Prahy, Budapešti a Bratislavy poznamenal: „Nemusí platit. Ale donutíme je za to zaplatit politicky.“
Andrej Babiš ještě v Bruselu zmínil potřebu ošetřit dostatek peněz pro Česko v novém sedmiletém rozpočtu EU, o němž se bude v následujících měsících vyjednávat. Platí tu jednomyslný souhlas a hráči jako Viktor Orbán dlouho spoléhali na to, že dohodu zablokují, když nebude po jejich.
Ujednání o ukrajinské půjčce ze čtvrteční noci se ale odehrálo historicky poprvé bez souhlasu všech, ačkoli šlo o společný evropský rozpočet. Skýtá to spoustu otázek, podstatné je ale následující: evropští lídři ukázali, že když mají většinu na své straně a jasnou vůli, cestu k řešení najdou.
Je to neklamné znamení ztráty trpělivosti s těmi okolo unijního stolu, kdo chtějí jen brát a nedávat nic. Možná s tím Andrej Babiš nepočítal, ale je to vzkaz i pro něj a nastupující českou vládu.
