Koncert pro lidi starší 18 let. Zpěvák Rammstein po nich házel dorty i ryby

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dvaašedesátiletý zpěvák německé kapely Rammstein tento čtvrtek vystoupil v pražské O2 areně se svým dekadentním sólovým projektem. Od úvodní skladby nazvané Fat je to trochu cirkus. Na projekčním plátně si jakási nahá bytost, připomínající člověka kříženého s prasetem, poplácává obří pupek. V detailním zpomaleném pohybu ho vystavuje na odiv, hladí si ho.

V písni s barokním rázem se německý provokativní hudebník rozplývá nad baculatými těly a odmítá vše hubené. Stejně tak v Praze odmítá vyzáblou show či zvuk. Zvukař dělá za pultem divy. Ve hřmotu kapely Lindemann prosazuje svůj hlas až se zarážející silou. Když se vokál poprvé rozlije plnou halou, všechny přítomné jako by trochu zatlačil do země.

Bubeník a klávesistka jsou uvězněni v konstrukcích futuristických posilovacích strojů. Ostatní muzikanti evokují příslušníky jakési mezihvězdné policie na sadomasochistickém večírku. Jeptišky brzy odhodí řeholní šat a odhalují kyprá těla. Na první pohled chaotická scéna ale pozvolna začíná působit jako oslava jinakosti.

Metal dokáže být extrémní. Vznikl koncem 60. let minulého století a od té doby mnohokrát zabředl ve svazujícím konzervativismu. Lindemann se rozhodl žánr zrozený ve vyhasínajících metropolích někdejší industriální revoluce opět rozhořet. Pro show jeho mateřské kapely Rammstein jsou typické ohně. Na aktuálním turné zpěvák nezapálí ani jeden, přesto se mu daří docílit podobného efektu.

Během pražského koncertu jako by svýma mohutnýma rukama objímal extrémy. Divákům důrazně předkládá obrazy a slova vypovídající o zálibách, představách a snech, které lidé většinou nechávají doma za dveřmi nebo hluboko v sobě.

Lindemannovo aktuální turné je určené pouze dospělým. Na pražský koncert si vstupenku směli koupit jen lidé starší 18 let, především kvůli nahotě a uřvané lascivnosti.

Například pátou skladbu Golden Shower doprovází projekce detailů na vaginy propíchané piercingy, později na sebe těla močí. Sekvence vrcholí sestřihem ženských genitálií připomínajícím animaci ve stylu Jana Švankmajera. Když strojový metal utichne, halou se místo nadšeného řevu rozlije obdivný potlesk částečně oněmělých posluchačů.

Při písni Platz Eins scénu zalijí duhové barvy a zpěvák se vydává na cestu publikem v obří plastové kouli. Jako penis v kondomu pomalu perforuje masu těl, která k němu obdivně vzhlíží.

Když se vrací se svou koulí na kraj pódia, výsuvný sloup zvedá basistku Kristin Kaminski dobrých 15 metrů nad pódium, kde technikou zvanou slapování hraje čistou funky linku. Tanečnice po stranách roztleskávají dav. Fanoušci tvrdého metalu přijímají i tento taneční rytmus.

Hlavně ve druhé půlce show Lindemann své oddané trápí. Při songu Blut skrápí přední řady umělým deštěm. Většina vody vypouštěná z trubek u stropu haly se před dopadem na hlavy publika rozptýlí, jenže přeháňky se opakují, působí vydatně a venku je tou dobou kolem jednoho stupně Celsia.

Skladba Allesfresser utichá do intermezza v podobě elektronického beatu a na scénu přichází monstrum: Trochu tanečnice u tyče, trochu klaun, pohybuje se jako robot. Z vaginy vytahuje tampony a rozhazuje je nadšenému publiku. Vzápětí kapela i tanečnice berou celé dorty vyskládané na stole a jeden po druhém je z pódia házejí přímo do diváků. Snaží se trefovat obličeje.

Když v přídavku Fish On tanečnice hází do publika ryby, vtip už se trochu opakuje. „Rybník“ je na těch pár leklých ryb příliš velký, nepomůže ani malý katapult, který do davu pošle rovnou tucet kousků. Jako by člověk hodil pár kamínků do Lipna. Všechny tyhle triky už navíc Lindemann v Praze předvedl před dvěma lety.

Něco podobného dělal americký zpěvák GG Allin, když koncem 80. let během koncertů rozhazoval do publika vlastní fekálie a krev. Dělo se to v malých punkových klubech, kdežto Lindemann něco podobného nabízí ve sterilní hale jako součást velkolepého, esteticky vyladěného zážitku.

Před začátkem koncertu obří scénu zakrývala bílá plachta s černým nápisem v cyrilici Kill Till, v překladu Zabijte Tilla. Možná to odkazovalo ke zhrozeným reakcím části veřejnosti na obscénní texty či výjevy, možná k nedávným obviněním ze sexuálního obtěžování, která se však nepotvrdila. Berlínská prokuratura v roce 2023 ukončila vyšetřování pro nedostatek důkazů.

Lindemann zahájil sólovou dráhu roku 2015, na prvních nahrávkách pracoval ve dvojici se švédským muzikantem a skladatelem Peterem Tägtgrenem. Posledních pět let pokračuje sám. Jeho skladby nemají takovou dynamiku jako hudba Rammstein, spíš hlučně plynou. Některé nápěvy vyznívají chytlavě, o hitech velikosti Du Hast, Sonne nebo Ich Will ale mluvit nelze a celkový dojem má místy blízko k drastickému performativnímu umění, jakým proslul třeba rakouský výtvarník Hermann Nitsch.

Pořád jde nicméně o nebývale úspěšný vedlejší projekt. Lindemann už s ním byl v létě hvězdou vizovického festivalu Masters of Rock. Tento čtvrtek sice největší českou zastřešenou halu nevyprodal, solidně ji ale zaplnil.

Na zadní projekci běžely jenom připravené klipy, výjevy na pódiu kamery nepřenášely, a celý spektákl se tak odehrával v jakési vizuální mlze. Všechny důmyslné kostýmy i scény šlo jen odezírat, stejně jako Lindemannův ztrápený obličej. A přes obrazce vypálené do sítnice silným světelným aparátem to šlo často těžko. Možná ale představení Meine Welt není stavěné na detaily a divák má odcházet nejistý, co vlastně viděl.