Článek
Izrael se dočkal nečekané reakce od svého nejbližšího arabského spojence. Spojené arabské emiráty (SAE) důrazně odmítly prohlášení kanceláře izraelského premiéra o „tajné schůzce“ Benjamina Netanjahua s prezidentem SAE Muhammadem bin Zajdem Nahajánem.
„Jakákoli tvrzení o neohlášených návštěvách nebo nezveřejněných dohodách jsou naprosto nepodložená, pokud je oficiálně neoznámí příslušné úřady v SAE,“ ohradilo se Abú Dhabí.
Podle izraelské verze přitom došlo „k historickému průlomu ve vztazích mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty“.
Schůzka se měla konat někdy během americko-izraelské války proti Íránu, která začala 28. února.
Co se o údajné schůzce ví?
Netanjahuova kancelář podrobnosti oficiálně nesdělila, ale izraelské zdroje agentury Reuters nebo místních médií některé detaily ozřejmily. Setkání se podle nich odehrálo 26. března ve městě Al Ajn u hranice Spojených arabských emirátů s Ománem.
„Šejk bin Zajd, členové jeho rodiny, a další představitelé nás přivítali a byli šťastní, že izraelského premiéra vidí na své půdě,“ reagoval na popírání ze strany Abú Dhabí tehdejší Netanjahuův mluvčí Ziv Agmon.
Vládce SAE prý osobně převezl premiéra ve svém soukromém voze. O výsledcích jednání se podle Agmona „bude mluvit po generace“.
Byla nějaká další jednání?
Vypadá to, že ano. Podle diplomatických zdrojů deníku The Wall Street Journal (WSJ) z arabských a dalších zemí byl v Emirátech během války s Íránem nejméně dvakrát také šéf izraelské rozvědky Mosad David Barnea. Vydal se tam nejméně dvakrát v průběhu března a dubna a setkal se s předními představiteli SAE.
Zvlášť tam zřejmě vyrazil i šéf kontrarozvědky Šin bet David Zini. O tom zase s odkazem na své zdroje informovala izraelská veřejnoprávní stanice Kan. Izrael ani Emiráty se k těmto cestám nevyjádřily.
Co z rozhovorů vzešlo?
Izrael a Spojené arabské emiráty během války s Íránem prohloubily spolupráci.
Americký velvyslanec při OSN Mike Waltz tento týden potvrdil to, o čem se už delší dobu spekulovalo: na území Emirátů byl rozmístěn vychvalovaný izraelský systém protivzdušné obrany Iron Dome.
Deník Financial Times už dřív s odkazem na své zdroje z regionu informoval o přesunu dalších sofistikovaných izraelských zbraňových systémů do Emirátů. Mělo jít například o pokročilou laserovou zbraň Iron Beam nebo o lehký sledovací systém Spectro pro detekci dronů.
Spojené arabské emiráty se během války staly nejčastějším cílem íránských útoků na státy Perského zálivu, které Teherán zahájil v odvetě za americko-izraelský útok. SAE, Kuvajt, Katar, Bahrajn i Saúdská Arábie jsou totiž spojenci USA. Cílem se stala energetická zařízení, ale i letiště a hotely, zemřelo při tom nejméně deset civilistů.
Útoky podkopaly pozici Emirátů coby bezpečné destinace pro zahraniční investice a luxusního bydlení pro světové milionáře.
Vzestup a pád Spojených arabských emirátů
Útoky z posledních týdnů otřásly pověstí Spojených arabských emirátů jako bezpečné a stabilní zóny. Přitom ještě tři týdny před začátkem války USA a Izraele proti Íránu hostilo Abú Dhabí rozhovory o míru mezi Ruskem a Ukrajinou.
Deník WSJ také nedávno s odkazem na své anonymní zdroje informoval, že SAE prováděly samostatné tajné údery proti Íránu. Tamní vláda nechtěla zůstat jen u pasivní obrany cílů na svém území, poslední údery proti Íránu údajně provedla těsně před začátkem příměří na začátku dubna. Jedním z cílů měla být rafinerie na ostrově Lavan.
Jaké jsou dlouhodobé vztahy obou států?
I přes výkyvy dobré. Izrael a Spojené arabské emiráty navázaly oficiální diplomatické styky v roce 2020 v rámci tzv. abrahámovských dohod zprostředkovaných americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Rychle začaly spolupracovat v oblasti obrany, zpravodajských služeb i technologií.
Vztahy podle listu Financial Times ochladly po návratu Benjamina Netanjahua k moci, když v roce 2022 do vlády přizval krajně pravicové síly. Další neshody se projevily po teroristickém útoku palestinského hnutí Hamás proti Izraeli ze 7. října 2023 a následné izraelské odvetě v Pásmu Gazy.
Abrahámovské dohody
- Bilaterální dohody o normalizaci vzájemných vztahů podepsal Izrael spolu s Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty v září 2020. Obě arabské země uznaly Izrael a navázaly s ním diplomatické vztahy.
- O měsíc později oznámil Súdán, že se k Abrahámovským dohodám rovněž přidá, k ratifikaci ale dosud nedošlo kvůli občanské válce, která v zemi zuří. USA za to vyškrtly Súdán ze seznamu zemí podporujících terorismus a poskytly mu půjčku ve výši 1,2 miliardy dolarů.
- V prosinci 2020 podepsal Izrael obdobnou dohodu s Marokem. USA odměnily Maroko uznáním jeho suverenity nad Západní Saharou.
Přesto Abú Dhabí trvalo na tom, že abrahámovské dohody jsou v jeho strategickém zájmu. Argumentovalo, že i díky vztahům s Izraelem může doručovat pomoc do Gazy.
SAE a Izrael se také dlouhodobě shodují v postoji k Íránu. Emiráty k němu ze zemí Perského zálivu přistupovaly nejkritičtěji. Roli v tom může hrát i fakt, že na rozdíl od dalších zemí v oblasti mají přístup k ropovodu, který jim umožňuje omezit dopady blokády Hormuzského průlivu ze strany Íránu.
Jaké tedy mají Emiráty důvody jednání popírat?
Nabízí se dva. Prvním jsou obavy z možné další íránské odvety. Teherán jako hlasitý a důrazný kritik Izraele pravidelně odsuzuje další muslimské země za spolupráci s židovským státem.
Ostatně po zveřejnění zprávy o tajné schůzce Netanjahua a Zajda íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí přispěchal s varováním. „Tajné dohody s Izraelem“ označil v příspěvku na síti X za „nepřijatelné“ a slíbil, že spolupracovníci židovského státu „budou pohnáni k odpovědnosti“. Emiráty ale přímo nejmenoval.
Druhý důvod může souviset s osobou samotného Netanjahua. „SAE veřejně hostily (izraelské expremiéry Naftaliho) Bennetta, (Jaira) Lapida a další čelné izraelské politiky, ale byla potřeba regionální války, aby dostal po téměř šesti letech odmítání pozvánku Netanjahu,“ poznamenal blízkovýchodní zpravodaj časopisu The Economist Gregg Carlstrom.
Izrael se v arabských zemích obecně netěší veřejné podpoře, byť vlády s ním běžně spolupracují. Netanjahu je ale kvůli svému jestřábímu přístupu k regionálním rivalům ještě méně populární než jiní izraelští politici.
